jak všechno letí

Dnes jsem byl ve škole od 9 do 5. A celou dobu počítal. Statistiku, rozměry prvků stránek a následně úroky a zisky z dluhopisů. A vlastně to bylo celkem fajn, mám pocit, že něco umím. Je pátek, je 10 večer, sedím v Pendolinu domů. A je mi to fuk. Asi stárnu.

Představy o pátečních nocích strávených kdekoli jen né doma a s kýmkoli než sám se sebou, jsou pryč. Venku je už celkem zima, já se snažím jíst zdravěji, moc nepít a zabývat se něčím užitečným. Pomalu mi dochází, že etapa “až budu velký bude tohle..” skončila. A teď jsou to reálné věci, kterých chci v životě dosáhnout a teď musím vymyslet jak. Často uvažuju, co chci vlastně v životě dělat. Weby, aplikace. Snad? Žurnalistika? Možná z poslání.. Ale stále platí, že si chci z chaty prarodičů udělat moderní domácnost, co budu ovládat pomocí iPhonu a v daleké Anglii chci domek na pláži na rozjímání až mi bude 50+. A konečně doléčím ostravské plíce skvělým mořským vzduchem. A taky chci labradora a auto. No a na to se novinářům s dvackou čistého šetří dost špatně.

Sny o hudbě jsou spíš pryč. Vlastně mi příjde fascinující, že někteří hudebníci jsou ochotní žít s vidinou brigáday na pozici baristy (nebo bezdomovce) po celý život. A přitom stále s jasným názorem, že středoproudou hudbu nikdy nezačnou hrát. Šance, že jim jejich pravá hudba někdy vydělá víc, než jeden nájem je mizivá. V Praze už jsou na tom lépe. Mají normální zaměstnání, kombinují víc oborů, nakonec to vždycky něják zalepí. Je to i tak velké dobrodrůžo, ale asi to dává smysl. Zřejmě, chci víc jistot, asi se bojím tohodle RockandRollu.

Já uvažuju o plnohodnotné práci. Kde? Korporát, vlastní projekt? nevím. Snažím se nad tím uvažovat každý den. Nějaké nápady mám, nějaké si šetřím, některé rozvíjím. A taky se čas od času přesvědčuju, že svět je plný fakt hloupých lidí. Lidí, kterým můžete prodat fakt jednodušše cokoli, v momentě kdy v nich vyvoláte dojem “tohle mi ulehčí nebo ještě líp vyřeší život”. Lidé jsou hloupí a chcou ve své hluposti zůstat. A všichni mají alespoň menší obnos peněz.

Škola je fajn. Matika jakštakš. Statistika to samé. Webovky, zatím slabota – ale každý den dělám něco sám. Koupil jsem si knihu o css3 a java scriptu a snažím se naučit víc. Jde to pomalu, musím stíhat dalších milion kokotin (dost s tím souvisí konec každodenních piv – prostě není čas), ale snažím se. Co to ještě mám? Angličtinu pro business. Úroveň C1 – plná namyšlených pipin z financí, co mluví tak hezkou A2, ale tvaří se, jak kdyby byly královny. Tohle je jediná věc, co fakt mě sere. Tihle nudní lidé. Rešeršní systémy – jej, asi se stanu dalším asistentem Dominika Feriho. Offline média – nejlepší předmět školy. Je to vlastně o ničem a jen mě to nutí přemýšlet o kariéře v médiích. Ale je to zábava. Tam chodím rád. No a finance podniku – tam moc nechodím, tak to nedokážu posoudit. Je to docela zajmavý, ale po 2 hodinách soustředění na matiku (ještě v učebně na Jižním Městě) prostě nemám energii ani chuť jet na Žižkov a čekat hodinu na tenhle předmět. Tak si ho možná zopakuju.

Jsme skoro v Ostravě, zase se ozvu..

ZS 2018/19

Život letí dál, a já nic nestíhám.
Dokonce i 1/4 ZS je pryč. Ze 13 týdnů zbývá 9. A já se ještě pořádně nezabydlel.

Je neděle, jsem doma v Hrabyni. Včera proběhlo druhé kolo senátních voleb. Od středy detoxuju alkohol. Od června jsem sem nepsal o své životní situaci, kam jsem se posunul atd.

Začnu školou. Rozhodl jsem se, že Bc. na VŠE dodělám. Zároveň jsem si vymyslel plán “naberu si na tenhle semestr, co možná nejvíc předmětů a do konce studia si pak vystačím s cca 25 kredity. A ty narvu do jednoho/dvou dnů.” Krásné, jen kdyby mi to vyšlo. Bohužel mi několik volitelných i povinných předmětů nebylo přiděleno. Takže rychlá změna plánů. Letos dodělám matiku. Celkem nakonec 34 kreditů. Pokud všechno ukončím budu mít 91 kreditů, což je přesná půlka. Wish me luck.

ZS 2018/19

ZS 2018/19

Máme byt. Byt, kde spolu budem žít. Je v Modřanech, má rohovou vanu, má myčku a má balkon. Po 20 letech života mám velkou postel. Zařídit pokoj stálo asi 4x víc, než jsem si myslel. A to jsem v Ikei bral jen to nenutnější. Platíme každý sedmičku, do školy to mám asi 40 minut. A před domem je Billa, dvě zastávky vedle Kaufland s Lidlem. A McD. Docela v pohodě poloha. A bydlím se svými nejlepšími kamarády z Ostravy – Danem a Bárou.

Škola je stejné šmelo jako loni. Minulý týden jsem měl celkem krizi z toho, že vlastně vůbec netuším, čím budu. Bakalář všeho a ničeho. Je to takový další gympl. Ale ono to něják dopadne.

Varšava 2018

Krátký výlet, pondělí – čtvrtek, Angína s antibiotiky + 35°C snad i v noci.
Před týdnem jsem se vydal na kratičký hudební výlet. Už někdy v lednu jsem si koupil jednodenní vstupenku na jeden z největších evropských festivalů – Sziget v Budapešti. Jednou, při cestě do Prahy, jsem narazil na nově oznámené turné mé oblíbené kapely Swmrs. Jsou z Oaklandu, maj 20 a na bicí jim hraje Joey Armstrong, syn frontmana Billieho z Green day. Jejich album Drive North je venku dva roky a já ho slyšel asi 1000x. Takhle kapela se každé léto vrací do Evropy odehrát pár koncertů a letos poprvé dojela až na východ. Do polské Varšavy. Lístek stál 250 korun, úplně zadarmo. Jediný problém byl, že se koncert koná 13. 8. – tedy den před mou návštěvou Szigetu.
Jsem blázen a tak jsem okamžitě začal hledat letenky z Varšavy do Budapešti. Wizz lítá každý den v 6:15 ráno. A let trvá jen 45 minut. Tak jsem ji hned koupil. A bylo to.
V neděli padaly Perseidy a mí kamarádi tradičně leželi s vínem někde na poli. Já dostal v pátek antibiotika + musel stihnout vlak v 5:50, takže tohle byla ta jediná a největší obět, kterou tenhle výlet přinesl. Vlak z Ostravy jede do Varšavy asi 4,5 hodiny, prakticky celou cestu jsem prospal sám v kupéčku. Město mě překvapilo – je plné vysokých hezkých budov (já si myslel, že poláci moderní domy neumí). Pro Čecha je v Polsku levno – hostel stál 200, ranní Uber na letiště vyšel na 10 zlotých (65 korun), Whopper taky 10 zlotých, prostě co víc chtít.
Koncert byl úžasný, asi 150 lidí, nejpunkovější show života. Měl jsem tak mokré triko, a vlastně všechno (venku bylo asi 30°C v klubu tak 60), že jsem nemohl ani spustit nahrávání na telefonu. Prostě to nereagovalo a já si neměl o co utřít mokré prsty. Šílené, ikdyž trochu nechutné. Nicméně. Na začátku koncertu jsem byl úplně vzadu, při první písničce jsem se vrhl do Circle pitu a nechal se vyhodit v první řadě. A pak už jen skákal a řval. Na hostelu jsem byl v 11.
A vstával v 4:30. A ve 4:50 už stál před letištní halou. Uber driver byl ukrajinec a jel asi 200 km/h.
Varšava tedy poprvé dost dobrý.. Já si to užil. Někdy se sem budu muset podívat znovu a pečlivě projít všechny muzea II.W.W. Je jich tu spousta, stejně jako pamětních desek připomínajících Varšavské Ghetto či Varšavské povstání.
Pokračování tohodle výletu bude zde. Jakmile najdu čas, pochopitelně.

Colours 2018

Nejočkávánější událost léta. Tak posledních 5 let vnímám festival Colours of Ostrava. Od mé první návštěvy v roce 2014 jsem do něj blázen. Jakmile skončí a oznámí začátek dalšího ročníku, okamžitě si nastavuju v telefonu odpočet. Letos jsem dokonce lístky kupoval za peníze, které jsem vydělal na stavbě Colours 2017. Podmínky té brigády byly totiž šílené, o tom třeba jindy. Jen jsem věděl, že tam už nikdy jinak než jako “artist” pracovat nechci.

V pondělí dopoledne, při cestě z vody, nám Bhaju oznámila nemilou novinu. Minimálně první den bude pršet. A pršelo. První den hodně, druhý den míň. Ale stejně. Colours s batohem, mikinou a pláštěnkou nejsou ono. Všude je bahno, člověku je v noci celkem zima, atd. Někdo by to nazval pravou festivalovou atmosférou, pro nás co jezdíme spinkat domů do postele to je spíš nepříjemnost.

Vezmu to den po dni. Colours poprvé začínaly už ve středu. Jestli je to výhoda netuším. Prázdniny mám pořád tak to asi nedokážu moc posoudit. I když je pravda, že díky tomu mohl sobotní závěrečný program jet až do 2 hodin ráno. Běžná praxe byla, že festival poslední den končil kolem půlnoci. První den byl plán jasný. I přes déšť vidět George Ezru. Byli jsme s Danem, Ondrou a Bhaju asi v 4 řadě. Nezklamal. Za zmínku stáli taky Teepee, Future Island (otvírali hlavní stage) a nebo Jeremy Loops. Papírově největší hvězdou Colours byli N.E.R.D. – viděl jsem jen z Radegast stanu, nic extra. Krom toho se nám podařilo s Danem se slušně navát. Prostě první den – nemohli jsme riskovat nemoc ze zimy, lepší bylo to přepít.

Už první den jsme se dozvděli, že London Grammar (skupina, kterou jsem si poprvé naposlouchal dopředu a totálně se zamiloval) nepřijede kvůli nemoci. Docela zklamání. Ten den byla jedničkou Aurora. Ta se celkově stala interpretem, kterého jsem si natolik oblíbil, že už ji 3 dny jednu doma pořád a pořád dokola. Znal jsme ji podle jména, dokonce jsem měl v iTunes její album, ale nikdy jsem si ho doopravdy neposlechl. Při jejím vystoupení na Colours 16 jsem byl v Kauflandu a kupoval vodku. Letos už jsem si jí ujít nenechal. Byla moc milá, příjmá, tak zvlášně čistá a osobitá. Dnes oznámili, že v lednu přijede do Roxy. Can’t wait. Skoro jsem už kupoval lístek do Berlína, takže tohle mi opravdu zlepšilo dnešek. Další interpreti pro čtrvtek – Places (Marcyn a spol), Kensington, Kaleo (upřímně nic moc) a mladí britští Yellow Days (taky budou hrát v Praze, asi půjdu).

Třetí den začal velmi brzy. Už během zkouškového se mi podařilo ulovit jeden lístek na divadlo do Gongu. Šašek a syn, Bolek a Vladimír Polívkovi. Bylo to vtipné, super, za kilo úžasné představení. Poté jsem se přemístil do Karoliny, zašel si na oběd a pomalu se chystal zpět do prosluněné Dolní oblasti. Začal jsem na FullMoon stagi kapelou Jaro – v té hraje Adam a Uzi z February. Je to projekt kytaristy a zpěváka Jara, kluci jsou vlastně nájemnou kapelou, co hudbu nahrála a teď předvádí. Mě osobně to zrovna moc nechytlo. Maruška Rottrová na hlavní stagi byla úplně jiná liga. Fičák i v 70ti. Vrcholem dne byl koncert Cigarettes After Sex. Člověk je musí znát, jinak je zklamaný, že každá písnička zní stejně. Pokud však máte tvorbu naposlouchanou, je fajn ty věci slyšet naživo. I když vlastně nechápu, jak to ten bubeník dělá, mě by nudou upadly ruce. Ale za ty prachy.. anyway, Slaves a circle pit s písní “Fuck the Hi-hat” hodně velký nářez. Na Lenny se prakticky nedalo dostat, hrála na třetí největší stagi a to byla chyba. Zklamání, sedli jsme si se Štěpim na pláštěnku u Gongu a poslouchaly dozvuky. Jak napsal komentátor z idnesu – jistě se na tu hlavní stage jednou dostane. Škoda, že tomu nebylo tak letos. Mohla vystřídat třeba Jardu Uhlíře.

A tím se dostáváme k poslednímu dni. A ne. Špatný můstek, Jarda hrál druhý den a já ho ani nezmínil. Byla to tragédie, 30.000 lidí zpívajících Dělání dělání nebo Skřítkové tesaři. Bizár. Teď už sobota, poslední den. Vlastně jsem se tak něják vzbudil s chorobnou potřebou dohnat všechny koncerty. Přijel jsem brzy, vezmu to chronologicky. Lilly Among Clouds – horší London Grammar. Neměli tak hezkou zpěvačku. Vítěz Jump into Colours – February. Velký úspěch, moc fajn. Mig 21 – konečně práce s publikem, obrovské vedro, ale hezké. Fvtvre – moc hardcore kapela. Ale yey, viděli jsme Vegyho. Seasick Steve – moje láska z Colours 2014. Na nic nehrájící si týpek z pravé západní ameriky. Kytara ze značky auta, z plechovky kola auta atd. Úžasné. Velká spokojenost a kocnert večera. Poté jsem se odevzdal do ruku alkoholu. Colours totiž končil Kygo. A já čekal alespoň velkou pyro show – ani ta se nekonala. Napsal jsem to i pod příspěvek Colours, napíšu to i sem.. (btw na fb měl komentář skoro 100 lajků, takže si nemyslím, že je to názor jednotlivce.) Colours jsou multižánrový festival. Zažil jsem koncerty Johna Newmana či Miky, skutečných současných popových králů, kteří udělali show, roztančili všechny i bez projekcí a pyrotechniky. Kygo sem nepatří. Ať si ho dovezou Beats, ať si ho doveze Aerodrome nebo Metronome. Ale na Colours to prostě nepatří. Škoda. Festival si chce evidentně po loňském úspěchu s Imagine Dragons udržet návštěvníky a vydává se cestou středoproudých festivalů. Díky bohu za menší stage, kde různorodost zůstává a my máme šanci vidět hudebníky, kteří by normálně o ČR, potažmo Ostravu jen těžko zvadili.

Letošní Colours hodnotím jako nejslabší za těch 5 let, co je navštěvuju. Může za to mnoho faktorů, déšť, špatná domluva s kamarády, line-up, nemoc London Grammar i jakási nostalgie, jak krásné to bylo před 5 lety, když jsem jen chodil od koncertu ke koncertu a pil kofolu. Tančit ožralý v Jackovi na Linkiny, pít a koukat po holkách je fajn, ale zabíjí to důvod, proč jsem na Colours poprvé šel. Bohužel.

Vltava 2018

Včera odpoledne jsem se vrátil z Jižních Čech. Společně s naší partou (osekanou o Ondřeje, kterej nás vyměnil za výlet do USA) jsme se rozhodli sjet Vltavu. Naše nejmladší Anežka, která na vodě byla loni s mamkou a kamojdama, nás nadchla touhle myšlenkou už loni v srpnu.
Kdo by si myslel, že sjíždět řeku je zábava chudých, je na omylu. Vlastně mě až překvapilo, že celý výlet stál cca to, co běžně stojí moje low cast trips za hranice ČR. Ale to není až tak důležité. Peníze budou, my nebudem. Jen bych chtěl upozornit všechny, co se na vodu chystaj, že rozpočet je vyšší, než by se mohlo zdát.
Anežce (ačkoliv má řidičák přesně 2 týdny) se podařilo přesvědčit svého tátu mafiána, že jet přes celou republiku vlakem není nejlepší nápad. Mafián to uznal a zapůjčil svůj Jeep Grand Cherokee. Jeli jsme v 5ti, měli narvanej kufr a ačkoliv jsme jeli “na spotřebu” Jeep spolehlivě žral něco málo přes 17 litrů na 100km. Ale my měli místo kam dát – vařič, basu piv, basu ciderů, basu džusů (12ks), milion instantních sraček, batohy, spacáky, karimatky.
Celou Vltavu kolem Českého Krumlova ovládá společnost Ingetour. Mají tu skoro monopol, a vy jim odevzdáte své peníze úplně za všechno. Za stan, za raft, za místo pro stání, za dopravu, a sprchu, za jídlo, za pití – prostě za všechno. Je to geniálně postavený business, kdy skutečně nemusíte využít žádnou jinou firmu.

Čtvrtek: Ostrava – Kemp Fík (Nahořany) – se zastávkou v Třebíči
Pátek: z Fíka busem do Vyššího Brodu, tam berem raft a plujem zpět do Fíka (asi 21km), kvůli plnému kempu se poté autem přesunujem do kampu Vltavan
Sobota: busem zpátky do Fíka a na raftu plujem do Vltavanu (asi 13km)
Neděle: z Vltavanu plujem do Zlaté Koruny (asi 17km), pak busem zpátky do Vltavanu
Pondělí: ráno balíme a jedeme domů – se zastávkou v Telči

K těm cenám. Celý výlet stál 3000. (2500 byly náklady na benzín, dalniční známku, vodácké věci a dovezený chlast). V kampech – sprcha 20, pivo 35-42, klobása 70, jídlo (z posraného plastového talířku) 130-170. Jídlo v Krumlově 150, jídlo v Telči 160. Mimochodem v Telči se nám stala funny příhoda, kdy jsme přišli do restaurace, ve které bylo asi 50 korejců. Všichni valili kachnu se zelím a knedlíkem (typical czech food), porce jako kráva, a chudáci cizinci snědli jeden knedlík, trochu zelí a kousek kachny (které btw bylo na každém talíři tak půl kila. Ale tak, pan majitel byl jistě spokojený.

A ještě zbývá klasický dodatek pro budoucího Kryštofa. S Danem jsme spali v podstavovém stanu. I tak jsme potřebovali spacák a karimatku. Na vodu žabky, na chození stačily staré Vansky. Vyrobili jsme si vlastní trika, v těch jedeš na raftu. Pak je fajn mít jedno triko do campu, mikinu, legíny a kraťasy na večer. Na vodu plavky (i když jsem byl každý den v kratasech, plavky jsou lepší). Bundu kdyby pršelo. A nejlíp ještě jednu mikinu na noc – byla fakt zima. Teda, jen v ty dny, kdy jsme nepili.

Nakonec jsem ale moc rád, že jsme jeli. Vody je tam málo, utopit se nedá. Jezů je v tomhle úseku 10. Tři z nich byli fakt velká sranda. Nejhorší byl hned první – to bylo pořádný “hej, už jseš na vodě, dávej pozor”. Ani jednou jsme se neudělali. Přes nulovou toleranci jsou všichni pernamentně ožralí. Dostali jsme Borovičku od Slováků, Merlot od Moráváků, sauvignon od divného páru, griotku od chlápka, co řval, že je policajt atd atd. Možná tomu trochu pomohla naše trika s velkým nápisem “alkoholisti”, nebo fakt, že jsme s sebou měli 3 holky v plavkách. Uvidíme, jestli se z vody stane tradice. Dost rád bych se na ni ale za rok znova vydal. A nejlíp ještě ve větší partě a s dvěma rafty!

Camino Portugal 2018

Chtěl bych začít něčím, co jsem sám sobě slíbil během Camina. Nikdy nikomu nebudu doporučovat vydat se na pouť. Tohle je tak fyzicky a vlastně i psychicky náročná cesta, že každý z vás potřebuje mít svou vlastní silnou motivaci, proč chce 250 km (a víc) pěšky ujít.
Proč Portugal? Camino neboli Svatojakubská pouť do španělského města Santiago de Compostela má mnoho tras. Já si vybral tu Portugalskou, která má asi 260 kilometrů. Jsou dvě, jedna vede podél oceánu (tu jsem chtěl jít původně) a pak centrální (ta je asi o 10km kratší). Tahle pouť znamná i pro naprosto netrénovaného antisportovce, jakým jsem, cca 10 dnů na cestě. Tu nejtradičnější cestu tzv. French Way, která má asi 750 km jdete měsíc. A na to jsem neměl čas. Čekal mě totiž Metronome Festival.
Letěl jsem z Ostravy, noc přečkal na letišti v Bergamu (spal jsme už na hodně letištích a Bergamo byl fakt děs. lehl jsem si do spacáku, spal a asi ve 4 ráno mě vzbudil policajt, že se hala otvírá a já si musím sednout na lavičku a mít nohy na zemi.) A ráno jsem pokračoval do Porta. Až v tu chvíli jsem si něják uvědomil, hej, fakt to dělám.
Abych byl upřímný, Porto mě zas tak moc nenadchlo. Bylo mi vysvětleno Irskými poutníky, že až od doby, kdy Ryanair začal do Porta lítat, se snaží z něj udělat turistické historické město. Na dost místech Potěmkinovská vesnice, pěkný předek domu a za ním nic. Ale pršelo, takže mohl být můj úsudek ovlivněn negativně deštěm a stresem. Mimochodem. V celém Portugalsku mají fakt žalostné kanalizace, takže po toaletě vše vyhazujete do koše. Netradiční, divný, od první vesničky ve Španělsku zase normální.

Ještě než začnu popisovat celou cestu, chtěl bych zmínit věci, co jsem si vzal s sebou. Kdybych třeba náhodou chtěl za rok znovu. Což jsem mimochodem slíbil sobě asi 1000x, že už nikdy neudělám. Okay, do krosny o objemu tuším 40L se mi tak tak vlezla: Láhev na 1l, pláštěnka na batoh (koupená v Portu v Decatlonu, nejlepší kup ever), 3 funkční trika (2 jsem na sobě točil, v jednom spal), 2 legíny (v jednich jsem chodil, v jednich spal), kraťasy, turistické dlouho kalhoty, 4 ponožky, 4 spodní prádlo, 2 mikiny (jedna spaní, jedna chůze), Goretexová bunda, Goretexové boty, žabky, ručník. Bible (nepřečtená – není kdy, není jak), deník (2. den se rozmočil, tak jsem se na zápisky vysral), eurosložka na pas, peníze, mapy atd. Kredenciál. Powerbanka a foťák. Říká se, že by měl mít batoh kolem 10% vaší váhy, můj měl skoro 20%. Ale dalo se to zvládnout.

Na Camino jsem vyrážel s rozpočtem 20€ na den. Skoro každý den jsem ušetřil, pravdou ale také je, že jsem moc nejedl. Přes den jsem přežíval na Pepsi (cca 1,5€) , kterou jsem si kupoval v hospůdkách/kavárnách po cestě (jsou v každé vesničce, cca co 5km) a banánech (0,5€). Pokud pojedete s více penězi, můžete si dopřát různé bagety, džus z mačkaných pomerančů, pokud jste milovníci kávy tak kafe. Stojí všude euro. A zákusek k tomu dalších 0,8 – 1€. Já cukry bral primárně z Coly, kafe jsem si dal 2x spíš na zahřátí. Do cíle jsem došel vždy kolem 4. hodiny odpolední. Ubytoval jsem se a zašel si pro něco k pití a pro snídani. Ve Španělsku funguje strašně hloupý systém siest – restaurace jsou otevřené třeba od 12-2, a pak až od 7 večer. Na večeři jsem si tedy musel počkat. Většinou jsem bral tzv. Poutnické menu – je větší, po celodenním hladovění ideál. Portugalsko 7€, Španělsko spíš 10€ za teplé menu. Skládalo se často z piva či vína, steaku s hranolkami i rýží (další jejich zvyk, míchat dvě přílohy dohromady), salátu či polévky a zákusku. Ten jsem několikrát ukecal s sebou (a další den ho snídal. Proč nezačít den čokoládovým dortem?)

Albergue, tedy poutnické ubytovny. Jsou oficiální i privátní. Privátní jsou lepší, ale drahé – 10+ € na noc. Portugalské oficiální stojí 5€, Špěnělské 6€. Cena je dána zákonem a ve Španělsku navíc spoustu ubytoven opravila EU, takže jsou krásné a nové. V Portugalsku se může stát, že narazíte na dotační ubytovny, kde platíte formou daru. Nejmenší dar je ale obvykle právě 5€, pokud chcete přispět víc, meze se nekladou. Stalo se mi na jedné vesničce, že když místní děda viděl jak unaveně vypadám, dal mi pokoj jen pro mě a vůbec nic za něj nechtěl. V jednom Albergue zase nebyla obsluha, a dar se měl platit do pokladničky. No, bůh musí vědět, že jsem neměl moc peněz. A němci tam beztak cpali víc než 5 eur, takže se to vynuluje. Albergue vám zajistí – teplou sprchu, postel. Ve Španělsku často dostanete i prostěradlo a polštář. Ráno se vychází kolem 7-8. Mimochodem v době, kdy jsem šel se na Camino vydalo hodně důchodců – a ti ráno vycházeli už před 6. Blázni.

Poslední odstavec k penězům. Kredenciál – průkaz poutníka, do kterého sbíráte razítka. Moje romantická představa byla, že místa s razítky budou v každé vesničce v kostele. Že si tam sednu, budu číst bibli, nechám si dát razítko a zase budu putovat. Omyl. Kostely jsou zavřené, razítka dostanete v Alberguech nebo kavárnách. Já samotný Kredenciál koupil v katedrále v Portu za 2€. Pokud budete mít dostatek razítek, abyste prokázali, že jste cestu skutečně ušli, dají vám v Santiágu zdarma certifikát o absolvování pouti. Pokud chcete víc fancy verzi, na kterém jsou data, kdy jste začli, kolik jste ušli a další věci, můžete si ho koupit – 3€. Za mě lepší vzpomínka, než magnet nebo podobná turist kravina.

Metronome 2018

Ještě před slibovaným textíkem o Caminu jsem se rozhodl sepsat dojmy z Metronome Festivalu 2018. Je to druhý hudební festival mimo Ostravu, který jsem navštívil (první byl Fingers Up). Akce se konala na pražském Výstavišti 22. – 23. 6.
Teď v krátkosti anabáze proč tenhle festival. Spolu s Barčou jsme byli na koncertě Toma Odella v roce 2016 (shodou okolností v Malé Sportovní Hale hned vedle areálu Metronomu) a slíbili jsme si (aka vždycky když si opilí pouštíme jeho písničky), že jestli ještě přijede, stopro půjdem. No a někdy v listopadu Metronome oznámil Odella jako první hvězdu. A já si nechal lístek nadělit od Ježíška.
Nejprve věci, co se nepovedly. Počasí nás dost překvapilo. Po týdnu 30+°C přišlo citelné ochlazení (já idiot už ani neměl v Praze dlouho kalhoty, takže jsem musel do HMka pro nové). Ale naštěstí ani jeden den nepršelo. Barča si koupila páteční lístek, já měl dvoudenní. Kromě počasí tady byla ještě jedna strašná věc. Doufám, že se do toho nezamotám. Metronome festival přišel s novinkou – cashless festival. Princip byl, že jste si na chip v pásku nahráli peníze, a dál jen přikládali pásek. Což mimochodem nebylo rychlejší než kdyby brali kartu – pásek totiž bylo potřeba přiložit dvakrát – pro přihlášení a pro potvrzení. Proč to hejtím – na účet jste si nahráli peníze. Pokud jste je chtěli odeslat zpět, byl zde manipulační poplatek 50 Kč. Záloha za kelímek byla také 50 korun a nejlevější jídlo stálo kolem stovky. Reálně tedy nebylo možné na nulu dojít. Metronome se tenhle “problém” snažil kompenzovat tím, že prvním 2000 lidem, kteří si účet vytovřili přidal stovku zdarma. Po skončení festivalu však za manipulační poplatek dostal takový hejt, že začal vracet celé částky bez poplatku. Díky tomu se ze záporu stává plus, a já za 5 piv zaplatil něco málo přes 100 korun. Nutno podotknout, že jsem jeden kelímek v pátek v noci našel, tedy páďo k dobru.
Pivo Krušovice 12 za 53 korun. No, co k tomu říct. Alespoň jste nemuseli dávat díky cashless páskům dýško. I když to už asi někdo započítal do ceny. Jo a aby pořadatelé nalákali lidi do areálu dříve a netvořily se tak velké fronty, udělali akci pivo zdarma do 17:30. Hej, jsem kluk šetřivej, co má rád pivo, z koleje to mám 3 minuty, zašel jsem si na něj.

Teď k hudbě (a tedy plusům). Pátek: Umakart – legendy zahájily stage v Křižíkově pavilonu. Mimochodem prostor podobný Cooltouru, bylo tam krásně teplo, jen zvuk nic moc. Hudba zajímavá. Dál Th!s na hlavní stagi. Šlapalo to, ale vlastně žádné velké umění. Velká stage jen díky Kotkovi, ugh spíš palec dolů. Pak hodinka čekání s Bahju na Odella. Kurva, druhá řada. (“půjdem víc z prava, tam se dostanem ještě do první?” “nee, zůstanem tady” – vyplatilo se.) Šáhli jsme si, pobrečeli, zazpívali, předčil vše. Nejlepší koncert Metronomu. Pak jsme se mrkli na kousek Zrní – oni mě fakt strašně neberou, příjde mi to nudný, nerytmický, nevím.. A pak přišli Tatáči. Srdcovka. Zahráli Tanečnici a Pana Tečku, co víc chceš? Sobota: Cold Cold Nights – palec hore, Ostravští Places – Marcyn a spol, super vidět, že se konečně dostávaj na lepší stage. Husky Loops – Italové na doporučení od Štěpiho.. hm, nevim. Ani hore ani dole. Communions – Dánští kluci, asi překvapení dne, fakt chytlavé melodie. David Byrne – magické vystoupení, super, paráda, tyvole normálně jsem si pak na Spotify našel Talking Heads. A Chemical Bros, to není hudba pro mě, sorry.

Festival je od toho být s kamarády, já tam měl jeden den úplně sám. A díky tomu to asi nebylo tak super. Festival je o atmosféře a né až tak o hudebě. Ať už jsou Colours. Nicméně pokud za rok nabídne Metronome další fav jména, stejně asi zase půjdu.

O měsíc později

Okay, právě je půl druhé v noci. Asi dvě hodiny už edituju fotky z Porta. A rozhodl jsme se, že je ten pravý čas napsat nový post. Je toho dost, o čem chci mluvit. Dvě nejdůležitější věci jsou Camino a Metronome festival. Příjde mi šílené, jak čas letí. Vím, že to říkam pořád, ale tyvole už to jsou skoro 3 týdny, co jsem se vrátil ze Španělska/Portugalska. Byl to strašně silný zážitek. A jak čas běží, dost uvažuju o další pouti. Nic neřešíš, jseš celý den venku a jen jdeš. Skvělý.
No, ostatní plány se rozpadají. Vlastně mám teď dva měsíce volna. Krom Colours a Szigetu nemám nic rezerované. Chceme hodně tvořit, co se hudby týče. Stárnem a furt nejsme slavní. Asi to není tak jednoduché.
Můj nejlepší kamarád se dostal na Zemedělku. Takže teď řešíme kromě tisíce dalších věcí byt v Praze. Vzhledem k problematickému odchodu z koleje opravdu doufám, že něco najdem. I když to bude stát dvakrát víc než kolej, a nebude to v Holešovicích. Jinak představa dvou měsíců doma mě děsí. Praha je super, hlavně si dělám všechno jak chci. Ale něják to přežiju. Přece jen, máme v plánu se s milovaným bandmatem Štěpánem pokusit o zrod nové kapely, zpívající česky, která už kurva dobije všechny seriózní hitparády v ČR. Doma mi vzniká studio. Objednal jsem mikrofony, zvukovku, až udělám nějaké demáče, asi je sem nahodím.

Nevím, co víc říct. Plán je teď odpočívat, přestat se utápět v pivu, nahrávat si nápady a užít si léto. Přišlo letos něják hrozně rychle. Až jsem z toho klasicky nervózní, že marním čas.

První rok za mnou

Zdá se to být neuvěřitelé, ale je tomu tak. První rok výšky právě skončil. Je 31.5., sedím v Pendolinu a mířím domů. Dnes jsem dopsal poslední závěrečný test – z ekonomie. Zatím jsem dal všechny předměty, které jsem měl zapsané. 21 kreditů doma. Posledním neuzavřeným je právě ekonomie, za 8 kreditů. Zítra se jdu stříhat, pozítří hrajem na plese Wigymu, v neděli jedu do Milána. A v úterý jsem v Portu. Skvělý. Nemůžu se dočkat.
Mé představy o výšce byly strašně naivní. Je to úplně stejné jako na gymplu. Prostě všechno dát, s co nejmenším odporem. VŠE tenhle přístup podporuje svým bodovým systémem (můžete získat až 100 bodů za předmět, na prošel stačí 60). Upřímně, když si čtu své posty z září/října tak tu naivitu úplně cítím. Nicméně jsem rád, že jsem nemusel znova dělat příjmačky, že se nemusím stresovat se svou budoucností, prostě tu VŠE dodělám a hotovo. A podařilo se mi mít jen o týden kratší prázdniny než jsem měl loni po matuře. Nádhera.
Tak ahoj Praho. Přijedu ještě na Metronome festival. A pak zase v září.
Snad už do bytu a s kamarády.
Uvidíme.

Plány na léto

Jedna z věcí, které mě fakt baví je plánovat si svůj čas. Mám rád, když vím, kde kdy budu. Co konkrétně tam budu dělat už tak nutně neřeším.. jasně, spontální adventures jsou nejvíc, takže plánovat každou minutu do puntíku se nevyplatí. To ani nedělám. Spíš rád hledám levné letenky, festivaly, koncerty. Promýšlím jak na ně jet, jak to finančně utáhnout. Neustále mi všichni předhazují, jak drahé cestování musí být. To přeci není pravda. Stačí se zajímat a plánovat. Early tickets na fesťáky jsou i o 20% levnější. Čím dřív koupíte nízkonákladovou letenku, tím levnější bude. Hostely a hotely maj teď svělou funkci “zrušit bez poplatku”. Nebo naopak, když už máte lístek na koncert, letenku i jistotu, že jedete sami nebo ve dvou, prostě koupíte ubytko. Dalších 10% dolů z ceny “zrušit zdarma”.
Tedy nedá se, stejně jako v ničem, generalizovat. Ale jsem si jist, že s tímto přístupem jdou ušetřit peníze.

Léto 2018 (so far)

  • 2.6 Koncert s ER na maturáku Wigymu v Garaži
  • 3.6 – 19.6 Pouť do Santiága
  • 22.6 – 23.6 Metronome Festival
  • 9.7 – 12.7 Sjíždění Vltavy s kamarády
  • 18.7 – 21.7 Colours of Ostrava
  • 12.8 – 14.8 Sziget Budapest (Arctic Monkeys)
  • 20.8 – 27.8 Jugoška s kamarády
  • 1.9 Berlin U2
  • 6.9 – 10.9 Tradiční Anglie (Arctic Monkeys v O2)
  • 12.9 – 19.9 Kréta