Březen 2019

Je pátek, po dvou týdnech v Praze jedu domů. Popravdě se ani moc netěším. Klidně bych dojel domů, na hoďku se natáhl a pak jel na 4 Brežňáky na Žižkov. Musím se sám podívat, kdy jsem tady psal naposled. Na konci ledna. Dlouho tomu. Pokusím se to zase trochu uspořádat.

Život. Život jde dobře, začíná jaro, už je celkem teplo. Zvykl jsem si na Prahu, ani nevíte jak moc. Je pořád stejně hezká. Poslední týdny se snažím dělat všechno naplno. Probíhá Jeden svět, objevil jsem díky němu nové kino – Ponrepo. Za kilo si člověk koupí členství a na filmy pak chodí za 40. Těžký arťáky, paráda. Poprvé jsem taky navštívil klub Chapeau Rouge. Spolu s Vojtou (z gymplu) jsme viděli SWMRS. Kapelu z Oaklandu, na kterou jsem loni jel do Polska. 10/10

Naučil jsem se pít kafe. Učím se ho i vychutnat. Jednou jsem tak procházel Albertem a zjistil, že kapsle do našeho kávovaru na bytě jsou v akci. A tak jsem si je koupil. Nikdy jsem nevěřil, že na mě kofein jakkoli zabírá. Nicméně, jakmile příjdu ze školy (kolem 2-3 hodin odpoledne) mám šílenou krizi, usínám při čemkoli, je to peklo. A právě tenhle stav mi kafe pomáhá překonat (sice se vrátí kolem 6-7 večer, pokud zrovna nejsem venku, ale s tím už se dá vydržet. Alespoň večer rychle usnu). Není to nic světoborného, kdekdo pije kafe po obědě, ale chci tady mít zmínku, kdy se tenhle zvyk rozjel u mne.

Uvědomil jsem, s částečným ovlivněním piva a Štěpána, že v životě nejde dělat jen věci s vidinou zisku. Proto už dva týdny zkoušíme v pronajaté zkušebně na Kačerově. Kdo ví, třeba osud Vesen není zcela zpečetěn. Zároveň jsem si řekl, že peníze přece nemusím utrácet jen v hospodách. A jal jsem se kupovat knížky. Díky pořadům Adam Gebriana a přednáškám Vladimíra 518 jsem objevil jisté zalíbení v umění, architektuře a urbanismu. S velkou, ale velkou radostí jsem si domů donesl knihy Nádech výdech, Praha brutálně krásná a Neony a světla reklam. Všechny tři knihy jsou nádherné a tak před spaním jen ležím a čtu. (2x se to skutečně stalo, trying more)

Škola, hm. Zrovna končí 5. týden. Nejvíc mě baví řízení projektů, v podstatě lekce managerského řízení IT projektů. Líbí se mi na tom propojení řízení akce – vlastně dost podobné jako hudební večery, plesy a IT. Velká odpovědnost, nutno mít u lidí důvěru, ale fakt zajímavá práce. Poptávka je velká, junior project manager má na Jobs asi 100 pracovních příležitostí. Ajina nic moc. XML, digitální knihovny, obchodní informace, management pro informatiky (strášně obecnej), Web 2.0 – žádné hitparády, ale propadáky taky ne. Prostě držíme jednu linku. Jako celý ten rok a půl předtím. Z 60 původně přijatých je nás teď 32.

Jakým směrem se budu dál ubírat? A co prázdniny? Touhle dobou jsem měl vždycky plány. Letos ne. Chci na vodu, chci na Pohodu, Colours, možná s lidma do Jugošky. Chci být v Praze a někde pracovat, večer chodit na koncerty, přednášky, letní kina. Cestovat v pravém smyslu slova, či ještě stopem, pěšky nebo lowcastově, to se mi už nechce. NY a Island jsou nad mé možnosti, a to ostatní, co jsem chtěl, jsem už viděl.

Asi před hodinou jsem si koupil lístek na Nicka Masona do Lucerny. Tak už to budu mít komplet. Všechny Pink Floydy. Sice odděleně, ale co.. Když to nejde jinak. Chci znovu na the 1975. A koukal jsem, že na pár fesťáků vyjela Tame Impala. Na začátku června hrají v Paříži, tak to možná hecnu. Jinak žádné velké sny nemám.

Za měsíc jsou tu maturity, tedy moje skvělé video bude zase aktuální. Uvažuju, že bych zase začal natáčet. Koupil jsem si i Gorilla pod. Ale nechci ať to jsou sračky, sám kromě diskuzí a hudby na yt skoro nekoukám. Jediným důvodem, proč to zase obnovit je sobecká potřeba zaznamenávat sám sebe. Dívat se na to za pár let, stejně jako to dělám teď se starýma. Pak je ještě důležitější, aby to nebyly pitomosti.

Uvidím. Dám zase vědět.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *