První týden za mnou

Tak pro tenhle týden hotovo. Jsou tři odpoledne a já sedím ve vlaku do Ostravy. A za hodinku tam budu. V pátek máme dvě cvičení a vypadá to na nejlepší hodiny celého týdne. Praxe mi příjde velmi zajímavá, rozhodně poutavější než výčty teoretiky na přednáškách.
Nechci předbíhat, nebudu hodnotit obor jako takový. Po týdnu nemůžu vědět, jestli jsem si vybral ten správný. První pocit je dobrý, spokojenost. Vysokoškolský systém výuky je geniální. Nobody gives a shit about me, můžu si dělat, co chci, nemusím se snikým bavit, vést zbytečné dialogy o věcech, co mě ani trochu nezajímaj, prostě je tam každý sám za sebe. Nemusíte chodit prakticky na nic. Absence se píše pouze v Angličtině a Základech Marketingu.
Praha je krásná. Je obrovská a přitom malá. Je to jiný život, o všem si rozhodujete sami. V součtu máte prostor zajít si na oběd /večeři do 3 různých menz, vybrat si z 10-12 různých jídel. A nebo fast-food. A nebo si něco uděláte na koleji. Mimochodem cena jednoho hlavního jídla je v menze 50-60 korun. Platí se ISICem, respektive penězi, které si na něj musíte nahrát. Jedině takhle se dostanete k dotované – tedy nejlepší – ceně.
Taky jsem si musel vyřídit Lítačku. Tak si připadám jak ofiko Pražák. A už jsem se taky ubytoval na kolejích. Bydlím v Holešovicích, jednu zastávku tramvají od červeného metra a asi 10 minut tramvají od Palládia. Mám 2 spolubydlící. Jeden se jmenuje Stanislav, je z Ruska, už pracuje a zdá se být v pohodě, druhý přijede až v pondělí. Tak jsem zvědav.
Jen se bojím, že mě Ostravská doprava bude značně nervovat. V Praze čekáte 2 minuty, a už vás napadají sebevražedné myšlenky, co jsem komu udělal, že musím čekat tak debilně dlouho. Ostravské tramvaje jezdí i ve špičce co 10 minut. Bez komentáře.

První den na výšce

Ještě předtím, než budu pokračovat ve vzpomínkách na svou poslední dovolenou za hranice Česka, dovolím si odskočit k novému tématu. Je velice důležité. Právě dnes jsem začal nový život. Vysokoškolská etapa mě v Praze právě startuje.
Je večer jsem u sestřenky na bytě. Na koleje do Holešovic se stěhuju až zítra. Jsem tady sám, starší sestřenka je u přítele, mladší na párty se spolužáky. Já ještě nikoho z ročníku neznám. Tak trochu svou vinou. Vlastně hlavně svou vinou. Odmítl jsem jet na jakékoli seznamováky, ačkoliv mi všichni říkali, jak strašně se tam chlastá, a že se mi tam určitě bude líbit. Řekl jsem si, jseš dospělej, vždycky ses cítěl v kolektivu neznámých lidí špatně, už to nebudeš zažívat znova. Můžeš si přece s životem dělat, cokoli chceš. A tak jsem tam nejel.
Ještě jsem vám nenapsal, jaký obor jsem vlastně nakonec zvolil. Studuji na Vysoké Škole Ekonomické v Praze na fakultě Informatiky a Statistiky obor Informační média a služby. Můj rozvrh není úplně ideální. Inu, co se dá dělat. Třeba v letním semestru. Mám volný celý čtvrtek. Vůbec netuším, co celý den budu dělat. Na jeden den v týdnu mi nikdo práci nedá.

Můj Rozvrh pro ZS 2017

Můj Rozvrh pro ZS 2017

A jaký byl můj první den? Ráno jsem vyjel asi v 9 z Butovic. Nejprve jsem si musel vyzvednout ISIC na Jižním Městě. Pak jsem si koupil nový školní batoh ve Sportisimu na Chodově. Je to černej North Face, úplně jsem se do té značky zamiloval, a je skvělý!
Pak jsem se jel vyfotit do nejlevnějšího průkazního fotošopu, do Holešovic. 90 za 8 fotek, pecka. Pak jsemsi dal oběd s Adél (mladší sestřenka).
A pak začla škola. První přednáška ever. Informační a komunikační technologie. Rozuměl jsem totálně hovno. Nic, vůbec jsem nepochopil o čem tam ten chlap mluvil. jebat, třeba to něják udělám a pochopím na cviku. Druhá hodina – teď už cvičení – Angličtina, příprava na FCE. Jo, jsem trapnej, ale kvůli Use of English bych ho asi nedal. A tak jsem se rozhodl si je dodělat teď. Kurz je zadarmo, dostanu za něj kredity a navíc, pokud zkoušku udělám, škola mi dá jako odměnu 2,5 tisíce. Což je asi půlka nákladu na celou FCE zkoušku. Tomu nejde říct ne.
A pak jsem jel nakoupit a domů. Respektive sem. V klidu den. Jen 3 hoďky ve škole. Myslím, že plán jezdit do Prahy až v pondělí ráno je reálný. Krom toho, pokud nestihnu přijet včas nic se neděje. Ty technologie stejně nedávaj smysl. A na přednáškách absenci nikdo neřeší. Na cviku je povinných 70% (pokud nebudou žádné svátky, máme 13 týdnů, tedy 13 dvojhodin. můžu chybět na 3 a bude to alright) a všude se nejspíš budou psát testy.
Jo a to, že vypadám jak kdyby mi bylo 15 tady asi nikdo neřeší. Všichni se staraj jen o sebe. I na chodbách, i v učebnách. Ideální místo pro introverty.

Paříž 2017

Prázdniny se pomalu blíží ke svému konci, a já při jednou dopoledním lelkování zjistil, že letenka z Anglického Stanstedu přímo na Mošnov stojí 350 korun. Neváhal jsem ani vteřinu a byla moje. Jenomže, jakmile jsem najel na kiwi.cz, abych si našel letenku do Londýna, překvapil mě nemilý fakt, že dostat se letecky do Británie za méně než 3,5 tisíce je prakticky nemožné.
Nicméně tradice je tradice. Už od roku 2014 se vydávám každé září do milované Anglie. A ačkoliv jsem si i tohle léto, konkrétně po Chorvatsku, slíbil, že už nikdy neudělám tu chybu, abych jel kamkoli autobusem. Jenže ona jiná cesta nebyla. Pro vyhledávní trasy autobusů po Evropě doporučuji Go Euro. Cenově jsem zjistil, že cesta do Anglie se dá sehnat týden dopředu za 60 eur.
V tu chvíli mě napadla spásná myšlenka. Kolik může stát bus jinam? Hledal jsem Amsterdam, Brusel a Paříž. Všechny tři destinace stojí +/- stejně. Kolem 40 eur. A do Londýna se znich dostanete přímým autobusem asi za 30 eur. Všeho všudy 10 eur dráž, a vidíte víc. A především nejedete 18 hodin, ale jen 14. Takže tohle je můj stručný úvod k tomu, proč Paříž.
Odjížděl jsem z Florence 15:30, společnost EuroLines, naši řidiči byli češi s chatrnou angličtinou. V autobuse jsem seděl sám (přece jen byl čtvrtek), ale místa tam nebylo věru mnoho. Každopádně před šestou hodinou ranní jsme dojeli na místo. Bylo krásné ráno, Slunce se zrovna chystalo vyjít. Jako první jsem zamířil pod Eiffelovku. Chtěl jsem si natočit timelapse východu slunce. Díky mrakům však není tak působivý, jak by mohl být.
Za jeden den jsem stihl alespoň čás památek Paříže. Eiffelovka, Notre Dame, Louvre (odpoledne začalo pršet). Na Paříži je skvělé to, že do většiny památek, máte jakožto občané EU do 26 let vstup zdarma. Co ušetříte na vstupném, necháte v jídle. Restaurace jsou pro Backpacking skutečně drahé. Pokud nechcete jíst ve fastfoodu, připravte si alespoň 20 eur. Jinak Burger King/McD cca 8-9 eur za celé menu. Alkohol jsem nekupoval, na cestách nikdy nepiju. Cola klasicky za 1,5 eura. V Paříži je také hustá síť malých obchůdků Carrefour expres, ve kterých za 2-3 eura seženete bagetu či sandwich. Měl jsem ho na oběd v autobuse, není to špatná varianta. Záleží, jaký je kdo jedlík.
Metrem se jezdí na jízdenky, které si koupíte v automatech u vstupu. Jedna jízda stojí 1,8 eur. Mimochodem já měl klasicky ubytování na hostelu, dokonce se snídaní v ceně (celkem 16 eur), a snažil jsem se chodit pěšky. Metrem jsem jel 2x. A podle iPhonu jsem za ten den ve Francouzském hlavním městě nachodil něco málo přes 25 km.
Jinak nemám k Paříži co dodat. Krásné město. I zdejší dívky. Francouzsky jsem ani nežblebt. Určitě se do ní brzy vrátím.

Jugoška 2017

Nadešel čas prázdnin, čas klidu, čas relaxu. Po několika výletech za hranice všedních dnů jsme se rozhodli vydat do oblíbené destinace čechů – Chorvatska.

V jedné z mnoha Ostravských cestovních kanceláří jsme si našli zájezd do Bašky Vody. Stál 5,5 tisíce, v ceně bylo ubytování na pokoji pro dva a cesta autobusem. Žádné jídlo. Původní plán byl jet ve čtyřech. Dvě holky dva kluci. Dan (ano, i po všech pocitech utrpení z Eurotripu ten stejný člověk), sestřenka, má bff ze školy Adél a já. Nakonec nás uprosili dva další kamarádi. Ondra – náš otec, 23 letý budoucí právník a Petr. Stále ještě 16 letý kamarád ze školy, který s náma pravidelně pije a zná nás všechny velmi dobře.

Pokud s sebou na výlet vezmete mladšího člověka – nejlépe ještě kluka – připravte se, že dotyčný bude zvyklý na mama servis. Ráno mi kupte jídlo, udělejte kafe, všechno ukliďte a nechte mě žít v mém bordelu. Mé nervíky se třeba 5. den napínaly víc než v noci před maturitou. Nemluvě o tom, že dotyčný hned první den vybral 2000 v kunách, litr propil, pak nám odběhl s tím, že “jde do Splitu”, ztratil peněženku se zbytkem peněz a doklady a málem vyraboval Kebab na pláži, který právě zavíral. Ale to je jiná story.

Proč jsme si zvolili cestovku? Najít apartmán pro 6 lidí, pokud začnete hledat AŽ v květnu je problém. Nemluvně o tom, že když jsme do Bašky přijeli, zjistili jsme, že v celé vesnici není volný jediný apartmán. Ani klasický 2+2.

Termín 29. 7. – 6. 8. Můžu všem doporučit. Lidí plno, holek taky, teplé moře, teplé noci. Pohoda.

Co si vzít s sebou? Obvyklý odstavec pro mé “budoucí Já”.
Náš kufr měl mít maximálně 20, můj měl 23 kg. Piva prostě něco váží. Nakonec jsem jich spolu s důležitým oblečením do kufru dostal 10. Deset Radegastů v plechu. Jednu Amundsen vodku. Co dál je reálně potřeba? Stydím se psát, co všechno jsem vzal. Třeba tepláky nebo mikina jsou nepoužitelný věci. Stačí jedna deka do autobusu na noc. Jedny tenisky do baru večer, žabky na celý den. Dva ručníky – jeden na pláž, jeden na apartmán. Jedno triko na cestu k moři. Alespoň tři trika do baru – ať máte vždycky jiný. Ponožky a spoďáry jsou jasné. A pokud nemáte v plánu balit holky na pláži, tak úplně stačí jedny plavky.

Jídlo si s sebou brát nedoporučuju. Je tu stejně draho jako u nás. Já přežíval na 1/6 pizzy za 10 kuna nebo univerzální Italské omáčce s těstovinama. Oběd za 15-20 kuna, vklidu.

Poslední bod, který bych rád zmínil je výběr destinace. Baška Voda je super, kousek od Makarské, relativně na jihu. 2 bary na pláži – dá se cokoliv. Ale po procházce do vedlejší Brely – je právě ona mým tipem. Jestli tohle budem chtít za rok zopakovat, pak se 100% budu koukat po apartmánu právě v téhle vesničce.

Inu, to by bylo k našemu výletu vše. Jednu věc na závěr. Neodsuzujte Chorvatsko. Nejde totiž ani trochu o to, kde jste – nýbrž s kým tu jste! A holky a alkohol jsou stejně všude.

U2 Berlín – Červenec 2017

Bože čas strašně letí. Už je to skoro měsíc, co jsem se vydal do Berlína na své milované U2. A stále jsem o tom nesepsal článek!

Tenhle výlet byl šíleně lowcast. Fakt moc. Hlavním cílem bylo vidět U2, nejlépe z první řady. Od 10.7 jsem pracoval na stavbě Colours of Ostrava, takže časový plán výletu byl jasně dán. Pondělí práce, úterý – čtvrtek Berlín, no a v pátek už jsem zase tahal kusy pódií na největším letním festivale v Česku.
Lístek na U2 jsem kupoval mobile, pod stolem školní lavice, během hodiny češtiny. Do toho jsem ještě volal s tátou, který mi měl vstuenku koupit původně.. Servery Německého TicketMasteru padaly jak hvězdy během Perseidů. Musel jsem to tedy zkusit sám, z iPhonu. Povedlo se. U2 neprodávali lístek na Golden Circle, koupil jsem si normální stání a začal pomalu uvažovat, jestli tam náhodou nepůjdu stát už ráno, abych byl co nejblíž. Hostel jsem si bookl okamžitě. A dobře jsem udělal, když jsem se týden před odjezdem díval na Boooking, stál nejlevější hotel 6 tisíc na noc, a byl na úplně opačné straně Berlína. Já za hostel 3 zastávky od Olympic Stadionu dal 16,8 euro za noc. Bez snídaně.
Dostat se z Ostravy do Berlína je cesta na celý den. Poprvé v životě jsem využil služby spolujízdy – blablacar.com Zkušenost skvělá, cestou tam super holka, mohla mít kolem 30, jela na pracovní školení. Byla moc milá, pokecali jsme, hodila mě až před hostel a trasa Praha – Berlín mě vyšla na – podržte se – 250 korun! To je o polovinu méně, než kdybych využil přepravy autobusové! Cesta zpět se Slovákem Rastou vyšla na 12 eur. Stále levnejší a především rychlejší než konkurence. Jsem si jist, že s blablacar letos ještě někam vyrazím! Super zkušenost.
O Berlíně jako takovém vám toho mnoho nepovím. Když mě Bea vysadila a já se ubytoval, bylo kolem 9 večer a já se jen prošel uličkami kolem svého hostelu. Další den jsem ráno nakoupil dostatek jídla a pití v Lidlu, který byl hned vedle a rozjel se k Olympic stadionu. Bylo krásně slunečno. Sedl jsem si k bráně a začal snídat. Bylo nás tam možná 100. Po chvilce si ke mně přisedl Boliviec Fernando. Byl to učitel angličtiny, na výletě po Evropě. Skvěle jsme se pobavili o hudbě a cestování.. Bylo super tam vlastně nebýt sám, mít si ským povídat. Rychleji to uteklo. Kolem 12:00 začalo pršet. A pršelo až do večera.
Pořadatelé si nás všimli něco po poledni. Nás prvních cca 200 šťastných dostalo tzv. Early Entry náramky. Dostali jsme se tedy do haly dříve, než obyčejní smrtelníci. A bylo to skvělý! Byl jsem přímo před podiem, v druhé řadě! Na U2! Chápete to! Najednou všech těch 10 hodin čekání v dešti před halou dávalo smysl. Nebylo to zbytečné.

Jako předkapela přijel Noel Gallager – Oasis poslouchám poslední 2 měsíce all night long. Další pocit štěstí. Slyšel jsem Champagne Supernovu či Don`t Look Back in Anger přímo od člověka, co tyhle písně napsal!
Tou však úplně nejlepší věci bylo, že U2 nejeli turné k nové desce. Jejich turné mělo být vzpomínkou na jejich nejslavnjší – již 30 let staré – album The Joshua Tree. Moje nejoblíbenější album U2. Album, na kterém jsem vyrostl. A oni ho zahráli celé! OD začátku do konce. Když jsem tady v lednu psal článek, o nákupu lístku na tenhle koncert, netušil jsem, že skutečně zvolí i stejné kulisy!
Co víc říct. Prostě splněný sen. Už jsem si splnil všechny. U2, Pink Floyd, Green Day. Co budu dělat teď? Však on život sám něco přinese.

Tagged , ,

Hamburk

Konečně uzrál čas pro sepsání článku o našem pobytu v německém městu Hamburk. Momentálně sedím před O2 arénou v Praze, a vypadá to, že budu v první řadě na Foo Fighters. Abych si zkrátil čekání, sepíšu pár tipů, za které bych byl před návštěvou města sám vděčný.

Za prvé – spánek. My s Danem přežívali 2 noci na Hamburském letišti. První noc – přiletěli jsme cca 22:15. Chvilku jsme přemýšleli nad spaním v příletové hale (tam kde jsou pásy s jezdícími kufry) nakonec jsme se rozhodli halu opustit. Jednosměrnou cestou se dostane do příletové haly, která je určena pro veřejnost. V té době v ní bylo ještě relativně hodně lidí. Hamburské letiště je rozděleno na dva terminály. My byli v prvním. Krom toho má celé letiště dvě patra. V přízemí je příletová hala, v prvním patře check-in pultíky. V druhém patře se nachází ještě kavárna a McDonald. Pokud se rozhodnete nocovat na letišti, určitě využíjte Sleeping Pods. Vypadá to jako vajíčko, nicméně se jedná o nejpohodlnější místo pro spánek zdarma, na který jsme během cesty narazili. Batohy jednoduše hoďte pod hlavu – v noci jsou všechny ostatní haly uzavřeny, takže security jsou všichni ve stejné hale jako vy. Nikde nás nikdo neokradl. A to jsme nocovali na 5 různých letištích.

Jídlo na letišti – na Hamburském letišti je jedno malé café. Terminál jedna – přízemí. Kolem půlnoci vyprodávají zásoby – peče se do rána všechno nové. Ideální čas koupit si něco, o čem víte, že se nejedná o poslední kus. Já si koupil čokoládový croisant za euro a prodavač se mě s úsměvem zeptal “do you want another one for free?” – snídaně (skoro) zadarmo.

Pozor na úschovnu. Víte, nechtělo se ná tahat všechny kármy po celý den, tak jsme se rozhodli si věci nechat v úschovně zavazadel na nádraží. Boxy vypadají úplně stejně jako ty na Pražském hlaváku. Nimcéně! Ačkoli všude vidíte cenu a čas 24 hodin, malými písmeny je napsáno, že uvedená cena je pouze na 6 hodin! Nejsem si jist, jestli nás skříňka vyšla na 4 nebo 6 eur, nicméně kvůli překročení 6 hodinové lhůty jsme museli odpoledne platit znovu. Uznávám, naše chyba, je třeba holt pečlivěji číst.

Cestování – určitě super je lístek od 6 hodin ráno do 6:00 dalšího dne – stál 6,2 eur. O víkendu by měl dokonce platit až do 9 hodin dopoledne následujícího dne. Nevíme. Někdo z přátel, kdo už Hamburk navštívil, nám to tak řekl. Nicméně na revizory jsme nearazili, takže jak pravdivá tato informace je, nevíme.

Na letišti je skvělá možnost využít za 5 eur sprchu. Musíte zajít na hlavní Airport Office, kde vám předají klíče. Sprcha je po dni s batohem na zádech moc fajn. Voda na záchodech je pitná (osobně odzkoušeno) a celý prostor toalet je skvěle udržován. Mnohem lepší než v Belgii, mnohem lepší než v Itálii.

Víc mě už k Hamburku nenapadá.

Co si nabalit?

Uvědomil jsem si, že kdybych spisoval každý den zvlášť, pravděpodobně bych tím strávil x dalších hodin. Rozhodl jsem se tedy vybrat konkrétní zkušenosti a rady, které spíše mohou někomu pomoct.
První článek věnuji balení. Důležitá část, můj batoh měl bez vody 8,5 kg a podle iPhonu jsme za těch 6 dnů nachodili nějákých 63 kilometrů. Což je mimochodem na dva kavárenské/hospodské povaleče dost slušný výkon. A že jsem to všechno zvládl jen s jedním puchýřem na patě v Old Skool Vanskách považuji také za velké překvapení. Pokud jako my budete k dopravě mezi jednotlivými destinacemi využívat nízkonákladové aerolinky, je nutné si pořídit dobrý batoh. Můj 40L Husky není úplně ideální, protože mám některé – absolutně – zbytečné kapsy, do kterých nic nestrčíte a zároveň vám zabírají místo. S rozměry si hlavu nelámejte, důležité je, aby se vešel do poličky nad vaší hlavou. Mimochodem byli jsme svědky incidentu, kdy měl chlápek větší kufr, takže ho musel dát do poličky “na délku” a zabíral tak místa pro 3 kufry. Letuška ho sprdla, pohrozila pokutou 50 eur, a nakonec řekla “ať se to příště neopakuje”. Pohoda, můj batoh se dal do poličky zmáčknout, ačkoliv předepsané rozměry o 10 čísel přesahoval. Lítejte Ryaairem. Wizz vás kromě levné letenky donutí koupit ještě velké palubní zavazadlo, což prodraží cestu. Zároveň u Ryanu máte právo na druhé malé zavazadlo – batůžek, kabelku nebo jako já – karimatku. U Wizzu, pokud si dokoupíte větší palubní, ztrácíte právo na malé zavazadlo. To se dá obejít tím, že si dokoupíte Priority Boarding – jenomže to zase vede k nárustu ceny letenky o cca 5 eur. O nízkonákladovkách píšu samosatatný článek, který si můžete přečíst zde.
Co si tedy vlastně nabalit? Pro týden přežití v Bruselu, Hamburku a Benátkách nám stačilo.

  • Budna North Face s Goretexem – v každém městě nás stihl déšť
  • Mikina – jedna, stačí. Nejedem na přehlídku. Já měl teplou mikinu přes hlavu
  • 4 trika – jedno na spaní, zbytek na obměnu. Pravděpodobně by to šlo i se třema, ale snažili jsme se být čistotní. Všechny s krátkým rukávem
  • 7x spodní prádlo + ponožky – dvoje vyšší, zbytek kotníkové. Jeli jsme do tepla, jeli jsme v červnu.
  • 1x spacák (velký – do příště si musím koupit mini), 1x karimatka (klasická, rolovací – Dan měl nafukovací, taky not bad)
  • Kraťasy + Dlouhé kalhoty – letíš v dlouhých, spíš v krátkých.
  • Malý ručník + toaletní taška (TOHLE je super pomocník)
  • Powerbanky + nabíječky + foťák – záleží jaké máte záměry

A to je všechno. 8 kg na zádech, 6 dnů po Evropě. A žijem. Příště sepíšu v krátkosti věci, které si naopak nebalit.

Eurotrip June – Den 1 – Zpoždení

Dnešek nebyl zatím úplně na naší straně. Ačkoliv jsme si všechno naplánovali zodpovědně, svět byl proti nám. 13:53 jsme měli opustit Ostravu vlakem EC z Budapešti do Varšavy. Přijel přesně. Ani minuta zpoždení. Záhadně mu však vypověděla lokomotiva službu a nám tuhl úsměv. Na přestup v Katowicích do busu na letiště jsme měli přesně hodinu. Krom toho je nové nádraží skvěle upraveno tak, že pro přestup na autobus stačí sjet 2 eskalátory. Nám díky 2 hodinovému zpoždení ujel. Nicméně díky řidiči, který uměl alespoň základy angličtiny se nám podařilo na letiště dojet i s prošlýma jíudenkama. Kolem 18:50 jsme skutečně dorazili na místo, bez problému prošli security kontrolou a následně se usadili v prvním patře Katowického terminálu. Letadlo z Hamburku přiletělo 20:15 a výjimečně odletělo na čas. Kvůli úsporám (v duchu úspor se mimochodem ponese celý výlet) jsem si nekoupil sedadlo. Takže mi bylo automaticky přiděleno jedno v uličce. Vedle mě seděla jedna managerka, už od pohledu jí bylo úplně fuk, kde sedí. Místo u okna zůstalo volné. Naštěstí jsem v čas zaznamenal letušku, která pomáhala usadit mladý pár společně, a byl jsem ujištěn, že už nikdo nepříjde. Takže mám nových x fotek západu slunce z paluby letadla! Let byl rychlý, trval něco málo nad hodinu čistého času. Další půlhoďku jsme proseděli v příletové hale (v té kde jezdí zavazadla) a uvažovali, co teď budeme dělat. Nakonec jsme ji opustili a vydali se prohledávat letiště. V hlavní hale terminálu 1 jsme objevili zajímavé postele pro přespání. Řekli jsme si, že je hloupost, že by takhle podporovali lidi v přespávání na letištích. A on to byl fakt! Nicméně to jsme zjistili až později. Nejprve jsme v druhém patře letiště narazili na zásuvkový plácek, u kterého campovalo několik lidí. Chlápek, co s námi nepromluvil, dvě američanky v žabkách, které missly flight – totálně šílely, neustále chodily kouřit a nonstop volaly domů, ať už někdo koupí ty letenky. A pak Koreiec. Opět bylo jeho chování přesně takové, jak si představuju u lidí z téhle země. Seděl sám, se sluchátky, s velkým Samsungem v ruce a vypadal, že je v naprostém nezájmu o okolí. Kolem půlnoci k nám byl vyslán securiťák, který anglicky uměl jen základní fráze. Pouze nás však upozornil, že tahle část letiště se uzavírá a musíme se přesunout dolů, k výstupu z příletů. Američanky okamžitě spustily stížnosti, že jsou tu všichni nepříjemní a že neví co maj dělat. My s Danem jsme si roztáhli svoje karimatky a spacáky pod schody. Vypadalo to na relativně tiché místo. Realita byla jiná – kolem 4 hodin ráno kolem nás asi 20x projížděl pracovník údržby na vozidle, co čistí podlahu. O spánku se moc mluvit nedá. Krom toho tou halou pulzuje x lidí celou noc. Osobně jsem měl pocit, že kdykoli jsem byl probuzen, viděl jsem na sedačkách v hale úplně jiné lidi. A ti původní tam nebyl, ačkoliv mezi 23:00 – 6:00 na Hamburské letiště nic nepřilétá ani nikdo neodlétá.
Zvláštní, první den byl plný stresu. Snad ty další budou klidnější.

EuroTrip June – Den 0 – Stres, Strach, Očekávání

Momentálně je 21:30, já šlapu batoh, tisknu palubní lístky, neustále pročítám recenze spaní na jednotlivých letištích a začínám mít strach. Někdy minulý týden jsme si s mým supr kamarádem Danem řekli, že je čas zažít dobrodružství. Přece jen, pivo se na našich tělech začíná podepisovat.. Tak je čas něco podniknout. Nejlépe něco, kde budeme hodně chodit, málo spát, komunikovat s lidmi, fotit hezké fotky, které nám bude každý závidět a nejlépe taky neutratit moc peněz.
Ani jeden z nás nelítal celé dětství na dovolenou do Egypta. Dan letěl 2x, já 10x. A tak jsme najeli na Kiwi.com – vybrali datum 2.-3.6 (dnes jsme dostali maturitní vysvědčení) a koupili si tu nejlevnější letenku. A tak zítra večer letíme. Mám přesně 55 eur. Pokud utratíme víc bude prohra. Naše plány nejsou velké. První destinací je Hamburg. Město, u které se Labe vlévá do Severního moře. Spát plánujeme na letišti. Přiletíme na něj z polských Katowic kolem 22:30. Pokud budeme vyhozeni, čeká nás noc někde venku. To se doufám nestane. Snad né hned zítra.
Držte nám palce, možná to budem potřebovat.

Jak uspořádat ples?

Rozhodl jsem se sepsat článek, kdyby se snad mezi mými čtenáři našel blázen, jenž by se chtěl pustit do orgnizace studentského plesu či jakékoli jiné společenské události. Pokusím se vám nyní předat veškeré své know-how, které jsem nabyl po uspořádání dvou, dovolím si říct, úspěšných klubových akcích pro studenty středních škol a také jednoho plesu.
Na začátku veškerého uvažování je třeba si odpovědět na několik důležitých otázek. Upřímně vám řeknu, že ať budou odpovědi jakékoli, pokud máte opravdu silnou chuť a motivaci akci uspořádat, uděláte ji tak jako tak.

Je zde poptávka po akci? – pokud pořádáte tradiční ples nebo budete navazovat na tradici, máte z části vyhráno. Pokud budete pořádat první ročník, neklaďte si zbytečně vysoké cíle – vyvarujete se zbytečnému pocitu vyhoření a prohry.

Kolik reálně může přijít lidí? – váš cíl bude naplněný sál/klub. Vypočítejte si poctivě, kolik lidí je třeba proto, aby se celá akce zaplatila. Pokud je mezi počtem reálných lidí a lidí pro nulové náklady rozdíl 10-20 vykašlete se nato. Fakt, vyděláte hovno a ještě nebudete spát, kvůli pocitu “něco jsem určitě udělal špatně a dneska v noci příjdu na to co”. Ideální je si vypočítat nejmenší možné náklady. Domluvit lidi za co nejnižší peníze a v případě úspěchu jim přidat. Pozor, v tomhle bodu musíte zabít skrblíka v sobě. Pokud děláte akci jednou a naposled, s lidma co znáte jen kvůli práci – ok. Pokud je jakýkoli, byť malinký předpoklad, že jejich služby ještě budete potřebovat, přihoď te jim nějakou tu stovku.
Znáte alespoň někoho, kdo vám pomůže? – další hrozně důležitá věc. Jasně, každý občas děláme něco poprvé. Pokud ale budete na vše sami, pořádně to promyslete, budou to velké nervy.

Okay, nebudu vám tady popisovat jak udělat jednoduchou akci v klubu. To se skutečně zvládnout dá i s minimem času a zkušenstí. Jak je to ale s plesem?
Předně. Co všechno budeme muset zařídit? Here we go:

  • Potřebujeme prostor. Pokud si vyberete sál s restaurací, ušetříte za catering. Doporučuji. Ale bude to stát o fous víc. My si vybrali tradičně klub Garage. Moc pěkné místo se sálem pro 400 lidí (dá se navýšit otevřením restaurace pro 200 dalších osob). Protože ani já, ani mé společnice neumíme pořádně vyjednávat, stála nás celá záležitost pronájmu sálu asi 40.000 Kč.
  • Potřebujeme šatnu. My měli ples skoro vyprodaný, takže jsme kývli na nabídku Garage. 4.000 Kč. Pokud najdete dvě kamarádky (2x 19-4 * 100/hodina), koupíte dostatek lístků + kolíčků na prádlo, dostanete se na částku kolem 2.200 Kč. Nám už se prostě nikdo hledat nechtěl. A tak jsme si ty zbývající necelé dva tisíce nechali pustit žilou.
  • Potřebujete kapelu. Plesové kapely nejsou levná záležitost. My využili jednu školní, ve které sám hraju (3.000 Kč) a pak jednu, řekněme poloprofi. Ti stálo 4.500 Kč. Získali jsme ale 2 hodiny živé hudby, kterou spoustu lidí ocenilo. Pokud vaše školní kapela ještě nehraje úplně podle vašich představ, doporučuji nechat jí vystupovat až v pokročilejším stádiu noci. Lidé budou šťastní, že vidí své kamarády hrát na pódiu, a bude jim fuk jak a co slyší. Alkohol vám v tomhle hraje do karet.
  • Zvukař. Je super, že máte kapely. Jenže on je nikdo neuslyší. Ptejte se svých kapel. Je třeba zvukaře sehnat po známostech. Ten náš stál 2.500 Kč jen díky dobrým vztahům. Mimochodem, sluší se říci, že nám Garage nabídla svého (spolu s obrovskýma bednama, na které hrají kapely z celé republiky) a se skvělým mixpultem. Když jsem mu řekl, kolik máme živé hudby, odvětil – viděl bych to tak 12 bez daně. 15.000 s daní. No pěkně děkuju 🙂
  • Fotograf. Další peklo. Lidi chcou mít památku. A zapomeňte na kamaráda, co včera dostal zrcadlovku. Ples je totiž pro mnoho lidí jako svatba. Chcou mít perfektní vzpomínku v minimálně 150 podobách, a na rozmazané a neostré fotky není čas. Holky sehnaly strejdu. 3.000 pryč.
  • Fotokoutek. Jéje, ti se vám budou nabízet sami. Diskutujte o ceně! Fotokoutek si vydělá sám na sebe tiskem fotek na místě. Neuvěříte kolik lidí si v opilosti nechá fotky vytisknout. Náš stál 1.500. Víc bych ani nedal.

Tož, tady bych toho pro dnešek nechal. Je toho mnohem víc, vrátím se k tomu zase příště.

Tagged ,