Category Archives: Život

Březen 2019

Je pátek, po dvou týdnech v Praze jedu domů. Popravdě se ani moc netěším. Klidně bych dojel domů, na hoďku se natáhl a pak jel na 4 Brežňáky na Žižkov. Musím se sám podívat, kdy jsem tady psal naposled. Na konci ledna. Dlouho tomu. Pokusím se to zase trochu uspořádat.

Život. Život jde dobře, začíná jaro, už je celkem teplo. Zvykl jsem si na Prahu, ani nevíte jak moc. Je pořád stejně hezká. Poslední týdny se snažím dělat všechno naplno. Probíhá Jeden svět, objevil jsem díky němu nové kino – Ponrepo. Za kilo si člověk koupí členství a na filmy pak chodí za 40. Těžký arťáky, paráda. Poprvé jsem taky navštívil klub Chapeau Rouge. Spolu s Vojtou (z gymplu) jsme viděli SWMRS. Kapelu z Oaklandu, na kterou jsem loni jel do Polska. 10/10

Naučil jsem se pít kafe. Učím se ho i vychutnat. Jednou jsem tak procházel Albertem a zjistil, že kapsle do našeho kávovaru na bytě jsou v akci. A tak jsem si je koupil. Nikdy jsem nevěřil, že na mě kofein jakkoli zabírá. Nicméně, jakmile příjdu ze školy (kolem 2-3 hodin odpoledne) mám šílenou krizi, usínám při čemkoli, je to peklo. A právě tenhle stav mi kafe pomáhá překonat (sice se vrátí kolem 6-7 večer, pokud zrovna nejsem venku, ale s tím už se dá vydržet. Alespoň večer rychle usnu). Není to nic světoborného, kdekdo pije kafe po obědě, ale chci tady mít zmínku, kdy se tenhle zvyk rozjel u mne.

Uvědomil jsem, s částečným ovlivněním piva a Štěpána, že v životě nejde dělat jen věci s vidinou zisku. Proto už dva týdny zkoušíme v pronajaté zkušebně na Kačerově. Kdo ví, třeba osud Vesen není zcela zpečetěn. Zároveň jsem si řekl, že peníze přece nemusím utrácet jen v hospodách. A jal jsem se kupovat knížky. Díky pořadům Adam Gebriana a přednáškám Vladimíra 518 jsem objevil jisté zalíbení v umění, architektuře a urbanismu. S velkou, ale velkou radostí jsem si domů donesl knihy Nádech výdech, Praha brutálně krásná a Neony a světla reklam. Všechny tři knihy jsou nádherné a tak před spaním jen ležím a čtu. (2x se to skutečně stalo, trying more)

Škola, hm. Zrovna končí 5. týden. Nejvíc mě baví řízení projektů, v podstatě lekce managerského řízení IT projektů. Líbí se mi na tom propojení řízení akce – vlastně dost podobné jako hudební večery, plesy a IT. Velká odpovědnost, nutno mít u lidí důvěru, ale fakt zajímavá práce. Poptávka je velká, junior project manager má na Jobs asi 100 pracovních příležitostí. Ajina nic moc. XML, digitální knihovny, obchodní informace, management pro informatiky (strášně obecnej), Web 2.0 – žádné hitparády, ale propadáky taky ne. Prostě držíme jednu linku. Jako celý ten rok a půl předtím. Z 60 původně přijatých je nás teď 32.

Jakým směrem se budu dál ubírat? A co prázdniny? Touhle dobou jsem měl vždycky plány. Letos ne. Chci na vodu, chci na Pohodu, Colours, možná s lidma do Jugošky. Chci být v Praze a někde pracovat, večer chodit na koncerty, přednášky, letní kina. Cestovat v pravém smyslu slova, či ještě stopem, pěšky nebo lowcastově, to se mi už nechce. NY a Island jsou nad mé možnosti, a to ostatní, co jsem chtěl, jsem už viděl.

Asi před hodinou jsem si koupil lístek na Nicka Masona do Lucerny. Tak už to budu mít komplet. Všechny Pink Floydy. Sice odděleně, ale co.. Když to nejde jinak. Chci znovu na the 1975. A koukal jsem, že na pár fesťáků vyjela Tame Impala. Na začátku června hrají v Paříži, tak to možná hecnu. Jinak žádné velké sny nemám.

Za měsíc jsou tu maturity, tedy moje skvělé video bude zase aktuální. Uvažuju, že bych zase začal natáčet. Koupil jsem si i Gorilla pod. Ale nechci ať to jsou sračky, sám kromě diskuzí a hudby na yt skoro nekoukám. Jediným důvodem, proč to zase obnovit je sobecká potřeba zaznamenávat sám sebe. Dívat se na to za pár let, stejně jako to dělám teď se starýma. Pak je ještě důležitější, aby to nebyly pitomosti.

Uvidím. Dám zase vědět.

Konec 3. semestru

Skončil 3. semestr. Je pátek večer, jedu vlakem domů. Prahu opouštím naštvaný, zklamaný a hlavně unavený. Z 34 kreditů jsem splnil 28. Matika nevyšla, opět. Zkoušce jsem nedal tolik času, kolik jsem měl. Minulý víkend jsem se sestřenkou letěl na koncert do Londýna. Místo učení. Bylo to nezodpovědné, zároveň toho ani trochu nelituji. Jediné, co je mi líto je ztracený čas. Poslední 4 dny skoro nespím, a nedělám nic jiného než, že se učím. A příští semestr, respektive až si zase zkusím zapsat matematiku, to budu dělat znova. Tolik ztraceného času.

Jinak jsem s výsledky spokojen. Dal jsem statistiku i finance podniku, což jsou předměty, které se před zkouškou samotnou jevily jako velké oříšky. Webovky mě nakonec přece jen něco naučily. Mám základ javascriptu, teď už musím pokračovat sám. Statistika vlastně taky byla dost zajímavý předmět. Zápis nového semestru začal, budu chtít předměty za celkem 41 kreditů – pokud je dostanu a následně i dokončím, dostanu se na 126 – doporučený stav školou je po 4 semestrech 130 kreditů. Takže snad v pohodě.

Do Prahy se nějakou chvíli nechci vrátit. Toužím po absolutním klidu, nejlíp u prarodičů v Jeseníkách. Chci jen ležet, číst, poslouchat hudbu a nic nedělat. (mimochodem můj plán se v pondělí sbalit a odjet je už teď nereálný – kvůli zkouškám nemám hotovou měsíční práci pro Seznam, takže minimálně do 30. 1. si ani nemůžu dovolit odjet někam, kde nebude internet.)
Londýn byl klasicky velmi insiprativní. A koncert famozní. Kam se 1975 podařilo dotáhnou vizuál je šílené. Nové písničky šlapou, z těch starých se jim daří dělat skvělý výběr. Moc se mi taky líbí, že grafika starých písní použitá při I Like When You Sleep turné je jen updatovaná. You je stále song s černou a fialovou, falling for you černé s bílou. Pale Waves jako předkapela taky moc dobrý. Když jsme je viděli minule v Karlíně, ještě byli dost nejistí. Teď už se to lepší. Největším zadostiučiněním pro mě bylo, když mi ráno po koncertě sestřenka řekla “tyvole, odedneška jezdíme při každém turné alespoň na jeden koncert do Londýna”. Pochopila, čím jsou UK koncerty jiné. A mimochodem, letěli jsme jen s batůžkem a letenky koupili spolu s lístky už v září – 330 Kč jedena. Jeden letištní transport z centra na Stansted – 10 liber (= 290 korun). Nechápu.

No, teď už jen klid. Jsem unavený, potřebuju odpočinout. Tak se mějte.

Rok 2018

Je to tady, jsou přesně 4 odpoledne 31. 12. 2018.
Já nevím, co dřív do školy. A tak jsem se rozhodl, že raděj zkusím udělat lehkou bilanci.

V porovnání s 2017 byl rok 2018 horší. Ani nevím proč. Když si teď projíždím v hlavě vzpomínky, taky toho bylo dost.. Ale už to nebyla ta nekonečná a bezmyšlenkovitá párty, jako tehdy v maturitním roce.

Nejdřív něco k hudbě: Navštívil jsem pár festivalů. Nejvíc mi utkvěl v paměti asi Sziget. I když jen na jeden den, byl to vážně jiný zážitek, ve srovnání s tak známou atmosférou Colours of Ostrava. Ty byly mimochodem letos celkem slabé. Na koho si vzpomenu? Ezra, Mig 21, Cigs after sex.. Byl tam ještě někdo? Februaři a Places. Yellow Days a ano, Aurora. I z pohledu nějaké velké párty, nic moc. Asi stárnu. K dalším, teď již samostatným koncertům. Po 3 letech, co je znám jsem konečně viděl SWMRS (v březnu se vrací, Chapeau Rogue, can`t wait), spolu s tátou jsme jeli (dokonce 2x) na U2, viděl jsem Arctic Monkeys v Londýnské O2 (ta hala je fascinující, AM také). Za největší zklamání považuju odřeknutí koncertu London Grammar na Colours. Za největší objev roku považuju album britské “bývalé modelky” Mariky Hackman – I’m not your man. Písně jako My Lover Cindy nebo Eastbound Train sjíždím pořád. A né jen kvůli melodii. Zároveň se mi konečně podařilo proniknout do česky zpívajících kapel – Dukla, Role, Good times only, a vlastně i z jiného soudku Kapitán Demo či Mutanti Hledaj Východisko (mimochodem, tenhle rok jsme byli na 4 Pražských shows a rozhodně nepřestaneme chodit ani v roce 2019).

Něco k cestování: Gosh, poslední tři měsíce tvrdím lidem, že už jsem z cestování unavený. Že už mě nebaví jíst housky a chodit všude pěšky, spát v hostelích s 20 lidma a pít vodu z veřejných pítek (protože na víc nejsou peníze). Že chci jezdit jako turista, né jako backpacker. A přitom jsem včera sám sebe přistihl při hledání levných letenek, jakožto odměnu za hotové zkoušky na konci ledna. Letošní rok byl ve znamení Camina. Pouť do Santiaga naplnila má očekávání a já vážně uvažuju, že příští rok půjdu znova. Bez plánování. Stejně potřebujete jen letenku do Porta a 150 eur na jídlo a noclceh. Navštívil jsem také Budapešť a Varšavu. Obě města mě překvapila, jsou krásná. Athény v lednu byly perfektní – ale byla zima (duben bude lepší). Brighton a Londýn, mé nejoblíběnější města pro výlet na začátku září. I s Danem se daly přežít. Kréta, byli jsme na konci září, kratší dny, ale moře pořád příjemné. No a Berlín. Ten mi ani letos k srdci nepřirostl. Nevím, čím to je.. Israel, I mean come on, jak někdo nemůže mít rád Israel. 25°C na konci listopadu, láska.

Chci něco v novém roce změnit? Chci potkávat víc nových lidí, být otevřenější. Chci víc pracovat a míň času jen uvažovat, jaké by to bylo, kdyby se to.. Chápem. Chci si dál dělat, co mě zrovna napadne. Jezdit na koncerty, vracet se opilý večerní tramvají s pocitem “miluju svůj život”. Chci míň přemýšlet nad tím, jak mě vidí ostatní. Chci se vysrat na sociální sítě. Chci zažít alespoň stejné množství šťastných momentů, jako tenle rok.

A především chci být šťastný. Sám se sebou a s životem jaký žiju.
Užíjte si Silvestra, a přeji každému ten nejlepší rok 2019.

jak všechno letí

Dnes jsem byl ve škole od 9 do 5. A celou dobu počítal. Statistiku, rozměry prvků stránek a následně úroky a zisky z dluhopisů. A vlastně to bylo celkem fajn, mám pocit, že něco umím. Je pátek, je 10 večer, sedím v Pendolinu domů. A je mi to fuk. Asi stárnu.

Představy o pátečních nocích strávených kdekoli jen né doma a s kýmkoli než sám se sebou, jsou pryč. Venku je už celkem zima, já se snažím jíst zdravěji, moc nepít a zabývat se něčím užitečným. Pomalu mi dochází, že etapa “až budu velký bude tohle..” skončila. A teď jsou to reálné věci, kterých chci v životě dosáhnout a teď musím vymyslet jak. Často uvažuju, co chci vlastně v životě dělat. Weby, aplikace. Snad? Žurnalistika? Možná z poslání.. Ale stále platí, že si chci z chaty prarodičů udělat moderní domácnost, co budu ovládat pomocí iPhonu a v daleké Anglii chci domek na pláži na rozjímání až mi bude 50+. A konečně doléčím ostravské plíce skvělým mořským vzduchem. A taky chci labradora a auto. No a na to se novinářům s dvackou čistého šetří dost špatně.

Sny o hudbě jsou spíš pryč. Vlastně mi příjde fascinující, že někteří hudebníci jsou ochotní žít s vidinou brigáday na pozici baristy (nebo bezdomovce) po celý život. A přitom stále s jasným názorem, že středoproudou hudbu nikdy nezačnou hrát. Šance, že jim jejich pravá hudba někdy vydělá víc, než jeden nájem je mizivá. V Praze už jsou na tom lépe. Mají normální zaměstnání, kombinují víc oborů, nakonec to vždycky něják zalepí. Je to i tak velké dobrodrůžo, ale asi to dává smysl. Zřejmě, chci víc jistot, asi se bojím tohodle RockandRollu.

Já uvažuju o plnohodnotné práci. Kde? Korporát, vlastní projekt? nevím. Snažím se nad tím uvažovat každý den. Nějaké nápady mám, nějaké si šetřím, některé rozvíjím. A taky se čas od času přesvědčuju, že svět je plný fakt hloupých lidí. Lidí, kterým můžete prodat fakt jednodušše cokoli, v momentě kdy v nich vyvoláte dojem “tohle mi ulehčí nebo ještě líp vyřeší život”. Lidé jsou hloupí a chcou ve své hluposti zůstat. A všichni mají alespoň menší obnos peněz.

Škola je fajn. Matika jakštakš. Statistika to samé. Webovky, zatím slabota – ale každý den dělám něco sám. Koupil jsem si knihu o css3 a java scriptu a snažím se naučit víc. Jde to pomalu, musím stíhat dalších milion kokotin (dost s tím souvisí konec každodenních piv – prostě není čas), ale snažím se. Co to ještě mám? Angličtinu pro business. Úroveň C1 – plná namyšlených pipin z financí, co mluví tak hezkou A2, ale tvaří se, jak kdyby byly královny. Tohle je jediná věc, co fakt mě sere. Tihle nudní lidé. Rešeršní systémy – jej, asi se stanu dalším asistentem Dominika Feriho. Offline média – nejlepší předmět školy. Je to vlastně o ničem a jen mě to nutí přemýšlet o kariéře v médiích. Ale je to zábava. Tam chodím rád. No a finance podniku – tam moc nechodím, tak to nedokážu posoudit. Je to docela zajmavý, ale po 2 hodinách soustředění na matiku (ještě v učebně na Jižním Městě) prostě nemám energii ani chuť jet na Žižkov a čekat hodinu na tenhle předmět. Tak si ho možná zopakuju.

Jsme skoro v Ostravě, zase se ozvu..

O měsíc později

Okay, právě je půl druhé v noci. Asi dvě hodiny už edituju fotky z Porta. A rozhodl jsme se, že je ten pravý čas napsat nový post. Je toho dost, o čem chci mluvit. Dvě nejdůležitější věci jsou Camino a Metronome festival. Příjde mi šílené, jak čas letí. Vím, že to říkam pořád, ale tyvole už to jsou skoro 3 týdny, co jsem se vrátil ze Španělska/Portugalska. Byl to strašně silný zážitek. A jak čas běží, dost uvažuju o další pouti. Nic neřešíš, jseš celý den venku a jen jdeš. Skvělý.
No, ostatní plány se rozpadají. Vlastně mám teď dva měsíce volna. Krom Colours a Szigetu nemám nic rezerované. Chceme hodně tvořit, co se hudby týče. Stárnem a furt nejsme slavní. Asi to není tak jednoduché.
Můj nejlepší kamarád se dostal na Zemedělku. Takže teď řešíme kromě tisíce dalších věcí byt v Praze. Vzhledem k problematickému odchodu z koleje opravdu doufám, že něco najdem. I když to bude stát dvakrát víc než kolej, a nebude to v Holešovicích. Jinak představa dvou měsíců doma mě děsí. Praha je super, hlavně si dělám všechno jak chci. Ale něják to přežiju. Přece jen, máme v plánu se s milovaným bandmatem Štěpánem pokusit o zrod nové kapely, zpívající česky, která už kurva dobije všechny seriózní hitparády v ČR. Doma mi vzniká studio. Objednal jsem mikrofony, zvukovku, až udělám nějaké demáče, asi je sem nahodím.

Nevím, co víc říct. Plán je teď odpočívat, přestat se utápět v pivu, nahrávat si nápady a užít si léto. Přišlo letos něják hrozně rychle. Až jsem z toho klasicky nervózní, že marním čas.

První rok za mnou

Zdá se to být neuvěřitelé, ale je tomu tak. První rok výšky právě skončil. Je 31.5., sedím v Pendolinu a mířím domů. Dnes jsem dopsal poslední závěrečný test – z ekonomie. Zatím jsem dal všechny předměty, které jsem měl zapsané. 21 kreditů doma. Posledním neuzavřeným je právě ekonomie, za 8 kreditů. Zítra se jdu stříhat, pozítří hrajem na plese Wigymu, v neděli jedu do Milána. A v úterý jsem v Portu. Skvělý. Nemůžu se dočkat.
Mé představy o výšce byly strašně naivní. Je to úplně stejné jako na gymplu. Prostě všechno dát, s co nejmenším odporem. VŠE tenhle přístup podporuje svým bodovým systémem (můžete získat až 100 bodů za předmět, na prošel stačí 60). Upřímně, když si čtu své posty z září/října tak tu naivitu úplně cítím. Nicméně jsem rád, že jsem nemusel znova dělat příjmačky, že se nemusím stresovat se svou budoucností, prostě tu VŠE dodělám a hotovo. A podařilo se mi mít jen o týden kratší prázdniny než jsem měl loni po matuře. Nádhera.
Tak ahoj Praho. Přijedu ještě na Metronome festival. A pak zase v září.
Snad už do bytu a s kamarády.
Uvidíme.

Plány na léto

Jedna z věcí, které mě fakt baví je plánovat si svůj čas. Mám rád, když vím, kde kdy budu. Co konkrétně tam budu dělat už tak nutně neřeším.. jasně, spontální adventures jsou nejvíc, takže plánovat každou minutu do puntíku se nevyplatí. To ani nedělám. Spíš rád hledám levné letenky, festivaly, koncerty. Promýšlím jak na ně jet, jak to finančně utáhnout. Neustále mi všichni předhazují, jak drahé cestování musí být. To přeci není pravda. Stačí se zajímat a plánovat. Early tickets na fesťáky jsou i o 20% levnější. Čím dřív koupíte nízkonákladovou letenku, tím levnější bude. Hostely a hotely maj teď svělou funkci “zrušit bez poplatku”. Nebo naopak, když už máte lístek na koncert, letenku i jistotu, že jedete sami nebo ve dvou, prostě koupíte ubytko. Dalších 10% dolů z ceny “zrušit zdarma”.
Tedy nedá se, stejně jako v ničem, generalizovat. Ale jsem si jist, že s tímto přístupem jdou ušetřit peníze.

Léto 2018 (so far)

  • 2.6 Koncert s ER na maturáku Wigymu v Garaži
  • 3.6 – 19.6 Pouť do Santiága
  • 22.6 – 23.6 Metronome Festival
  • 9.7 – 12.7 Sjíždění Vltavy s kamarády
  • 18.7 – 21.7 Colours of Ostrava
  • 12.8 – 14.8 Sziget Budapest (Arctic Monkeys)
  • 20.8 – 27.8 Jugoška s kamarády
  • 1.9 Berlin U2
  • 6.9 – 10.9 Tradiční Anglie (Arctic Monkeys v O2)
  • 12.9 – 19.9 Kréta

Půlka LS 2018

Právě je pondělí, necelých 5 hodin odpoledne. Sedím v kupéčku s fakt hezkou holkou, spí. Je tady Wifi i zásuvky. Zvláštní. První cesta v kupéčku, co nestojí úplně zanic. Zítra začíná 9. týden školy. Šíleně to letí. Mám pocit, že jsme sotva začali. Navíc díky 1. a 8. květnu příjdu o dva úterky školy. Takže vlastně z 13 týdnů školy je jen 11.

So far, so good.

  • Ekonomie, největší strašák za 8 (!) kreditů je rozdělen na 20 bodů za minitesty (každý týden test za 2 body), průběžný za 30 a závěrečný za 50. Zatím mám 11 bodů z cvik a 19,5 z průběžného. To vypadá nadějně.
  • Databáze. No, budu muset vytvořit projekt. Zatím netuším jak, ani netuším o čem. Ale věřím si, že to něják půjde. Co nejjednodušší cestou, daj bože lahko.
  • Informační sračky. Já nevím, jestli jsem to sem už psal. Ale mám 3 předměty – Informační Architektura, Informace a společnost a Organizace znalostí. Učí to borky z FFUK. A je to totální sračka. Dělají hodinové “vědecké” přednášky o totálně jasných věcech. Ty předměty nenávidím. Ekonomie je těžká, ale dává smysl. Něco se člověk naučí. Tyhle předměty za celkem 12 kreditů jsou totální uspávače. Ale snad je všechny něják udělám..Na 60 bodů.
  • No a pak už mám jen přípravu na FCE. Kde mám tentokrát aktivní borku, která se neustále ptá. A tři mí spolužáci by mohli dělat z fleku CAE. Proč jsou ve stejné skupině jako já nechápu. Nebo chápu, nechce se jim nic dělat. Ale dost tím kazí mé nadšení pro angličtinu. Jediné pozitivum čtvrtku je, že po ajině jdu na vlak, v 5 jsem doma, a večer stíhám pivo.

Naše parta kamarádů oslavila rok společné existence. Pronajali jsme si chatu v Trojanovicích v Beskydech. Bylo to krásné. Konečně je teplo, konečně svítí slunce, konečně jsou dlouhé dny. Byl jsem už několikrát běhat. Oproti běhání v lesích kolem Hrabyně je Stromovka takový Václavák pro běžce.

A umřel mi děda.

První semestr pryč!

Je sobota, přesně týden po prezidentských volbách. Minulý víkend jsem se touhle dobou ztrapňoval zpěvem karaoke. A pak pil na bytě se svými nejlepšími kamarády. A smutněl, protože Jezevec vyhrál. Byl jsem z toho smutný, lidé jsou nepoučitelní. Nicméně, bylo to o prsa. Asi o 150k hlasů. Tak třeba za 5 let. Vlastně dřív, protože věřím v zásah vyšší moci.

Dneska jsem doma. Něják už jsme asi všichni přepití, nebo na horách, nebo se nám nechce.


Už je únor. Sotva rok 2018 začal, už máme 1/12 za sebou. V Lednu jsem byl v Praze jen na pár dnů. Z 7 předmětů jsem ukončil šest. Matiku jsem prosral. A srabsky ani nešel na zkoušku. Jako odměnu za první semestr jsem si dopřál výlet do Athén. Ten vyšel skvěle. A Athény mě dost překvapily, jsou skvělé a relativně levné.

Ale abych se ještě vrátil ke škole. Rozhodl jsem se, že VŠEčko dodělám. Tedy, alespoň na bakaláře. Povedlo se mi vytvořit si rozvrh út-čt. Dokonce už končím ve 12:30! Tedy pondělí i pátek můžu proležet doma. Nebo v práci. Každopádně to dává větší smysl, než škola každý den a volný prostředek týdne aka Zimní semestr 2017.

Rozvrh LS 2018

Rozvrh LS 2018

Tenhle týden jsem utratil všechny své peníze. Nejprve jsem si koupil jednodenní lístek na Sziget festival, kde 14.8 vystoupí Arctic Monkeys s 2 hodinovou show. Can`t wait. No a včera, v 10:02 jsem ulovil stání na U2 do Berlína. Tyvole já je uvidim znovu!

Zatím to vypadá na slušný rok plný zážitků!

Dva a půl měsíce!

Čas na výšce strašně letí. Sotva přijedete do Prahy, už jdete spát, je čtvrtek, tedy den kdy se nic nedělá a v pátek domů. Dva večery v monstrózní opici prakticky s kýmkoli, kdo se vyskytne ve vaší blízkosti. Babička, u které přespáváte a která už přijela z chaty kvůli zimě, vůbec nechápe, co se to tu děje. Že ráno nejím, protože by mi ta buchta nechutnala, ale protože mám kocovinu a tři hlavy.

A přesně tahle to bylo celý říjen a listopad. A vlastně i celé letní prázdniny a vlastně už od března, co se dala dohromady parta kamarádů, pracovně nazývána Alkotým. A pak příjde prosinec. A vy si řeknete dost. Právě začal 12. týden školy. 12. ze 13. Musím něco začít dělat. Je čas přespat pít. Je čas na produktivní víkend.

Vánoční atmosféra. Když slyším koledy, zabíjel bych. Místo učení se hloubám v představách, co se životem. Nebaví mě ten obor. Chci dělat hudbu. A taky chci začít jezdit do odlehlých míst naší republiky mluvit s lidmi. Něco se musí stát. Každý večer pláču z politiky. Právě se na zodpovědné funkce dostává SPďák Koten – člověk, co věří, že mikrovlnky zabíjejí a komunista Ondráček. Kdo je sakra volil?

V neděli hrajem s klukama poprvé mimo rodnou Ostravu. V Liberci. Jsem na to moc zvědavý. I když nejspíš dostanem jen na dopravu a budem rádi, bude to skvělá zkušenost. Mimochodem, když už mluvím o Ostravě, musím vzpomenout jak mě štve.

Nevím, co dělat. Chci tu zůstat. A zároveň bych klíďo dělal strojvůdce u nás na chatě, v Jeseníkách. Prý je teď po mašinfírech poptávka. Tady s tou Informatikou budu Bakalář ničeho. Všechno, co jsem se zatím naučil byly kontingenční tabululky v Excelu. Pro sekretářku dobrý.

A tak tím prvákem třeba prolezu. Bez matiky a práva. Ale prolezu. A do 28.2 se snad přihlásím někam, kde to smysl mít bude. Možná tady, možná v Opavě, možná v Ostravě.