Vltava 2018

Včera odpoledne jsem se vrátil z Jižních Čech. Společně s naší partou (osekanou o Ondřeje, kterej nás vyměnil za výlet do USA) jsme se rozhodli sjet Vltavu. Naše nejmladší Anežka, která na vodě byla loni s mamkou a kamojdama, nás nadchla touhle myšlenkou už loni v srpnu.
Kdo by si myslel, že sjíždět řeku je zábava chudých, je na omylu. Vlastně mě až překvapilo, že celý výlet stál cca to, co běžně stojí moje low cast trips za hranice ČR. Ale to není až tak důležité. Peníze budou, my nebudem. Jen bych chtěl upozornit všechny, co se na vodu chystaj, že rozpočet je vyšší, než by se mohlo zdát.
Anežce (ačkoliv má řidičák přesně 2 týdny) se podařilo přesvědčit svého tátu mafiána, že jet přes celou republiku vlakem není nejlepší nápad. Mafián to uznal a zapůjčil svůj Jeep Grand Cherokee. Jeli jsme v 5ti, měli narvanej kufr a ačkoliv jsme jeli “na spotřebu” Jeep spolehlivě žral něco málo přes 17 litrů na 100km. Ale my měli místo kam dát – vařič, basu piv, basu ciderů, basu džusů (12ks), milion instantních sraček, batohy, spacáky, karimatky.
Celou Vltavu kolem Českého Krumlova ovládá společnost Ingetour. Mají tu skoro monopol, a vy jim odevzdáte své peníze úplně za všechno. Za stan, za raft, za místo pro stání, za dopravu, a sprchu, za jídlo, za pití – prostě za všechno. Je to geniálně postavený business, kdy skutečně nemusíte využít žádnou jinou firmu.

Čtvrtek: Ostrava – Kemp Fík (Nahořany) – se zastávkou v Třebíči
Pátek: z Fíka busem do Vyššího Brodu, tam berem raft a plujem zpět do Fíka (asi 21km), kvůli plnému kempu se poté autem přesunujem do kampu Vltavan
Sobota: busem zpátky do Fíka a na raftu plujem do Vltavanu (asi 13km)
Neděle: z Vltavanu plujem do Zlaté Koruny (asi 17km), pak busem zpátky do Vltavanu
Pondělí: ráno balíme a jedeme domů – se zastávkou v Telči

K těm cenám. Celý výlet stál 3000. (2500 byly náklady na benzín, dalniční známku, vodácké věci a dovezený chlast). V kampech – sprcha 20, pivo 35-42, klobása 70, jídlo (z posraného plastového talířku) 130-170. Jídlo v Krumlově 150, jídlo v Telči 160. Mimochodem v Telči se nám stala funny příhoda, kdy jsme přišli do restaurace, ve které bylo asi 50 korejců. Všichni valili kachnu se zelím a knedlíkem (typical czech food), porce jako kráva, a chudáci cizinci snědli jeden knedlík, trochu zelí a kousek kachny (které btw bylo na každém talíři tak půl kila. Ale tak, pan majitel byl jistě spokojený.

A ještě zbývá klasický dodatek pro budoucího Kryštofa. S Danem jsme spali v podstavovém stanu. I tak jsme potřebovali spacák a karimatku. Na vodu žabky, na chození stačily staré Vansky. Vyrobili jsme si vlastní trika, v těch jedeš na raftu. Pak je fajn mít jedno triko do campu, mikinu, legíny a kraťasy na večer. Na vodu plavky (i když jsem byl každý den v kratasech, plavky jsou lepší). Bundu kdyby pršelo. A nejlíp ještě jednu mikinu na noc – byla fakt zima. Teda, jen v ty dny, kdy jsme nepili.

Nakonec jsem ale moc rád, že jsme jeli. Vody je tam málo, utopit se nedá. Jezů je v tomhle úseku 10. Tři z nich byli fakt velká sranda. Nejhorší byl hned první – to bylo pořádný “hej, už jseš na vodě, dávej pozor”. Ani jednou jsme se neudělali. Přes nulovou toleranci jsou všichni pernamentně ožralí. Dostali jsme Borovičku od Slováků, Merlot od Moráváků, sauvignon od divného páru, griotku od chlápka, co řval, že je policajt atd atd. Možná tomu trochu pomohla naše trika s velkým nápisem “alkoholisti”, nebo fakt, že jsme s sebou měli 3 holky v plavkách. Uvidíme, jestli se z vody stane tradice. Dost rád bych se na ni ale za rok znova vydal. A nejlíp ještě ve větší partě a s dvěma rafty!

Metronome 2018

Ještě před slibovaným textíkem o Caminu jsem se rozhodl sepsat dojmy z Metronome Festivalu 2018. Je to druhý hudební festival mimo Ostravu, který jsem navštívil (první byl Fingers Up). Akce se konala na pražském Výstavišti 22. – 23. 6.
Teď v krátkosti anabáze proč tenhle festival. Spolu s Barčou jsme byli na koncertě Toma Odella v roce 2016 (shodou okolností v Malé Sportovní Hale hned vedle areálu Metronomu) a slíbili jsme si (aka vždycky když si opilí pouštíme jeho písničky), že jestli ještě přijede, stopro půjdem. No a někdy v listopadu Metronome oznámil Odella jako první hvězdu. A já si nechal lístek nadělit od Ježíška.
Nejprve věci, co se nepovedly. Počasí nás dost překvapilo. Po týdnu 30+°C přišlo citelné ochlazení (já idiot už ani neměl v Praze dlouho kalhoty, takže jsem musel do HMka pro nové). Ale naštěstí ani jeden den nepršelo. Barča si koupila páteční lístek, já měl dvoudenní. Kromě počasí tady byla ještě jedna strašná věc. Doufám, že se do toho nezamotám. Metronome festival přišel s novinkou – cashless festival. Princip byl, že jste si na chip v pásku nahráli peníze, a dál jen přikládali pásek. Což mimochodem nebylo rychlejší než kdyby brali kartu – pásek totiž bylo potřeba přiložit dvakrát – pro přihlášení a pro potvrzení. Proč to hejtím – na účet jste si nahráli peníze. Pokud jste je chtěli odeslat zpět, byl zde manipulační poplatek 50 Kč. Záloha za kelímek byla také 50 korun a nejlevější jídlo stálo kolem stovky. Reálně tedy nebylo možné na nulu dojít. Metronome se tenhle “problém” snažil kompenzovat tím, že prvním 2000 lidem, kteří si účet vytovřili přidal stovku zdarma. Po skončení festivalu však za manipulační poplatek dostal takový hejt, že začal vracet celé částky bez poplatku. Díky tomu se ze záporu stává plus, a já za 5 piv zaplatil něco málo přes 100 korun. Nutno podotknout, že jsem jeden kelímek v pátek v noci našel, tedy páďo k dobru.
Pivo Krušovice 12 za 53 korun. No, co k tomu říct. Alespoň jste nemuseli dávat díky cashless páskům dýško. I když to už asi někdo započítal do ceny. Jo a aby pořadatelé nalákali lidi do areálu dříve a netvořily se tak velké fronty, udělali akci pivo zdarma do 17:30. Hej, jsem kluk šetřivej, co má rád pivo, z koleje to mám 3 minuty, zašel jsem si na něj.

Teď k hudbě (a tedy plusům). Pátek: Umakart – legendy zahájily stage v Křižíkově pavilonu. Mimochodem prostor podobný Cooltouru, bylo tam krásně teplo, jen zvuk nic moc. Hudba zajímavá. Dál Th!s na hlavní stagi. Šlapalo to, ale vlastně žádné velké umění. Velká stage jen díky Kotkovi, ugh spíš palec dolů. Pak hodinka čekání s Bahju na Odella. Kurva, druhá řada. (“půjdem víc z prava, tam se dostanem ještě do první?” “nee, zůstanem tady” – vyplatilo se.) Šáhli jsme si, pobrečeli, zazpívali, předčil vše. Nejlepší koncert Metronomu. Pak jsme se mrkli na kousek Zrní – oni mě fakt strašně neberou, příjde mi to nudný, nerytmický, nevím.. A pak přišli Tatáči. Srdcovka. Zahráli Tanečnici a Pana Tečku, co víc chceš? Sobota: Cold Cold Nights – palec hore, Ostravští Places – Marcyn a spol, super vidět, že se konečně dostávaj na lepší stage. Husky Loops – Italové na doporučení od Štěpiho.. hm, nevim. Ani hore ani dole. Communions – Dánští kluci, asi překvapení dne, fakt chytlavé melodie. David Byrne – magické vystoupení, super, paráda, tyvole normálně jsem si pak na Spotify našel Talking Heads. A Chemical Bros, to není hudba pro mě, sorry.

Festival je od toho být s kamarády, já tam měl jeden den úplně sám. A díky tomu to asi nebylo tak super. Festival je o atmosféře a né až tak o hudebě. Ať už jsou Colours. Nicméně pokud za rok nabídne Metronome další fav jména, stejně asi zase půjdu.

O měsíc později

Okay, právě je půl druhé v noci. Asi dvě hodiny už edituju fotky z Porta. A rozhodl jsme se, že je ten pravý čas napsat nový post. Je toho dost, o čem chci mluvit. Dvě nejdůležitější věci jsou Camino a Metronome festival. Příjde mi šílené, jak čas letí. Vím, že to říkam pořád, ale tyvole už to jsou skoro 3 týdny, co jsem se vrátil ze Španělska/Portugalska. Byl to strašně silný zážitek. A jak čas běží, dost uvažuju o další pouti. Nic neřešíš, jseš celý den venku a jen jdeš. Skvělý.
No, ostatní plány se rozpadají. Vlastně mám teď dva měsíce volna. Krom Colours a Szigetu nemám nic rezerované. Chceme hodně tvořit, co se hudby týče. Stárnem a furt nejsme slavní. Asi to není tak jednoduché.
Můj nejlepší kamarád se dostal na Zemedělku. Takže teď řešíme kromě tisíce dalších věcí byt v Praze. Vzhledem k problematickému odchodu z koleje opravdu doufám, že něco najdem. I když to bude stát dvakrát víc než kolej, a nebude to v Holešovicích. Jinak představa dvou měsíců doma mě děsí. Praha je super, hlavně si dělám všechno jak chci. Ale něják to přežiju. Přece jen, máme v plánu se s milovaným bandmatem Štěpánem pokusit o zrod nové kapely, zpívající česky, která už kurva dobije všechny seriózní hitparády v ČR. Doma mi vzniká studio. Objednal jsem mikrofony, zvukovku, až udělám nějaké demáče, asi je sem nahodím.

Nevím, co víc říct. Plán je teď odpočívat, přestat se utápět v pivu, nahrávat si nápady a užít si léto. Přišlo letos něják hrozně rychle. Až jsem z toho klasicky nervózní, že marním čas.

První rok za mnou

Zdá se to být neuvěřitelé, ale je tomu tak. První rok výšky právě skončil. Je 31.5., sedím v Pendolinu a mířím domů. Dnes jsem dopsal poslední závěrečný test – z ekonomie. Zatím jsem dal všechny předměty, které jsem měl zapsané. 21 kreditů doma. Posledním neuzavřeným je právě ekonomie, za 8 kreditů. Zítra se jdu stříhat, pozítří hrajem na plese Wigymu, v neděli jedu do Milána. A v úterý jsem v Portu. Skvělý. Nemůžu se dočkat.
Mé představy o výšce byly strašně naivní. Je to úplně stejné jako na gymplu. Prostě všechno dát, s co nejmenším odporem. VŠE tenhle přístup podporuje svým bodovým systémem (můžete získat až 100 bodů za předmět, na prošel stačí 60). Upřímně, když si čtu své posty z září/října tak tu naivitu úplně cítím. Nicméně jsem rád, že jsem nemusel znova dělat příjmačky, že se nemusím stresovat se svou budoucností, prostě tu VŠE dodělám a hotovo. A podařilo se mi mít jen o týden kratší prázdniny než jsem měl loni po matuře. Nádhera.
Tak ahoj Praho. Přijedu ještě na Metronome festival. A pak zase v září.
Snad už do bytu a s kamarády.
Uvidíme.

Plány na léto

Jedna z věcí, které mě fakt baví je plánovat si svůj čas. Mám rád, když vím, kde kdy budu. Co konkrétně tam budu dělat už tak nutně neřeším.. jasně, spontální adventures jsou nejvíc, takže plánovat každou minutu do puntíku se nevyplatí. To ani nedělám. Spíš rád hledám levné letenky, festivaly, koncerty. Promýšlím jak na ně jet, jak to finančně utáhnout. Neustále mi všichni předhazují, jak drahé cestování musí být. To přeci není pravda. Stačí se zajímat a plánovat. Early tickets na fesťáky jsou i o 20% levnější. Čím dřív koupíte nízkonákladovou letenku, tím levnější bude. Hostely a hotely maj teď svělou funkci “zrušit bez poplatku”. Nebo naopak, když už máte lístek na koncert, letenku i jistotu, že jedete sami nebo ve dvou, prostě koupíte ubytko. Dalších 10% dolů z ceny “zrušit zdarma”.
Tedy nedá se, stejně jako v ničem, generalizovat. Ale jsem si jist, že s tímto přístupem jdou ušetřit peníze.

Léto 2018 (so far)

  • 2.6 Koncert s ER na maturáku Wigymu v Garaži
  • 3.6 – 19.6 Pouť do Santiága
  • 22.6 – 23.6 Metronome Festival
  • 9.7 – 12.7 Sjíždění Vltavy s kamarády
  • 18.7 – 21.7 Colours of Ostrava
  • 12.8 – 14.8 Sziget Budapest (Arctic Monkeys)
  • 20.8 – 27.8 Jugoška s kamarády
  • 1.9 Berlin U2
  • 6.9 – 10.9 Tradiční Anglie (Arctic Monkeys v O2)
  • 12.9 – 19.9 Kréta

Půlka LS 2018

Právě je pondělí, necelých 5 hodin odpoledne. Sedím v kupéčku s fakt hezkou holkou, spí. Je tady Wifi i zásuvky. Zvláštní. První cesta v kupéčku, co nestojí úplně zanic. Zítra začíná 9. týden školy. Šíleně to letí. Mám pocit, že jsme sotva začali. Navíc díky 1. a 8. květnu příjdu o dva úterky školy. Takže vlastně z 13 týdnů školy je jen 11.

So far, so good.

  • Ekonomie, největší strašák za 8 (!) kreditů je rozdělen na 20 bodů za minitesty (každý týden test za 2 body), průběžný za 30 a závěrečný za 50. Zatím mám 11 bodů z cvik a 19,5 z průběžného. To vypadá nadějně.
  • Databáze. No, budu muset vytvořit projekt. Zatím netuším jak, ani netuším o čem. Ale věřím si, že to něják půjde. Co nejjednodušší cestou, daj bože lahko.
  • Informační sračky. Já nevím, jestli jsem to sem už psal. Ale mám 3 předměty – Informační Architektura, Informace a společnost a Organizace znalostí. Učí to borky z FFUK. A je to totální sračka. Dělají hodinové “vědecké” přednášky o totálně jasných věcech. Ty předměty nenávidím. Ekonomie je těžká, ale dává smysl. Něco se člověk naučí. Tyhle předměty za celkem 12 kreditů jsou totální uspávače. Ale snad je všechny něják udělám..Na 60 bodů.
  • No a pak už mám jen přípravu na FCE. Kde mám tentokrát aktivní borku, která se neustále ptá. A tři mí spolužáci by mohli dělat z fleku CAE. Proč jsou ve stejné skupině jako já nechápu. Nebo chápu, nechce se jim nic dělat. Ale dost tím kazí mé nadšení pro angličtinu. Jediné pozitivum čtvrtku je, že po ajině jdu na vlak, v 5 jsem doma, a večer stíhám pivo.

Naše parta kamarádů oslavila rok společné existence. Pronajali jsme si chatu v Trojanovicích v Beskydech. Bylo to krásné. Konečně je teplo, konečně svítí slunce, konečně jsou dlouhé dny. Byl jsem už několikrát běhat. Oproti běhání v lesích kolem Hrabyně je Stromovka takový Václavák pro běžce.

Rozvrh LS 2018

Pustevny 7.4 2018

A umřel mi děda.

První semestr pryč!

Je sobota, přesně týden po prezidentských volbách. Minulý víkend jsem se touhle dobou ztrapňoval zpěvem karaoke. A pak pil na bytě se svými nejlepšími kamarády. A smutněl, protože Jezevec vyhrál. Byl jsem z toho smutný, lidé jsou nepoučitelní. Nicméně, bylo to o prsa. Asi o 150k hlasů. Tak třeba za 5 let. Vlastně dřív, protože věřím v zásah vyšší moci.

Dneska jsem doma. Něják už jsme asi všichni přepití, nebo na horách, nebo se nám nechce.


Už je únor. Sotva rok 2018 začal, už máme 1/12 za sebou. V Lednu jsem byl v Praze jen na pár dnů. Z 7 předmětů jsem ukončil šest. Matiku jsem prosral. A srabsky ani nešel na zkoušku. Jako odměnu za první semestr jsem si dopřál výlet do Athén. Ten vyšel skvěle. A Athény mě dost překvapily, jsou skvělé a relativně levné.

Ale abych se ještě vrátil ke škole. Rozhodl jsem se, že VŠEčko dodělám. Tedy, alespoň na bakaláře. Povedlo se mi vytvořit si rozvrh út-čt. Dokonce už končím ve 12:30! Tedy pondělí i pátek můžu proležet doma. Nebo v práci. Každopádně to dává větší smysl, než škola každý den a volný prostředek týdne aka Zimní semestr 2017.

Rozvrh LS 2018

Rozvrh LS 2018

Tenhle týden jsem utratil všechny své peníze. Nejprve jsem si koupil jednodenní lístek na Sziget festival, kde 14.8 vystoupí Arctic Monkeys s 2 hodinovou show. Can`t wait. No a včera, v 10:02 jsem ulovil stání na U2 do Berlína. Tyvole já je uvidim znovu!

Zatím to vypadá na slušný rok plný zážitků!

Dva a půl měsíce!

Čas na výšce strašně letí. Sotva přijedete do Prahy, už jdete spát, je čtvrtek, tedy den kdy se nic nedělá a v pátek domů. Dva večery v monstrózní opici prakticky s kýmkoli, kdo se vyskytne ve vaší blízkosti. Babička, u které přespáváte a která už přijela z chaty kvůli zimě, vůbec nechápe, co se to tu děje. Že ráno nejím, protože by mi ta buchta nechutnala, ale protože mám kocovinu a tři hlavy.

A přesně tahle to bylo celý říjen a listopad. A vlastně i celé letní prázdniny a vlastně už od března, co se dala dohromady parta kamarádů, pracovně nazývána Alkotým. A pak příjde prosinec. A vy si řeknete dost. Právě začal 12. týden školy. 12. ze 13. Musím něco začít dělat. Je čas přespat pít. Je čas na produktivní víkend.

Vánoční atmosféra. Když slyším koledy, zabíjel bych. Místo učení se hloubám v představách, co se životem. Nebaví mě ten obor. Chci dělat hudbu. A taky chci začít jezdit do odlehlých míst naší republiky mluvit s lidmi. Něco se musí stát. Každý večer pláču z politiky. Právě se na zodpovědné funkce dostává SPďák Koten – člověk, co věří, že mikrovlnky zabíjejí a komunista Ondráček. Kdo je sakra volil?

V neděli hrajem s klukama poprvé mimo rodnou Ostravu. V Liberci. Jsem na to moc zvědavý. I když nejspíš dostanem jen na dopravu a budem rádi, bude to skvělá zkušenost. Mimochodem, když už mluvím o Ostravě, musím vzpomenout jak mě štve.

Nevím, co dělat. Chci tu zůstat. A zároveň bych klíďo dělal strojvůdce u nás na chatě, v Jeseníkách. Prý je teď po mašinfírech poptávka. Tady s tou Informatikou budu Bakalář ničeho. Všechno, co jsem se zatím naučil byly kontingenční tabululky v Excelu. Pro sekretářku dobrý.

A tak tím prvákem třeba prolezu. Bez matiky a práva. Ale prolezu. A do 28.2 se snad přihlásím někam, kde to smysl mít bude. Možná tady, možná v Opavě, možná v Ostravě.

První měsíc za mnou!

Rozhodl jsem se po měsíci znovu sepsat, jaké to na té výšce vlastně je. Bude to možná krapet delší, ale upřímné.
Právě končí 5. týden školy. Prvního semestru. 7 jich ještě zbývá. Dnes je to přesně měsíc a den, co jsem oficiálně obyvatelem Prahy. Zatím jsem domů jel každý víkend. Popravdě netuším, co bych tu o víkendu dělal. Nakupoval? A co? A za co?
Začněme školou. Chcete pravdu? Každý den se budím s myšlenkou “proč bych tam měl kurva jít”. Mimochodem tímhle stylem už jsem vzdal matiku. Nechodím na cvika, jen na přednášky. A i v těch šlušně plavu. Jinak chodím všude. I když pondělní spěch na přednášku z IKT asi taky brzy ukončím. Vůbec nerozumím o čem nám ten chlap vykládá. Nicméně test z teorie bude až o zkouškovém. Takže bye bye love, ať se z toho poseru pak. Ajina mi jde, tam se o ty 3 kredity nebojím (tbh mluvím asi líp než ta učitelka, je hodně milá, ale kdyby učila na střední, tak nenaučí nikoho nic. chápu, že na výšce se všechno musí naučit každý doma a sám). Marketing je super, i když tam děláme taky hovno. Upřímně vymyslet ve skupince produkt a pak k němu psát marketingovou strategii fakt není těžýho. (máme VitaVodku – vodku s obsahem vitamínu, navrhla Valerie – relativně česky mluvící Ruska.) Jsem línej vypisovat další předměty. Blíží se první průběžné testy. Bojím se. Půl roku jsem se nic neučil. NIC!
Na kolej jsem si zvykl. Naše kuchyň smrdí. Nevím čím. Náš sprchový kout je odporný, snažil jsem se si alespoň vytřít a poutírat prach na své části pokoje. Rusáci jsou v pohodě. Občas si pouští jakési rusky mluvící streamy nahlas, ale dá se to přežít (stejně mám furt sluchátka). Myšlenka půjdeš do Prahy, naučíš se vařit byla opět lichá. Když si jdu koupit věci na večeři, zaplatím cca 120 korun. Cola, lahváč, rajčata, šunka, sýr, houska. 120 korun. Nechápu. Objevil jsem, že v Menze jsou teplé večeře za 50. Tak chodím tam. V posilovně jsem nebyl ani jednou. Ráno spím, odpoledne umírám únavou. A netuším, kdy bych se měl učit.
Celý týden nepiju. Občas si dám jednoho nebo dva lahváče. Průměrně jednou do týdne. Občas se cítím fajn, občas ne. Popravdě na sobě pozoruju prudké výkyvy nálad. Jednou jsem rád, že tu skoro nikoho neznám. Podruhé bych jel domů za svým Alkotýmem a kapelou. Taky bych si asi měl najít holku. Občas, když se necítím dobře, mám tendence otevřít Tinder. To fakt není dobrý.
Taky denodenně uvažuju nad hudbou. A nad životem v horách. A nad potřebou koupit si psa. A věnovat mu čas, žít daleko od lidí, nestarat se o to, jak zrovna dneska vypadám, co mám na sobě. Tak jako to dělají všichni tady. V té skvělé Praze.
Každý den bych si nejradši zabalil a jel do Ostravy skládat se Štěpánem hudbu. Myslím, že je na tom, na své škole podobně jako já. Dana taky škola jenom sere.
A pak hop, zase je tady změna nálady, pocit hej třeba to něják půjde, zkus alespoň toho Bc. dodělat. Odpoutáš se hudbou na noťasu, rozhovory. Vlastně nechápeš proč si nešel na tu žurnu, když tě politika tak zajímá. A pak jdeš spát.

Alkotým

Alkotým


A v pátek jedeš domů, za svými milovanými kamarády, abyste se společně pořádně opili, řekli si, jak moc se máte rádi, jak strašně se těšíte na léto, a že už to nebude tak dlouho trvat. A sedíte ve vlaku zpátky do Prahy. A celé to začíná nanovo, týden x. z y.