Archiv autora: Kryštof

Byl březen, Českem se šířil koronavirus a já se neplánovaně octl ve FN Ostrava. Se zánětem slepého střeva. Kdo by to byl čekal. Jak to začalo? Ve středu jsem se...

Žijeme v šílené době. Ještě před měsícem si to nikdo nedokázal představit. Kde jen začít, aby to i po letech dávalo smysl? Začneme nejprve virem, pak mnou a pak...

Je to tady. Člověk nechápe jak to letí. Sotva jsem psal o prvním týdnu na VŠE. Víceméně jsem se právě probudil. A teď bych měl začít svůj 6. semestr na vysoké š...

Tak je to tady, výuka v mém 5. semestru končí. Právě sedím v autobuse do Berlína. Sedím sám, je tu zásuvka, hodně místa. Jedeme na čas. Palec nahoru, moje první...

Člověk míní, život mění. Letošní podzim jsem si představoval úplně jinak, chtěl jsem být pořád v Praze, chtěl jsem pracovat, víc žít. Všechno zase posouvám na n...

Srpen má v sobě kus Září, končí dlouhej letní sen. Přišel podzim, nevím v čem chodit do školy. Pořád je mi horko, pak zas zima. Chtěl bych víc svetrů, ale nechc...

Třicátého srpna. Už dva/tři týdny mluvím všude o tom, jak se těším na déšť, sychravo a zimu. A samozřejmě, když se přiblížil konec léta, začínám brát zpátečku. ...

Mám teď takovou psavou náladu. Prázdniny rychle plynou a já bych chtěl zrekapitulovat, co jsem zatím stihl. Ačkoliv mám pocit, že toho zas tak moc nebylo, od po...