březen a korona


Žijeme v šílené době. Ještě před měsícem si to nikdo nedokázal představit. Kde jen začít, aby to i po letech dávalo smysl? Začneme nejprve virem, pak mnou a pak tím, kde teď jsem.

Koronavir v Česku

Už od ledna se v médiích psalo o novém typu koronaviru – COVID 19, který se rozšířil v čínském městě Wuchan. Klasicky to tutlali tutlali, až se to rozšířilo do celého světa. A na začátku března vir přišel i do ČR. Pamatuju si, že jsem zrovna seděl v pendolinu do Prahy, byla neděle, něco kolem tří. Blikla notifikace Deníku N – tři lidé nakažení. Hustý. Ale co bude dál si nikdo pořádně nedokázal představit. Startoval zrovna Jeden svět, sám jsem na třech projekcích byl. 9. března jsem dokonce navštívil koncert brooklynských DIIV v Meetfactory. Skvělý koncert. Atmosféra v buse domů byla trochu děsivější. Na twitteru jsem se dočetl, že Itálie vyhlásila karanténu – nikdo nikam, žádné školy, práce. Zároveň začala ve facebookových skupinách VŠE kolovat informace, že škola je do středy zavřená kvůli studentce, která před týdnem chodila do školy, a nyní je pozitivní. Do středy se škola vydezinfikuje, a pokračujem dál.

Rychlé změny

Další ráno jsem se probudil do jiného světa. Premiér Babiš oznámil okamžité uzavření všech škol. Následovala povinná karanténa pro lidi, kteří se vrátí z rizikových oblastí. Potom zákaz cestování, uzavření republiky. Povinnost nosit roušku. Omezení cestování – pouze do práce, a na nákup. A kdo ví, co ještě příjde? V současnosti máme 906 pozitivních, a číslo každým dnem roste. Je to trochu jako v apokalyptickém filmu. A zároveň si nikdo moc neumí představit, co bude dál. Ruší se akce, festivaly. ČZU oznámila, že počítá s tím, že se do školy studenti tenhle semestr už nepodívají. Šílený.

Dobrovolná karanténa na vesnici

Já osobně jsem z Prahy odjel hned druhý den po uzavření školy. Trochu jsem se bál, aby ČD nezrušily vlaky. (mimochodem teď když to píšu, tak zrovna zrušily všechny spoje Pendolina.) Odjel jsem domů na vesnici. O den později zakázali provoz hospod po 8. hodině večerní – takže jsem spolu s Adel, Pavlem, Danem a Bárou vyrazili naposled popít. Další den nařízení změnili na kompletní uzavření barů a restaurací. No, a já zůstal doma s našima. Ti naštěstí dostali home office. Život jakoby se zastavoval.

Co bude dál?

1 komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *