První semestr pryč!

Je sobota, přesně týden po prezidentských volbách. Minulý víkend jsem se touhle dobou ztrapňoval zpěvem karaoke. A pak pil na bytě se svými nejlepšími kamarády. A smutněl, protože Jezevec vyhrál. Byl jsem z toho smutný, lidé jsou nepoučitelní. Nicméně, bylo to o prsa. Asi o 150k hlasů. Tak třeba za 5 let. Vlastně dřív, protože věřím v zásah vyšší moci.

Dneska jsem doma. Něják už jsme asi všichni přepití, nebo na horách, nebo se nám nechce.


Už je únor. Sotva rok 2018 začal, už máme 1/12 za sebou. V Lednu jsem byl v Praze jen na pár dnů. Z 7 předmětů jsem ukončil šest. Matiku jsem prosral. A srabsky ani nešel na zkoušku. Jako odměnu za první semestr jsem si dopřál výlet do Athén. Ten vyšel skvěle. A Athény mě dost překvapily, jsou skvělé a relativně levné.

Ale abych se ještě vrátil ke škole. Rozhodl jsem se, že VŠEčko dodělám. Tedy, alespoň na bakaláře. Povedlo se mi vytvořit si rozvrh út-čt. Dokonce už končím ve 12:30! Tedy pondělí i pátek můžu proležet doma. Nebo v práci. Každopádně to dává větší smysl, než škola každý den a volný prostředek týdne aka Zimní semestr 2017.

Rozvrh LS 2018

Rozvrh LS 2018

Tenhle týden jsem utratil všechny své peníze. Nejprve jsem si koupil jednodenní lístek na Sziget festival, kde 14.8 vystoupí Arctic Monkeys s 2 hodinovou show. Can`t wait. No a včera, v 10:02 jsem ulovil stání na U2 do Berlína. Tyvole já je uvidim znovu!

Zatím to vypadá na slušný rok plný zážitků!

Dva a půl měsíce!

Čas na výšce strašně letí. Sotva přijedete do Prahy, už jdete spát, je čtvrtek, tedy den kdy se nic nedělá a v pátek domů. Dva večery v monstrózní opici prakticky s kýmkoli, kdo se vyskytne ve vaší blízkosti. Babička, u které přespáváte a která už přijela z chaty kvůli zimě, vůbec nechápe, co se to tu děje. Že ráno nejím, protože by mi ta buchta nechutnala, ale protože mám kocovinu a tři hlavy.

A přesně tahle to bylo celý říjen a listopad. A vlastně i celé letní prázdniny a vlastně už od března, co se dala dohromady parta kamarádů, pracovně nazývána Alkotým. A pak příjde prosinec. A vy si řeknete dost. Právě začal 12. týden školy. 12. ze 13. Musím něco začít dělat. Je čas přespat pít. Je čas na produktivní víkend.

Vánoční atmosféra. Když slyším koledy, zabíjel bych. Místo učení se hloubám v představách, co se životem. Nebaví mě ten obor. Chci dělat hudbu. A taky chci začít jezdit do odlehlých míst naší republiky mluvit s lidmi. Něco se musí stát. Každý večer pláču z politiky. Právě se na zodpovědné funkce dostává SPďák Koten – člověk, co věří, že mikrovlnky zabíjejí a komunista Ondráček. Kdo je sakra volil?

V neděli hrajem s klukama poprvé mimo rodnou Ostravu. V Liberci. Jsem na to moc zvědavý. I když nejspíš dostanem jen na dopravu a budem rádi, bude to skvělá zkušenost. Mimochodem, když už mluvím o Ostravě, musím vzpomenout jak mě štve.

Nevím, co dělat. Chci tu zůstat. A zároveň bych klíďo dělal strojvůdce u nás na chatě, v Jeseníkách. Prý je teď po mašinfírech poptávka. Tady s tou Informatikou budu Bakalář ničeho. Všechno, co jsem se zatím naučil byly kontingenční tabululky v Excelu. Pro sekretářku dobrý.

A tak tím prvákem třeba prolezu. Bez matiky a práva. Ale prolezu. A do 28.2 se snad přihlásím někam, kde to smysl mít bude. Možná tady, možná v Opavě, možná v Ostravě.

První měsíc za mnou!

Rozhodl jsem se po měsíci znovu sepsat, jaké to na té výšce vlastně je. Bude to možná krapet delší, ale upřímné.
Právě končí 5. týden školy. Prvního semestru. 7 jich ještě zbývá. Dnes je to přesně měsíc a den, co jsem oficiálně obyvatelem Prahy. Zatím jsem domů jel každý víkend. Popravdě netuším, co bych tu o víkendu dělal. Nakupoval? A co? A za co?
Začněme školou. Chcete pravdu? Každý den se budím s myšlenkou “proč bych tam měl kurva jít”. Mimochodem tímhle stylem už jsem vzdal matiku. Nechodím na cvika, jen na přednášky. A i v těch šlušně plavu. Jinak chodím všude. I když pondělní spěch na přednášku z IKT asi taky brzy ukončím. Vůbec nerozumím o čem nám ten chlap vykládá. Nicméně test z teorie bude až o zkouškovém. Takže bye bye love, ať se z toho poseru pak. Ajina mi jde, tam se o ty 3 kredity nebojím (tbh mluvím asi líp než ta učitelka, je hodně milá, ale kdyby učila na střední, tak nenaučí nikoho nic. chápu, že na výšce se všechno musí naučit každý doma a sám). Marketing je super, i když tam děláme taky hovno. Upřímně vymyslet ve skupince produkt a pak k němu psát marketingovou strategii fakt není těžýho. (máme VitaVodku – vodku s obsahem vitamínu, navrhla Valerie – relativně česky mluvící Ruska.) Jsem línej vypisovat další předměty. Blíží se první průběžné testy. Bojím se. Půl roku jsem se nic neučil. NIC!
Na kolej jsem si zvykl. Naše kuchyň smrdí. Nevím čím. Náš sprchový kout je odporný, snažil jsem se si alespoň vytřít a poutírat prach na své části pokoje. Rusáci jsou v pohodě. Občas si pouští jakési rusky mluvící streamy nahlas, ale dá se to přežít (stejně mám furt sluchátka). Myšlenka půjdeš do Prahy, naučíš se vařit byla opět lichá. Když si jdu koupit věci na večeři, zaplatím cca 120 korun. Cola, lahváč, rajčata, šunka, sýr, houska. 120 korun. Nechápu. Objevil jsem, že v Menze jsou teplé večeře za 50. Tak chodím tam. V posilovně jsem nebyl ani jednou. Ráno spím, odpoledne umírám únavou. A netuším, kdy bych se měl učit.
Celý týden nepiju. Občas si dám jednoho nebo dva lahváče. Průměrně jednou do týdne. Občas se cítím fajn, občas ne. Popravdě na sobě pozoruju prudké výkyvy nálad. Jednou jsem rád, že tu skoro nikoho neznám. Podruhé bych jel domů za svým Alkotýmem a kapelou. Taky bych si asi měl najít holku. Občas, když se necítím dobře, mám tendence otevřít Tinder. To fakt není dobrý.
Taky denodenně uvažuju nad hudbou. A nad životem v horách. A nad potřebou koupit si psa. A věnovat mu čas, žít daleko od lidí, nestarat se o to, jak zrovna dneska vypadám, co mám na sobě. Tak jako to dělají všichni tady. V té skvělé Praze.
Každý den bych si nejradši zabalil a jel do Ostravy skládat se Štěpánem hudbu. Myslím, že je na tom, na své škole podobně jako já. Dana taky škola jenom sere.
A pak hop, zase je tady změna nálady, pocit hej třeba to něják půjde, zkus alespoň toho Bc. dodělat. Odpoutáš se hudbou na noťasu, rozhovory. Vlastně nechápeš proč si nešel na tu žurnu, když tě politika tak zajímá. A pak jdeš spát.

Alkotým

Alkotým

A v pátek jedeš domů, za svými milovanými kamarády, abyste se společně pořádně opili, řekli si, jak moc se máte rádi, jak strašně se těšíte na léto, a že už to nebude tak dlouho trvat. A sedíte ve vlaku zpátky do Prahy. A celé to začíná nanovo, týden x. z y.

První týden za mnou

Tak pro tenhle týden hotovo. Jsou tři odpoledne a já sedím ve vlaku do Ostravy. A za hodinku tam budu. V pátek máme dvě cvičení a vypadá to na nejlepší hodiny celého týdne. Praxe mi příjde velmi zajímavá, rozhodně poutavější než výčty teoretiky na přednáškách.
Nechci předbíhat, nebudu hodnotit obor jako takový. Po týdnu nemůžu vědět, jestli jsem si vybral ten správný. První pocit je dobrý, spokojenost. Vysokoškolský systém výuky je geniální. Nobody gives a shit about me, můžu si dělat, co chci, nemusím se snikým bavit, vést zbytečné dialogy o věcech, co mě ani trochu nezajímaj, prostě je tam každý sám za sebe. Nemusíte chodit prakticky na nic. Absence se píše pouze v Angličtině a Základech Marketingu.
Praha je krásná. Je obrovská a přitom malá. Je to jiný život, o všem si rozhodujete sami. V součtu máte prostor zajít si na oběd /večeři do 3 různých menz, vybrat si z 10-12 různých jídel. A nebo fast-food. A nebo si něco uděláte na koleji. Mimochodem cena jednoho hlavního jídla je v menze 50-60 korun. Platí se ISICem, respektive penězi, které si na něj musíte nahrát. Jedině takhle se dostanete k dotované – tedy nejlepší – ceně.
Taky jsem si musel vyřídit Lítačku. Tak si připadám jak ofiko Pražák. A už jsem se taky ubytoval na kolejích. Bydlím v Holešovicích, jednu zastávku tramvají od červeného metra a asi 10 minut tramvají od Palládia. Mám 2 spolubydlící. Jeden se jmenuje Stanislav, je z Ruska, už pracuje a zdá se být v pohodě, druhý přijede až v pondělí. Tak jsem zvědav.
Jen se bojím, že mě Ostravská doprava bude značně nervovat. V Praze čekáte 2 minuty, a už vás napadají sebevražedné myšlenky, co jsem komu udělal, že musím čekat tak debilně dlouho. Ostravské tramvaje jezdí i ve špičce co 10 minut. Bez komentáře.

První den na výšce

Ještě předtím, než budu pokračovat ve vzpomínkách na svou poslední dovolenou za hranice Česka, dovolím si odskočit k novému tématu. Je velice důležité. Právě dnes jsem začal nový život. Vysokoškolská etapa mě v Praze právě startuje.
Je večer jsem u sestřenky na bytě. Na koleje do Holešovic se stěhuju až zítra. Jsem tady sám, starší sestřenka je u přítele, mladší na párty se spolužáky. Já ještě nikoho z ročníku neznám. Tak trochu svou vinou. Vlastně hlavně svou vinou. Odmítl jsem jet na jakékoli seznamováky, ačkoliv mi všichni říkali, jak strašně se tam chlastá, a že se mi tam určitě bude líbit. Řekl jsem si, jseš dospělej, vždycky ses cítěl v kolektivu neznámých lidí špatně, už to nebudeš zažívat znova. Můžeš si přece s životem dělat, cokoli chceš. A tak jsem tam nejel.
Ještě jsem vám nenapsal, jaký obor jsem vlastně nakonec zvolil. Studuji na Vysoké Škole Ekonomické v Praze na fakultě Informatiky a Statistiky obor Informační média a služby. Můj rozvrh není úplně ideální. Inu, co se dá dělat. Třeba v letním semestru. Mám volný celý čtvrtek. Vůbec netuším, co celý den budu dělat. Na jeden den v týdnu mi nikdo práci nedá.

Můj Rozvrh pro ZS 2017

Můj Rozvrh pro ZS 2017

A jaký byl můj první den? Ráno jsem vyjel asi v 9 z Butovic. Nejprve jsem si musel vyzvednout ISIC na Jižním Městě. Pak jsem si koupil nový školní batoh ve Sportisimu na Chodově. Je to černej North Face, úplně jsem se do té značky zamiloval, a je skvělý!
Pak jsem se jel vyfotit do nejlevnějšího průkazního fotošopu, do Holešovic. 90 za 8 fotek, pecka. Pak jsemsi dal oběd s Adél (mladší sestřenka).
A pak začla škola. První přednáška ever. Informační a komunikační technologie. Rozuměl jsem totálně hovno. Nic, vůbec jsem nepochopil o čem tam ten chlap mluvil. jebat, třeba to něják udělám a pochopím na cviku. Druhá hodina – teď už cvičení – Angličtina, příprava na FCE. Jo, jsem trapnej, ale kvůli Use of English bych ho asi nedal. A tak jsem se rozhodl si je dodělat teď. Kurz je zadarmo, dostanu za něj kredity a navíc, pokud zkoušku udělám, škola mi dá jako odměnu 2,5 tisíce. Což je asi půlka nákladu na celou FCE zkoušku. Tomu nejde říct ne.
A pak jsem jel nakoupit a domů. Respektive sem. V klidu den. Jen 3 hoďky ve škole. Myslím, že plán jezdit do Prahy až v pondělí ráno je reálný. Krom toho, pokud nestihnu přijet včas nic se neděje. Ty technologie stejně nedávaj smysl. A na přednáškách absenci nikdo neřeší. Na cviku je povinných 70% (pokud nebudou žádné svátky, máme 13 týdnů, tedy 13 dvojhodin. můžu chybět na 3 a bude to alright) a všude se nejspíš budou psát testy.
Jo a to, že vypadám jak kdyby mi bylo 15 tady asi nikdo neřeší. Všichni se staraj jen o sebe. I na chodbách, i v učebnách. Ideální místo pro introverty.

Paříž 2017

Prázdniny se pomalu blíží ke svému konci, a já při jednou dopoledním lelkování zjistil, že letenka z Anglického Stanstedu přímo na Mošnov stojí 350 korun. Neváhal jsem ani vteřinu a byla moje. Jenomže, jakmile jsem najel na kiwi.cz, abych si našel letenku do Londýna, překvapil mě nemilý fakt, že dostat se letecky do Británie za méně než 3,5 tisíce je prakticky nemožné.
Nicméně tradice je tradice. Už od roku 2014 se vydávám každé září do milované Anglie. A ačkoliv jsem si i tohle léto, konkrétně po Chorvatsku, slíbil, že už nikdy neudělám tu chybu, abych jel kamkoli autobusem. Jenže ona jiná cesta nebyla. Pro vyhledávní trasy autobusů po Evropě doporučuji Go Euro. Cenově jsem zjistil, že cesta do Anglie se dá sehnat týden dopředu za 60 eur.
V tu chvíli mě napadla spásná myšlenka. Kolik může stát bus jinam? Hledal jsem Amsterdam, Brusel a Paříž. Všechny tři destinace stojí +/- stejně. Kolem 40 eur. A do Londýna se znich dostanete přímým autobusem asi za 30 eur. Všeho všudy 10 eur dráž, a vidíte víc. A především nejedete 18 hodin, ale jen 14. Takže tohle je můj stručný úvod k tomu, proč Paříž.
Odjížděl jsem z Florence 15:30, společnost EuroLines, naši řidiči byli češi s chatrnou angličtinou. V autobuse jsem seděl sám (přece jen byl čtvrtek), ale místa tam nebylo věru mnoho. Každopádně před šestou hodinou ranní jsme dojeli na místo. Bylo krásné ráno, Slunce se zrovna chystalo vyjít. Jako první jsem zamířil pod Eiffelovku. Chtěl jsem si natočit timelapse východu slunce. Díky mrakům však není tak působivý, jak by mohl být.
Za jeden den jsem stihl alespoň čás památek Paříže. Eiffelovka, Notre Dame, Louvre (odpoledne začalo pršet). Na Paříži je skvělé to, že do většiny památek, máte jakožto občané EU do 26 let vstup zdarma. Co ušetříte na vstupném, necháte v jídle. Restaurace jsou pro Backpacking skutečně drahé. Pokud nechcete jíst ve fastfoodu, připravte si alespoň 20 eur. Jinak Burger King/McD cca 8-9 eur za celé menu. Alkohol jsem nekupoval, na cestách nikdy nepiju. Cola klasicky za 1,5 eura. V Paříži je také hustá síť malých obchůdků Carrefour expres, ve kterých za 2-3 eura seženete bagetu či sandwich. Měl jsem ho na oběd v autobuse, není to špatná varianta. Záleží, jaký je kdo jedlík.
Metrem se jezdí na jízdenky, které si koupíte v automatech u vstupu. Jedna jízda stojí 1,8 eur. Mimochodem já měl klasicky ubytování na hostelu, dokonce se snídaní v ceně (celkem 16 eur), a snažil jsem se chodit pěšky. Metrem jsem jel 2x. A podle iPhonu jsem za ten den ve Francouzském hlavním městě nachodil něco málo přes 25 km.
Jinak nemám k Paříži co dodat. Krásné město. I zdejší dívky. Francouzsky jsem ani nežblebt. Určitě se do ní brzy vrátím.

Jugoška 2017

Nadešel čas prázdnin, čas klidu, čas relaxu. Po několika výletech za hranice všedních dnů jsme se rozhodli vydat do oblíbené destinace čechů – Chorvatska.

V jedné z mnoha Ostravských cestovních kanceláří jsme si našli zájezd do Bašky Vody. Stál 5,5 tisíce, v ceně bylo ubytování na pokoji pro dva a cesta autobusem. Žádné jídlo. Původní plán byl jet ve čtyřech. Dvě holky dva kluci. Dan (ano, i po všech pocitech utrpení z Eurotripu ten stejný člověk), sestřenka, má bff ze školy Adél a já. Nakonec nás uprosili dva další kamarádi. Ondra – náš otec, 23 letý budoucí právník a Petr. Stále ještě 16 letý kamarád ze školy, který s náma pravidelně pije a zná nás všechny velmi dobře.

Pokud s sebou na výlet vezmete mladšího člověka – nejlépe ještě kluka – připravte se, že dotyčný bude zvyklý na mama servis. Ráno mi kupte jídlo, udělejte kafe, všechno ukliďte a nechte mě žít v mém bordelu. Mé nervíky se třeba 5. den napínaly víc než v noci před maturitou. Nemluvě o tom, že dotyčný hned první den vybral 2000 v kunách, litr propil, pak nám odběhl s tím, že “jde do Splitu”, ztratil peněženku se zbytkem peněz a doklady a málem vyraboval Kebab na pláži, který právě zavíral. Ale to je jiná story.

Proč jsme si zvolili cestovku? Najít apartmán pro 6 lidí, pokud začnete hledat AŽ v květnu je problém. Nemluvně o tom, že když jsme do Bašky přijeli, zjistili jsme, že v celé vesnici není volný jediný apartmán. Ani klasický 2+2.

Termín 29. 7. – 6. 8. Můžu všem doporučit. Lidí plno, holek taky, teplé moře, teplé noci. Pohoda.

Co si vzít s sebou? Obvyklý odstavec pro mé “budoucí Já”.
Náš kufr měl mít maximálně 20, můj měl 23 kg. Piva prostě něco váží. Nakonec jsem jich spolu s důležitým oblečením do kufru dostal 10. Deset Radegastů v plechu. Jednu Amundsen vodku. Co dál je reálně potřeba? Stydím se psát, co všechno jsem vzal. Třeba tepláky nebo mikina jsou nepoužitelný věci. Stačí jedna deka do autobusu na noc. Jedny tenisky do baru večer, žabky na celý den. Dva ručníky – jeden na pláž, jeden na apartmán. Jedno triko na cestu k moři. Alespoň tři trika do baru – ať máte vždycky jiný. Ponožky a spoďáry jsou jasné. A pokud nemáte v plánu balit holky na pláži, tak úplně stačí jedny plavky.

Jídlo si s sebou brát nedoporučuju. Je tu stejně draho jako u nás. Já přežíval na 1/6 pizzy za 10 kuna nebo univerzální Italské omáčce s těstovinama. Oběd za 15-20 kuna, vklidu.

Poslední bod, který bych rád zmínil je výběr destinace. Baška Voda je super, kousek od Makarské, relativně na jihu. 2 bary na pláži – dá se cokoliv. Ale po procházce do vedlejší Brely – je právě ona mým tipem. Jestli tohle budem chtít za rok zopakovat, pak se 100% budu koukat po apartmánu právě v téhle vesničce.

Inu, to by bylo k našemu výletu vše. Jednu věc na závěr. Neodsuzujte Chorvatsko. Nejde totiž ani trochu o to, kde jste – nýbrž s kým tu jste! A holky a alkohol jsou stejně všude.

U2 Berlín – Červenec 2017

Bože čas strašně letí. Už je to skoro měsíc, co jsem se vydal do Berlína na své milované U2. A stále jsem o tom nesepsal článek!

Tenhle výlet byl šíleně lowcast. Fakt moc. Hlavním cílem bylo vidět U2, nejlépe z první řady. Od 10.7 jsem pracoval na stavbě Colours of Ostrava, takže časový plán výletu byl jasně dán. Pondělí práce, úterý – čtvrtek Berlín, no a v pátek už jsem zase tahal kusy pódií na největším letním festivale v Česku.
Lístek na U2 jsem kupoval mobile, pod stolem školní lavice, během hodiny češtiny. Do toho jsem ještě volal s tátou, který mi měl vstuenku koupit původně.. Servery Německého TicketMasteru padaly jak hvězdy během Perseidů. Musel jsem to tedy zkusit sám, z iPhonu. Povedlo se. U2 neprodávali lístek na Golden Circle, koupil jsem si normální stání a začal pomalu uvažovat, jestli tam náhodou nepůjdu stát už ráno, abych byl co nejblíž. Hostel jsem si bookl okamžitě. A dobře jsem udělal, když jsem se týden před odjezdem díval na Boooking, stál nejlevější hotel 6 tisíc na noc, a byl na úplně opačné straně Berlína. Já za hostel 3 zastávky od Olympic Stadionu dal 16,8 euro za noc. Bez snídaně.
Dostat se z Ostravy do Berlína je cesta na celý den. Poprvé v životě jsem využil služby spolujízdy – blablacar.com Zkušenost skvělá, cestou tam super holka, mohla mít kolem 30, jela na pracovní školení. Byla moc milá, pokecali jsme, hodila mě až před hostel a trasa Praha – Berlín mě vyšla na – podržte se – 250 korun! To je o polovinu méně, než kdybych využil přepravy autobusové! Cesta zpět se Slovákem Rastou vyšla na 12 eur. Stále levnejší a především rychlejší než konkurence. Jsem si jist, že s blablacar letos ještě někam vyrazím! Super zkušenost.
O Berlíně jako takovém vám toho mnoho nepovím. Když mě Bea vysadila a já se ubytoval, bylo kolem 9 večer a já se jen prošel uličkami kolem svého hostelu. Další den jsem ráno nakoupil dostatek jídla a pití v Lidlu, který byl hned vedle a rozjel se k Olympic stadionu. Bylo krásně slunečno. Sedl jsem si k bráně a začal snídat. Bylo nás tam možná 100. Po chvilce si ke mně přisedl Boliviec Fernando. Byl to učitel angličtiny, na výletě po Evropě. Skvěle jsme se pobavili o hudbě a cestování.. Bylo super tam vlastně nebýt sám, mít si ským povídat. Rychleji to uteklo. Kolem 12:00 začalo pršet. A pršelo až do večera.
Pořadatelé si nás všimli něco po poledni. Nás prvních cca 200 šťastných dostalo tzv. Early Entry náramky. Dostali jsme se tedy do haly dříve, než obyčejní smrtelníci. A bylo to skvělý! Byl jsem přímo před podiem, v druhé řadě! Na U2! Chápete to! Najednou všech těch 10 hodin čekání v dešti před halou dávalo smysl. Nebylo to zbytečné.

Jako předkapela přijel Noel Gallager – Oasis poslouchám poslední 2 měsíce all night long. Další pocit štěstí. Slyšel jsem Champagne Supernovu či Don`t Look Back in Anger přímo od člověka, co tyhle písně napsal!
Tou však úplně nejlepší věci bylo, že U2 nejeli turné k nové desce. Jejich turné mělo být vzpomínkou na jejich nejslavnjší – již 30 let staré – album The Joshua Tree. Moje nejoblíbenější album U2. Album, na kterém jsem vyrostl. A oni ho zahráli celé! OD začátku do konce. Když jsem tady v lednu psal článek, o nákupu lístku na tenhle koncert, netušil jsem, že skutečně zvolí i stejné kulisy!
Co víc říct. Prostě splněný sen. Už jsem si splnil všechny. U2, Pink Floyd, Green Day. Co budu dělat teď? Však on život sám něco přinese.

Tagged , ,

Hamburk

Konečně uzrál čas pro sepsání článku o našem pobytu v německém městu Hamburk. Momentálně sedím před O2 arénou v Praze, a vypadá to, že budu v první řadě na Foo Fighters. Abych si zkrátil čekání, sepíšu pár tipů, za které bych byl před návštěvou města sám vděčný.

Za prvé – spánek. My s Danem přežívali 2 noci na Hamburském letišti. První noc – přiletěli jsme cca 22:15. Chvilku jsme přemýšleli nad spaním v příletové hale (tam kde jsou pásy s jezdícími kufry) nakonec jsme se rozhodli halu opustit. Jednosměrnou cestou se dostane do příletové haly, která je určena pro veřejnost. V té době v ní bylo ještě relativně hodně lidí. Hamburské letiště je rozděleno na dva terminály. My byli v prvním. Krom toho má celé letiště dvě patra. V přízemí je příletová hala, v prvním patře check-in pultíky. V druhém patře se nachází ještě kavárna a McDonald. Pokud se rozhodnete nocovat na letišti, určitě využíjte Sleeping Pods. Vypadá to jako vajíčko, nicméně se jedná o nejpohodlnější místo pro spánek zdarma, na který jsme během cesty narazili. Batohy jednoduše hoďte pod hlavu – v noci jsou všechny ostatní haly uzavřeny, takže security jsou všichni ve stejné hale jako vy. Nikde nás nikdo neokradl. A to jsme nocovali na 5 různých letištích.

Jídlo na letišti – na Hamburském letišti je jedno malé café. Terminál jedna – přízemí. Kolem půlnoci vyprodávají zásoby – peče se do rána všechno nové. Ideální čas koupit si něco, o čem víte, že se nejedná o poslední kus. Já si koupil čokoládový croisant za euro a prodavač se mě s úsměvem zeptal “do you want another one for free?” – snídaně (skoro) zadarmo.

Pozor na úschovnu. Víte, nechtělo se ná tahat všechny kármy po celý den, tak jsme se rozhodli si věci nechat v úschovně zavazadel na nádraží. Boxy vypadají úplně stejně jako ty na Pražském hlaváku. Nimcéně! Ačkoli všude vidíte cenu a čas 24 hodin, malými písmeny je napsáno, že uvedená cena je pouze na 6 hodin! Nejsem si jist, jestli nás skříňka vyšla na 4 nebo 6 eur, nicméně kvůli překročení 6 hodinové lhůty jsme museli odpoledne platit znovu. Uznávám, naše chyba, je třeba holt pečlivěji číst.

Cestování – určitě super je lístek od 6 hodin ráno do 6:00 dalšího dne – stál 6,2 eur. O víkendu by měl dokonce platit až do 9 hodin dopoledne následujícího dne. Nevíme. Někdo z přátel, kdo už Hamburk navštívil, nám to tak řekl. Nicméně na revizory jsme nearazili, takže jak pravdivá tato informace je, nevíme.

Na letišti je skvělá možnost využít za 5 eur sprchu. Musíte zajít na hlavní Airport Office, kde vám předají klíče. Sprcha je po dni s batohem na zádech moc fajn. Voda na záchodech je pitná (osobně odzkoušeno) a celý prostor toalet je skvěle udržován. Mnohem lepší než v Belgii, mnohem lepší než v Itálii.

Víc mě už k Hamburku nenapadá.

Co si nabalit?

Uvědomil jsem si, že kdybych spisoval každý den zvlášť, pravděpodobně bych tím strávil x dalších hodin. Rozhodl jsem se tedy vybrat konkrétní zkušenosti a rady, které spíše mohou někomu pomoct.
První článek věnuji balení. Důležitá část, můj batoh měl bez vody 8,5 kg a podle iPhonu jsme za těch 6 dnů nachodili nějákých 63 kilometrů. Což je mimochodem na dva kavárenské/hospodské povaleče dost slušný výkon. A že jsem to všechno zvládl jen s jedním puchýřem na patě v Old Skool Vanskách považuji také za velké překvapení. Pokud jako my budete k dopravě mezi jednotlivými destinacemi využívat nízkonákladové aerolinky, je nutné si pořídit dobrý batoh. Můj 40L Husky není úplně ideální, protože mám některé – absolutně – zbytečné kapsy, do kterých nic nestrčíte a zároveň vám zabírají místo. S rozměry si hlavu nelámejte, důležité je, aby se vešel do poličky nad vaší hlavou. Mimochodem byli jsme svědky incidentu, kdy měl chlápek větší kufr, takže ho musel dát do poličky “na délku” a zabíral tak místa pro 3 kufry. Letuška ho sprdla, pohrozila pokutou 50 eur, a nakonec řekla “ať se to příště neopakuje”. Pohoda, můj batoh se dal do poličky zmáčknout, ačkoliv předepsané rozměry o 10 čísel přesahoval. Lítejte Ryaairem. Wizz vás kromě levné letenky donutí koupit ještě velké palubní zavazadlo, což prodraží cestu. Zároveň u Ryanu máte právo na druhé malé zavazadlo – batůžek, kabelku nebo jako já – karimatku. U Wizzu, pokud si dokoupíte větší palubní, ztrácíte právo na malé zavazadlo. To se dá obejít tím, že si dokoupíte Priority Boarding – jenomže to zase vede k nárustu ceny letenky o cca 5 eur. O nízkonákladovkách píšu samosatatný článek, který si můžete přečíst zde.
Co si tedy vlastně nabalit? Pro týden přežití v Bruselu, Hamburku a Benátkách nám stačilo.

  • Budna North Face s Goretexem – v každém městě nás stihl déšť
  • Mikina – jedna, stačí. Nejedem na přehlídku. Já měl teplou mikinu přes hlavu
  • 4 trika – jedno na spaní, zbytek na obměnu. Pravděpodobně by to šlo i se třema, ale snažili jsme se být čistotní. Všechny s krátkým rukávem
  • 7x spodní prádlo + ponožky – dvoje vyšší, zbytek kotníkové. Jeli jsme do tepla, jeli jsme v červnu.
  • 1x spacák (velký – do příště si musím koupit mini), 1x karimatka (klasická, rolovací – Dan měl nafukovací, taky not bad)
  • Kraťasy + Dlouhé kalhoty – letíš v dlouhých, spíš v krátkých.
  • Malý ručník + toaletní taška (TOHLE je super pomocník)
  • Powerbanky + nabíječky + foťák – záleží jaké máte záměry

A to je všechno. 8 kg na zádech, 6 dnů po Evropě. A žijem. Příště sepíšu v krátkosti věci, které si naopak nebalit.