Colours 2018

Nejočkávánější událost léta. Tak posledních 5 let vnímám festival Colours of Ostrava. Od mé první návštěvy v roce 2014 jsem do něj blázen. Jakmile skončí a oznámí začátek dalšího ročníku, okamžitě si nastavuju v telefonu odpočet. Letos jsem dokonce lístky kupoval za peníze, které jsem vydělal na stavbě Colours 2017. Podmínky té brigády byly totiž šílené, o tom třeba jindy. Jen jsem věděl, že tam už nikdy jinak než jako “artist” pracovat nechci.

V pondělí dopoledne, při cestě z vody, nám Bhaju oznámila nemilou novinu. Minimálně první den bude pršet. A pršelo. První den hodně, druhý den míň. Ale stejně. Colours s batohem, mikinou a pláštěnkou nejsou ono. Všude je bahno, člověku je v noci celkem zima, atd. Někdo by to nazval pravou festivalovou atmosférou, pro nás co jezdíme spinkat domů do postele to je spíš nepříjemnost.

Vezmu to den po dni. Colours poprvé začínaly už ve středu. Jestli je to výhoda netuším. Prázdniny mám pořád tak to asi nedokážu moc posoudit. I když je pravda, že díky tomu mohl sobotní závěrečný program jet až do 2 hodin ráno. Běžná praxe byla, že festival poslední den končil kolem půlnoci. První den byl plán jasný. I přes déšť vidět George Ezru. Byli jsme s Danem, Ondrou a Bhaju asi v 4 řadě. Nezklamal. Za zmínku stáli taky Teepee, Future Island (otvírali hlavní stage) a nebo Jeremy Loops. Papírově největší hvězdou Colours byli N.E.R.D. – viděl jsem jen z Radegast stanu, nic extra. Krom toho se nám podařilo s Danem se slušně navát. Prostě první den – nemohli jsme riskovat nemoc ze zimy, lepší bylo to přepít.

Už první den jsme se dozvděli, že London Grammar (skupina, kterou jsem si poprvé naposlouchal dopředu a totálně se zamiloval) nepřijede kvůli nemoci. Docela zklamání. Ten den byla jedničkou Aurora. Ta se celkově stala interpretem, kterého jsem si natolik oblíbil, že už ji 3 dny jednu doma pořád a pořád dokola. Znal jsme ji podle jména, dokonce jsem měl v iTunes její album, ale nikdy jsem si ho doopravdy neposlechl. Při jejím vystoupení na Colours 16 jsem byl v Kauflandu a kupoval vodku. Letos už jsem si jí ujít nenechal. Byla moc milá, příjmá, tak zvlášně čistá a osobitá. Dnes oznámili, že v lednu přijede do Roxy. Can’t wait. Skoro jsem už kupoval lístek do Berlína, takže tohle mi opravdu zlepšilo dnešek. Další interpreti pro čtrvtek – Places (Marcyn a spol), Kensington, Kaleo (upřímně nic moc) a mladí britští Yellow Days (taky budou hrát v Praze, asi půjdu).

Třetí den začal velmi brzy. Už během zkouškového se mi podařilo ulovit jeden lístek na divadlo do Gongu. Šašek a syn, Bolek a Vladimír Polívkovi. Bylo to vtipné, super, za kilo úžasné představení. Poté jsem se přemístil do Karoliny, zašel si na oběd a pomalu se chystal zpět do prosluněné Dolní oblasti. Začal jsem na FullMoon stagi kapelou Jaro – v té hraje Adam a Uzi z February. Je to projekt kytaristy a zpěváka Jara, kluci jsou vlastně nájemnou kapelou, co hudbu nahrála a teď předvádí. Mě osobně to zrovna moc nechytlo. Maruška Rottrová na hlavní stagi byla úplně jiná liga. Fičák i v 70ti. Vrcholem dne byl koncert Cigarettes After Sex. Člověk je musí znát, jinak je zklamaný, že každá písnička zní stejně. Pokud však máte tvorbu naposlouchanou, je fajn ty věci slyšet naživo. I když vlastně nechápu, jak to ten bubeník dělá, mě by nudou upadly ruce. Ale za ty prachy.. anyway, Slaves a circle pit s písní “Fuck the Hi-hat” hodně velký nářez. Na Lenny se prakticky nedalo dostat, hrála na třetí největší stagi a to byla chyba. Zklamání, sedli jsme si se Štěpim na pláštěnku u Gongu a poslouchaly dozvuky. Jak napsal komentátor z idnesu – jistě se na tu hlavní stage jednou dostane. Škoda, že tomu nebylo tak letos. Mohla vystřídat třeba Jardu Uhlíře.

A tím se dostáváme k poslednímu dni. A ne. Špatný můstek, Jarda hrál druhý den a já ho ani nezmínil. Byla to tragédie, 30.000 lidí zpívajících Dělání dělání nebo Skřítkové tesaři. Bizár. Teď už sobota, poslední den. Vlastně jsem se tak něják vzbudil s chorobnou potřebou dohnat všechny koncerty. Přijel jsem brzy, vezmu to chronologicky. Lilly Among Clouds – horší London Grammar. Neměli tak hezkou zpěvačku. Vítěz Jump into Colours – February. Velký úspěch, moc fajn. Mig 21 – konečně práce s publikem, obrovské vedro, ale hezké. Fvtvre – moc hardcore kapela. Ale yey, viděli jsme Vegyho. Seasick Steve – moje láska z Colours 2014. Na nic nehrájící si týpek z pravé západní ameriky. Kytara ze značky auta, z plechovky kola auta atd. Úžasné. Velká spokojenost a kocnert večera. Poté jsem se odevzdal do ruku alkoholu. Colours totiž končil Kygo. A já čekal alespoň velkou pyro show – ani ta se nekonala. Napsal jsem to i pod příspěvek Colours, napíšu to i sem.. (btw na fb měl komentář skoro 100 lajků, takže si nemyslím, že je to názor jednotlivce.) Colours jsou multižánrový festival. Zažil jsem koncerty Johna Newmana či Miky, skutečných současných popových králů, kteří udělali show, roztančili všechny i bez projekcí a pyrotechniky. Kygo sem nepatří. Ať si ho dovezou Beats, ať si ho doveze Aerodrome nebo Metronome. Ale na Colours to prostě nepatří. Škoda. Festival si chce evidentně po loňském úspěchu s Imagine Dragons udržet návštěvníky a vydává se cestou středoproudých festivalů. Díky bohu za menší stage, kde různorodost zůstává a my máme šanci vidět hudebníky, kteří by normálně o ČR, potažmo Ostravu jen těžko zvadili.

Letošní Colours hodnotím jako nejslabší za těch 5 let, co je navštěvuju. Může za to mnoho faktorů, déšť, špatná domluva s kamarády, line-up, nemoc London Grammar i jakási nostalgie, jak krásné to bylo před 5 lety, když jsem jen chodil od koncertu ke koncertu a pil kofolu. Tančit ožralý v Jackovi na Linkiny, pít a koukat po holkách je fajn, ale zabíjí to důvod, proč jsem na Colours poprvé šel. Bohužel.

Vltava 2018

Včera odpoledne jsem se vrátil z Jižních Čech. Společně s naší partou (osekanou o Ondřeje, kterej nás vyměnil za výlet do USA) jsme se rozhodli sjet Vltavu. Naše nejmladší Anežka, která na vodě byla loni s mamkou a kamojdama, nás nadchla touhle myšlenkou už loni v srpnu.
Kdo by si myslel, že sjíždět řeku je zábava chudých, je na omylu. Vlastně mě až překvapilo, že celý výlet stál cca to, co běžně stojí moje low cast trips za hranice ČR. Ale to není až tak důležité. Peníze budou, my nebudem. Jen bych chtěl upozornit všechny, co se na vodu chystaj, že rozpočet je vyšší, než by se mohlo zdát.
Anežce (ačkoliv má řidičák přesně 2 týdny) se podařilo přesvědčit svého tátu mafiána, že jet přes celou republiku vlakem není nejlepší nápad. Mafián to uznal a zapůjčil svůj Jeep Grand Cherokee. Jeli jsme v 5ti, měli narvanej kufr a ačkoliv jsme jeli “na spotřebu” Jeep spolehlivě žral něco málo přes 17 litrů na 100km. Ale my měli místo kam dát – vařič, basu piv, basu ciderů, basu džusů (12ks), milion instantních sraček, batohy, spacáky, karimatky.
Celou Vltavu kolem Českého Krumlova ovládá společnost Ingetour. Mají tu skoro monopol, a vy jim odevzdáte své peníze úplně za všechno. Za stan, za raft, za místo pro stání, za dopravu, a sprchu, za jídlo, za pití – prostě za všechno. Je to geniálně postavený business, kdy skutečně nemusíte využít žádnou jinou firmu.

Čtvrtek: Ostrava – Kemp Fík (Nahořany) – se zastávkou v Třebíči
Pátek: z Fíka busem do Vyššího Brodu, tam berem raft a plujem zpět do Fíka (asi 21km), kvůli plnému kempu se poté autem přesunujem do kampu Vltavan
Sobota: busem zpátky do Fíka a na raftu plujem do Vltavanu (asi 13km)
Neděle: z Vltavanu plujem do Zlaté Koruny (asi 17km), pak busem zpátky do Vltavanu
Pondělí: ráno balíme a jedeme domů – se zastávkou v Telči

K těm cenám. Celý výlet stál 3000. (2500 byly náklady na benzín, dalniční známku, vodácké věci a dovezený chlast). V kampech – sprcha 20, pivo 35-42, klobása 70, jídlo (z posraného plastového talířku) 130-170. Jídlo v Krumlově 150, jídlo v Telči 160. Mimochodem v Telči se nám stala funny příhoda, kdy jsme přišli do restaurace, ve které bylo asi 50 korejců. Všichni valili kachnu se zelím a knedlíkem (typical czech food), porce jako kráva, a chudáci cizinci snědli jeden knedlík, trochu zelí a kousek kachny (které btw bylo na každém talíři tak půl kila. Ale tak, pan majitel byl jistě spokojený.

A ještě zbývá klasický dodatek pro budoucího Kryštofa. S Danem jsme spali v podstavovém stanu. I tak jsme potřebovali spacák a karimatku. Na vodu žabky, na chození stačily staré Vansky. Vyrobili jsme si vlastní trika, v těch jedeš na raftu. Pak je fajn mít jedno triko do campu, mikinu, legíny a kraťasy na večer. Na vodu plavky (i když jsem byl každý den v kratasech, plavky jsou lepší). Bundu kdyby pršelo. A nejlíp ještě jednu mikinu na noc – byla fakt zima. Teda, jen v ty dny, kdy jsme nepili.

Nakonec jsem ale moc rád, že jsme jeli. Vody je tam málo, utopit se nedá. Jezů je v tomhle úseku 10. Tři z nich byli fakt velká sranda. Nejhorší byl hned první – to bylo pořádný “hej, už jseš na vodě, dávej pozor”. Ani jednou jsme se neudělali. Přes nulovou toleranci jsou všichni pernamentně ožralí. Dostali jsme Borovičku od Slováků, Merlot od Moráváků, sauvignon od divného páru, griotku od chlápka, co řval, že je policajt atd atd. Možná tomu trochu pomohla naše trika s velkým nápisem “alkoholisti”, nebo fakt, že jsme s sebou měli 3 holky v plavkách. Uvidíme, jestli se z vody stane tradice. Dost rád bych se na ni ale za rok znova vydal. A nejlíp ještě ve větší partě a s dvěma rafty!

Camino Portugal 2018

Chtěl bych začít něčím, co jsem sám sobě slíbil během Camina. Nikdy nikomu nebudu doporučovat vydat se na pouť. Tohle je tak fyzicky a vlastně i psychicky náročná cesta, že každý z vás potřebuje mít svou vlastní silnou motivaci, proč chce 250 km (a víc) pěšky ujít.
Proč Portugal? Camino neboli Svatojakubská pouť do španělského města Santiago de Compostela má mnoho tras. Já si vybral tu Portugalskou, která má asi 260 kilometrů. Jsou dvě, jedna vede podél oceánu (tu jsem chtěl jít původně) a pak centrální (ta je asi o 10km kratší). Tahle pouť znamná i pro naprosto netrénovaného antisportovce, jakým jsem, cca 10 dnů na cestě. Tu nejtradičnější cestu tzv. French Way, která má asi 750 km jdete měsíc. A na to jsem neměl čas. Čekal mě totiž Metronome Festival.
Letěl jsem z Ostravy, noc přečkal na letišti v Bergamu (spal jsme už na hodně letištích a Bergamo byl fakt děs. lehl jsem si do spacáku, spal a asi ve 4 ráno mě vzbudil policajt, že se hala otvírá a já si musím sednout na lavičku a mít nohy na zemi.) A ráno jsem pokračoval do Porta. Až v tu chvíli jsem si něják uvědomil, hej, fakt to dělám.
Abych byl upřímný, Porto mě zas tak moc nenadchlo. Bylo mi vysvětleno Irskými poutníky, že až od doby, kdy Ryanair začal do Porta lítat, se snaží z něj udělat turistické historické město. Na dost místech Potěmkinovská vesnice, pěkný předek domu a za ním nic. Ale pršelo, takže mohl být můj úsudek ovlivněn negativně deštěm a stresem. Mimochodem. V celém Portugalsku mají fakt žalostné kanalizace, takže po toaletě vše vyhazujete do koše. Netradiční, divný, od první vesničky ve Španělsku zase normální.

Ještě než začnu popisovat celou cestu, chtěl bych zmínit věci, co jsem si vzal s sebou. Kdybych třeba náhodou chtěl za rok znovu. Což jsem mimochodem slíbil sobě asi 1000x, že už nikdy neudělám. Okay, do krosny o objemu tuším 40L se mi tak tak vlezla: Láhev na 1l, pláštěnka na batoh (koupená v Portu v Decatlonu, nejlepší kup ever), 3 funkční trika (2 jsem na sobě točil, v jednom spal), 2 legíny (v jednich jsem chodil, v jednich spal), kraťasy, turistické dlouho kalhoty, 4 ponožky, 4 spodní prádlo, 2 mikiny (jedna spaní, jedna chůze), Goretexová bunda, Goretexové boty, žabky, ručník. Bible (nepřečtená – není kdy, není jak), deník (2. den se rozmočil, tak jsem se na zápisky vysral), eurosložka na pas, peníze, mapy atd. Kredenciál. Powerbanka a foťák. Říká se, že by měl mít batoh kolem 10% vaší váhy, můj měl skoro 20%. Ale dalo se to zvládnout.

Na Camino jsem vyrážel s rozpočtem 20€ na den. Skoro každý den jsem ušetřil, pravdou ale také je, že jsem moc nejedl. Přes den jsem přežíval na Pepsi (cca 1,5€) , kterou jsem si kupoval v hospůdkách/kavárnách po cestě (jsou v každé vesničce, cca co 5km) a banánech (0,5€). Pokud pojedete s více penězi, můžete si dopřát různé bagety, džus z mačkaných pomerančů, pokud jste milovníci kávy tak kafe. Stojí všude euro. A zákusek k tomu dalších 0,8 – 1€. Já cukry bral primárně z Coly, kafe jsem si dal 2x spíš na zahřátí. Do cíle jsem došel vždy kolem 4. hodiny odpolední. Ubytoval jsem se a zašel si pro něco k pití a pro snídani. Ve Španělsku funguje strašně hloupý systém siest – restaurace jsou otevřené třeba od 12-2, a pak až od 7 večer. Na večeři jsem si tedy musel počkat. Většinou jsem bral tzv. Poutnické menu – je větší, po celodenním hladovění ideál. Portugalsko 7€, Španělsko spíš 10€ za teplé menu. Skládalo se často z piva či vína, steaku s hranolkami i rýží (další jejich zvyk, míchat dvě přílohy dohromady), salátu či polévky a zákusku. Ten jsem několikrát ukecal s sebou (a další den ho snídal. Proč nezačít den čokoládovým dortem?)

Albergue, tedy poutnické ubytovny. Jsou oficiální i privátní. Privátní jsou lepší, ale drahé – 10+ € na noc. Portugalské oficiální stojí 5€, Špěnělské 6€. Cena je dána zákonem a ve Španělsku navíc spoustu ubytoven opravila EU, takže jsou krásné a nové. V Portugalsku se může stát, že narazíte na dotační ubytovny, kde platíte formou daru. Nejmenší dar je ale obvykle právě 5€, pokud chcete přispět víc, meze se nekladou. Stalo se mi na jedné vesničce, že když místní děda viděl jak unaveně vypadám, dal mi pokoj jen pro mě a vůbec nic za něj nechtěl. V jednom Albergue zase nebyla obsluha, a dar se měl platit do pokladničky. No, bůh musí vědět, že jsem neměl moc peněz. A němci tam beztak cpali víc než 5 eur, takže se to vynuluje. Albergue vám zajistí – teplou sprchu, postel. Ve Španělsku často dostanete i prostěradlo a polštář. Ráno se vychází kolem 7-8. Mimochodem v době, kdy jsem šel se na Camino vydalo hodně důchodců – a ti ráno vycházeli už před 6. Blázni.

Poslední odstavec k penězům. Kredenciál – průkaz poutníka, do kterého sbíráte razítka. Moje romantická představa byla, že místa s razítky budou v každé vesničce v kostele. Že si tam sednu, budu číst bibli, nechám si dát razítko a zase budu putovat. Omyl. Kostely jsou zavřené, razítka dostanete v Alberguech nebo kavárnách. Já samotný Kredenciál koupil v katedrále v Portu za 2€. Pokud budete mít dostatek razítek, abyste prokázali, že jste cestu skutečně ušli, dají vám v Santiágu zdarma certifikát o absolvování pouti. Pokud chcete víc fancy verzi, na kterém jsou data, kdy jste začli, kolik jste ušli a další věci, můžete si ho koupit – 3€. Za mě lepší vzpomínka, než magnet nebo podobná turist kravina.

Metronome 2018

Ještě před slibovaným textíkem o Caminu jsem se rozhodl sepsat dojmy z Metronome Festivalu 2018. Je to druhý hudební festival mimo Ostravu, který jsem navštívil (první byl Fingers Up). Akce se konala na pražském Výstavišti 22. – 23. 6.
Teď v krátkosti anabáze proč tenhle festival. Spolu s Barčou jsme byli na koncertě Toma Odella v roce 2016 (shodou okolností v Malé Sportovní Hale hned vedle areálu Metronomu) a slíbili jsme si (aka vždycky když si opilí pouštíme jeho písničky), že jestli ještě přijede, stopro půjdem. No a někdy v listopadu Metronome oznámil Odella jako první hvězdu. A já si nechal lístek nadělit od Ježíška.
Nejprve věci, co se nepovedly. Počasí nás dost překvapilo. Po týdnu 30+°C přišlo citelné ochlazení (já idiot už ani neměl v Praze dlouho kalhoty, takže jsem musel do HMka pro nové). Ale naštěstí ani jeden den nepršelo. Barča si koupila páteční lístek, já měl dvoudenní. Kromě počasí tady byla ještě jedna strašná věc. Doufám, že se do toho nezamotám. Metronome festival přišel s novinkou – cashless festival. Princip byl, že jste si na chip v pásku nahráli peníze, a dál jen přikládali pásek. Což mimochodem nebylo rychlejší než kdyby brali kartu – pásek totiž bylo potřeba přiložit dvakrát – pro přihlášení a pro potvrzení. Proč to hejtím – na účet jste si nahráli peníze. Pokud jste je chtěli odeslat zpět, byl zde manipulační poplatek 50 Kč. Záloha za kelímek byla také 50 korun a nejlevější jídlo stálo kolem stovky. Reálně tedy nebylo možné na nulu dojít. Metronome se tenhle “problém” snažil kompenzovat tím, že prvním 2000 lidem, kteří si účet vytovřili přidal stovku zdarma. Po skončení festivalu však za manipulační poplatek dostal takový hejt, že začal vracet celé částky bez poplatku. Díky tomu se ze záporu stává plus, a já za 5 piv zaplatil něco málo přes 100 korun. Nutno podotknout, že jsem jeden kelímek v pátek v noci našel, tedy páďo k dobru.
Pivo Krušovice 12 za 53 korun. No, co k tomu říct. Alespoň jste nemuseli dávat díky cashless páskům dýško. I když to už asi někdo započítal do ceny. Jo a aby pořadatelé nalákali lidi do areálu dříve a netvořily se tak velké fronty, udělali akci pivo zdarma do 17:30. Hej, jsem kluk šetřivej, co má rád pivo, z koleje to mám 3 minuty, zašel jsem si na něj.

Teď k hudbě (a tedy plusům). Pátek: Umakart – legendy zahájily stage v Křižíkově pavilonu. Mimochodem prostor podobný Cooltouru, bylo tam krásně teplo, jen zvuk nic moc. Hudba zajímavá. Dál Th!s na hlavní stagi. Šlapalo to, ale vlastně žádné velké umění. Velká stage jen díky Kotkovi, ugh spíš palec dolů. Pak hodinka čekání s Bahju na Odella. Kurva, druhá řada. (“půjdem víc z prava, tam se dostanem ještě do první?” “nee, zůstanem tady” – vyplatilo se.) Šáhli jsme si, pobrečeli, zazpívali, předčil vše. Nejlepší koncert Metronomu. Pak jsme se mrkli na kousek Zrní – oni mě fakt strašně neberou, příjde mi to nudný, nerytmický, nevím.. A pak přišli Tatáči. Srdcovka. Zahráli Tanečnici a Pana Tečku, co víc chceš? Sobota: Cold Cold Nights – palec hore, Ostravští Places – Marcyn a spol, super vidět, že se konečně dostávaj na lepší stage. Husky Loops – Italové na doporučení od Štěpiho.. hm, nevim. Ani hore ani dole. Communions – Dánští kluci, asi překvapení dne, fakt chytlavé melodie. David Byrne – magické vystoupení, super, paráda, tyvole normálně jsem si pak na Spotify našel Talking Heads. A Chemical Bros, to není hudba pro mě, sorry.

Festival je od toho být s kamarády, já tam měl jeden den úplně sám. A díky tomu to asi nebylo tak super. Festival je o atmosféře a né až tak o hudebě. Ať už jsou Colours. Nicméně pokud za rok nabídne Metronome další fav jména, stejně asi zase půjdu.

O měsíc později

Okay, právě je půl druhé v noci. Asi dvě hodiny už edituju fotky z Porta. A rozhodl jsme se, že je ten pravý čas napsat nový post. Je toho dost, o čem chci mluvit. Dvě nejdůležitější věci jsou Camino a Metronome festival. Příjde mi šílené, jak čas letí. Vím, že to říkam pořád, ale tyvole už to jsou skoro 3 týdny, co jsem se vrátil ze Španělska/Portugalska. Byl to strašně silný zážitek. A jak čas běží, dost uvažuju o další pouti. Nic neřešíš, jseš celý den venku a jen jdeš. Skvělý.
No, ostatní plány se rozpadají. Vlastně mám teď dva měsíce volna. Krom Colours a Szigetu nemám nic rezerované. Chceme hodně tvořit, co se hudby týče. Stárnem a furt nejsme slavní. Asi to není tak jednoduché.
Můj nejlepší kamarád se dostal na Zemedělku. Takže teď řešíme kromě tisíce dalších věcí byt v Praze. Vzhledem k problematickému odchodu z koleje opravdu doufám, že něco najdem. I když to bude stát dvakrát víc než kolej, a nebude to v Holešovicích. Jinak představa dvou měsíců doma mě děsí. Praha je super, hlavně si dělám všechno jak chci. Ale něják to přežiju. Přece jen, máme v plánu se s milovaným bandmatem Štěpánem pokusit o zrod nové kapely, zpívající česky, která už kurva dobije všechny seriózní hitparády v ČR. Doma mi vzniká studio. Objednal jsem mikrofony, zvukovku, až udělám nějaké demáče, asi je sem nahodím.

Nevím, co víc říct. Plán je teď odpočívat, přestat se utápět v pivu, nahrávat si nápady a užít si léto. Přišlo letos něják hrozně rychle. Až jsem z toho klasicky nervózní, že marním čas.

První rok za mnou

Zdá se to být neuvěřitelé, ale je tomu tak. První rok výšky právě skončil. Je 31.5., sedím v Pendolinu a mířím domů. Dnes jsem dopsal poslední závěrečný test – z ekonomie. Zatím jsem dal všechny předměty, které jsem měl zapsané. 21 kreditů doma. Posledním neuzavřeným je právě ekonomie, za 8 kreditů. Zítra se jdu stříhat, pozítří hrajem na plese Wigymu, v neděli jedu do Milána. A v úterý jsem v Portu. Skvělý. Nemůžu se dočkat.
Mé představy o výšce byly strašně naivní. Je to úplně stejné jako na gymplu. Prostě všechno dát, s co nejmenším odporem. VŠE tenhle přístup podporuje svým bodovým systémem (můžete získat až 100 bodů za předmět, na prošel stačí 60). Upřímně, když si čtu své posty z září/října tak tu naivitu úplně cítím. Nicméně jsem rád, že jsem nemusel znova dělat příjmačky, že se nemusím stresovat se svou budoucností, prostě tu VŠE dodělám a hotovo. A podařilo se mi mít jen o týden kratší prázdniny než jsem měl loni po matuře. Nádhera.
Tak ahoj Praho. Přijedu ještě na Metronome festival. A pak zase v září.
Snad už do bytu a s kamarády.
Uvidíme.

Plány na léto

Jedna z věcí, které mě fakt baví je plánovat si svůj čas. Mám rád, když vím, kde kdy budu. Co konkrétně tam budu dělat už tak nutně neřeším.. jasně, spontální adventures jsou nejvíc, takže plánovat každou minutu do puntíku se nevyplatí. To ani nedělám. Spíš rád hledám levné letenky, festivaly, koncerty. Promýšlím jak na ně jet, jak to finančně utáhnout. Neustále mi všichni předhazují, jak drahé cestování musí být. To přeci není pravda. Stačí se zajímat a plánovat. Early tickets na fesťáky jsou i o 20% levnější. Čím dřív koupíte nízkonákladovou letenku, tím levnější bude. Hostely a hotely maj teď svělou funkci “zrušit bez poplatku”. Nebo naopak, když už máte lístek na koncert, letenku i jistotu, že jedete sami nebo ve dvou, prostě koupíte ubytko. Dalších 10% dolů z ceny “zrušit zdarma”.
Tedy nedá se, stejně jako v ničem, generalizovat. Ale jsem si jist, že s tímto přístupem jdou ušetřit peníze.

Léto 2018 (so far)

  • 2.6 Koncert s ER na maturáku Wigymu v Garaži
  • 3.6 – 19.6 Pouť do Santiága
  • 22.6 – 23.6 Metronome Festival
  • 9.7 – 12.7 Sjíždění Vltavy s kamarády
  • 18.7 – 21.7 Colours of Ostrava
  • 12.8 – 14.8 Sziget Budapest (Arctic Monkeys)
  • 20.8 – 27.8 Jugoška s kamarády
  • 1.9 Berlin U2
  • 6.9 – 10.9 Tradiční Anglie (Arctic Monkeys v O2)
  • 12.9 – 19.9 Kréta

Půlka LS 2018

Právě je pondělí, necelých 5 hodin odpoledne. Sedím v kupéčku s fakt hezkou holkou, spí. Je tady Wifi i zásuvky. Zvláštní. První cesta v kupéčku, co nestojí úplně zanic. Zítra začíná 9. týden školy. Šíleně to letí. Mám pocit, že jsme sotva začali. Navíc díky 1. a 8. květnu příjdu o dva úterky školy. Takže vlastně z 13 týdnů školy je jen 11.

So far, so good.

  • Ekonomie, největší strašák za 8 (!) kreditů je rozdělen na 20 bodů za minitesty (každý týden test za 2 body), průběžný za 30 a závěrečný za 50. Zatím mám 11 bodů z cvik a 19,5 z průběžného. To vypadá nadějně.
  • Databáze. No, budu muset vytvořit projekt. Zatím netuším jak, ani netuším o čem. Ale věřím si, že to něják půjde. Co nejjednodušší cestou, daj bože lahko.
  • Informační sračky. Já nevím, jestli jsem to sem už psal. Ale mám 3 předměty – Informační Architektura, Informace a společnost a Organizace znalostí. Učí to borky z FFUK. A je to totální sračka. Dělají hodinové “vědecké” přednášky o totálně jasných věcech. Ty předměty nenávidím. Ekonomie je těžká, ale dává smysl. Něco se člověk naučí. Tyhle předměty za celkem 12 kreditů jsou totální uspávače. Ale snad je všechny něják udělám..Na 60 bodů.
  • No a pak už mám jen přípravu na FCE. Kde mám tentokrát aktivní borku, která se neustále ptá. A tři mí spolužáci by mohli dělat z fleku CAE. Proč jsou ve stejné skupině jako já nechápu. Nebo chápu, nechce se jim nic dělat. Ale dost tím kazí mé nadšení pro angličtinu. Jediné pozitivum čtvrtku je, že po ajině jdu na vlak, v 5 jsem doma, a večer stíhám pivo.

Naše parta kamarádů oslavila rok společné existence. Pronajali jsme si chatu v Trojanovicích v Beskydech. Bylo to krásné. Konečně je teplo, konečně svítí slunce, konečně jsou dlouhé dny. Byl jsem už několikrát běhat. Oproti běhání v lesích kolem Hrabyně je Stromovka takový Václavák pro běžce.

Rozvrh LS 2018

Pustevny 7.4 2018

A umřel mi děda.

První semestr pryč!

Je sobota, přesně týden po prezidentských volbách. Minulý víkend jsem se touhle dobou ztrapňoval zpěvem karaoke. A pak pil na bytě se svými nejlepšími kamarády. A smutněl, protože Jezevec vyhrál. Byl jsem z toho smutný, lidé jsou nepoučitelní. Nicméně, bylo to o prsa. Asi o 150k hlasů. Tak třeba za 5 let. Vlastně dřív, protože věřím v zásah vyšší moci.

Dneska jsem doma. Něják už jsme asi všichni přepití, nebo na horách, nebo se nám nechce.


Už je únor. Sotva rok 2018 začal, už máme 1/12 za sebou. V Lednu jsem byl v Praze jen na pár dnů. Z 7 předmětů jsem ukončil šest. Matiku jsem prosral. A srabsky ani nešel na zkoušku. Jako odměnu za první semestr jsem si dopřál výlet do Athén. Ten vyšel skvěle. A Athény mě dost překvapily, jsou skvělé a relativně levné.

Ale abych se ještě vrátil ke škole. Rozhodl jsem se, že VŠEčko dodělám. Tedy, alespoň na bakaláře. Povedlo se mi vytvořit si rozvrh út-čt. Dokonce už končím ve 12:30! Tedy pondělí i pátek můžu proležet doma. Nebo v práci. Každopádně to dává větší smysl, než škola každý den a volný prostředek týdne aka Zimní semestr 2017.

Rozvrh LS 2018

Rozvrh LS 2018

Tenhle týden jsem utratil všechny své peníze. Nejprve jsem si koupil jednodenní lístek na Sziget festival, kde 14.8 vystoupí Arctic Monkeys s 2 hodinovou show. Can`t wait. No a včera, v 10:02 jsem ulovil stání na U2 do Berlína. Tyvole já je uvidim znovu!

Zatím to vypadá na slušný rok plný zážitků!

Dva a půl měsíce!

Čas na výšce strašně letí. Sotva přijedete do Prahy, už jdete spát, je čtvrtek, tedy den kdy se nic nedělá a v pátek domů. Dva večery v monstrózní opici prakticky s kýmkoli, kdo se vyskytne ve vaší blízkosti. Babička, u které přespáváte a která už přijela z chaty kvůli zimě, vůbec nechápe, co se to tu děje. Že ráno nejím, protože by mi ta buchta nechutnala, ale protože mám kocovinu a tři hlavy.

A přesně tahle to bylo celý říjen a listopad. A vlastně i celé letní prázdniny a vlastně už od března, co se dala dohromady parta kamarádů, pracovně nazývána Alkotým. A pak příjde prosinec. A vy si řeknete dost. Právě začal 12. týden školy. 12. ze 13. Musím něco začít dělat. Je čas přespat pít. Je čas na produktivní víkend.

Vánoční atmosféra. Když slyším koledy, zabíjel bych. Místo učení se hloubám v představách, co se životem. Nebaví mě ten obor. Chci dělat hudbu. A taky chci začít jezdit do odlehlých míst naší republiky mluvit s lidmi. Něco se musí stát. Každý večer pláču z politiky. Právě se na zodpovědné funkce dostává SPďák Koten – člověk, co věří, že mikrovlnky zabíjejí a komunista Ondráček. Kdo je sakra volil?

V neděli hrajem s klukama poprvé mimo rodnou Ostravu. V Liberci. Jsem na to moc zvědavý. I když nejspíš dostanem jen na dopravu a budem rádi, bude to skvělá zkušenost. Mimochodem, když už mluvím o Ostravě, musím vzpomenout jak mě štve.

Nevím, co dělat. Chci tu zůstat. A zároveň bych klíďo dělal strojvůdce u nás na chatě, v Jeseníkách. Prý je teď po mašinfírech poptávka. Tady s tou Informatikou budu Bakalář ničeho. Všechno, co jsem se zatím naučil byly kontingenční tabululky v Excelu. Pro sekretářku dobrý.

A tak tím prvákem třeba prolezu. Bez matiky a práva. Ale prolezu. A do 28.2 se snad přihlásím někam, kde to smysl mít bude. Možná tady, možná v Opavě, možná v Ostravě.