Category Archives: Život

O měsíc později

Okay, právě je půl druhé v noci. Asi dvě hodiny už edituju fotky z Porta. A rozhodl jsme se, že je ten pravý čas napsat nový post. Je toho dost, o čem chci mluvit. Dvě nejdůležitější věci jsou Camino a Metronome festival. Příjde mi šílené, jak čas letí. Vím, že to říkam pořád, ale tyvole už to jsou skoro 3 týdny, co jsem se vrátil ze Španělska/Portugalska. Byl to strašně silný zážitek. A jak čas běží, dost uvažuju o další pouti. Nic neřešíš, jseš celý den venku a jen jdeš. Skvělý.
No, ostatní plány se rozpadají. Vlastně mám teď dva měsíce volna. Krom Colours a Szigetu nemám nic rezerované. Chceme hodně tvořit, co se hudby týče. Stárnem a furt nejsme slavní. Asi to není tak jednoduché.
Můj nejlepší kamarád se dostal na Zemedělku. Takže teď řešíme kromě tisíce dalších věcí byt v Praze. Vzhledem k problematickému odchodu z koleje opravdu doufám, že něco najdem. I když to bude stát dvakrát víc než kolej, a nebude to v Holešovicích. Jinak představa dvou měsíců doma mě děsí. Praha je super, hlavně si dělám všechno jak chci. Ale něják to přežiju. Přece jen, máme v plánu se s milovaným bandmatem Štěpánem pokusit o zrod nové kapely, zpívající česky, která už kurva dobije všechny seriózní hitparády v ČR. Doma mi vzniká studio. Objednal jsem mikrofony, zvukovku, až udělám nějaké demáče, asi je sem nahodím.

Nevím, co víc říct. Plán je teď odpočívat, přestat se utápět v pivu, nahrávat si nápady a užít si léto. Přišlo letos něják hrozně rychle. Až jsem z toho klasicky nervózní, že marním čas.

První rok za mnou

Zdá se to být neuvěřitelé, ale je tomu tak. První rok výšky právě skončil. Je 31.5., sedím v Pendolinu a mířím domů. Dnes jsem dopsal poslední závěrečný test – z ekonomie. Zatím jsem dal všechny předměty, které jsem měl zapsané. 21 kreditů doma. Posledním neuzavřeným je právě ekonomie, za 8 kreditů. Zítra se jdu stříhat, pozítří hrajem na plese Wigymu, v neděli jedu do Milána. A v úterý jsem v Portu. Skvělý. Nemůžu se dočkat.
Mé představy o výšce byly strašně naivní. Je to úplně stejné jako na gymplu. Prostě všechno dát, s co nejmenším odporem. VŠE tenhle přístup podporuje svým bodovým systémem (můžete získat až 100 bodů za předmět, na prošel stačí 60). Upřímně, když si čtu své posty z září/října tak tu naivitu úplně cítím. Nicméně jsem rád, že jsem nemusel znova dělat příjmačky, že se nemusím stresovat se svou budoucností, prostě tu VŠE dodělám a hotovo. A podařilo se mi mít jen o týden kratší prázdniny než jsem měl loni po matuře. Nádhera.
Tak ahoj Praho. Přijedu ještě na Metronome festival. A pak zase v září.
Snad už do bytu a s kamarády.
Uvidíme.

Plány na léto

Jedna z věcí, které mě fakt baví je plánovat si svůj čas. Mám rád, když vím, kde kdy budu. Co konkrétně tam budu dělat už tak nutně neřeším.. jasně, spontální adventures jsou nejvíc, takže plánovat každou minutu do puntíku se nevyplatí. To ani nedělám. Spíš rád hledám levné letenky, festivaly, koncerty. Promýšlím jak na ně jet, jak to finančně utáhnout. Neustále mi všichni předhazují, jak drahé cestování musí být. To přeci není pravda. Stačí se zajímat a plánovat. Early tickets na fesťáky jsou i o 20% levnější. Čím dřív koupíte nízkonákladovou letenku, tím levnější bude. Hostely a hotely maj teď svělou funkci “zrušit bez poplatku”. Nebo naopak, když už máte lístek na koncert, letenku i jistotu, že jedete sami nebo ve dvou, prostě koupíte ubytko. Dalších 10% dolů z ceny “zrušit zdarma”.
Tedy nedá se, stejně jako v ničem, generalizovat. Ale jsem si jist, že s tímto přístupem jdou ušetřit peníze.

Léto 2018 (so far)

  • 2.6 Koncert s ER na maturáku Wigymu v Garaži
  • 3.6 – 19.6 Pouť do Santiága
  • 22.6 – 23.6 Metronome Festival
  • 9.7 – 12.7 Sjíždění Vltavy s kamarády
  • 18.7 – 21.7 Colours of Ostrava
  • 12.8 – 14.8 Sziget Budapest (Arctic Monkeys)
  • 20.8 – 27.8 Jugoška s kamarády
  • 1.9 Berlin U2
  • 6.9 – 10.9 Tradiční Anglie (Arctic Monkeys v O2)
  • 12.9 – 19.9 Kréta

Půlka LS 2018

Právě je pondělí, necelých 5 hodin odpoledne. Sedím v kupéčku s fakt hezkou holkou, spí. Je tady Wifi i zásuvky. Zvláštní. První cesta v kupéčku, co nestojí úplně zanic. Zítra začíná 9. týden školy. Šíleně to letí. Mám pocit, že jsme sotva začali. Navíc díky 1. a 8. květnu příjdu o dva úterky školy. Takže vlastně z 13 týdnů školy je jen 11.

So far, so good.

  • Ekonomie, největší strašák za 8 (!) kreditů je rozdělen na 20 bodů za minitesty (každý týden test za 2 body), průběžný za 30 a závěrečný za 50. Zatím mám 11 bodů z cvik a 19,5 z průběžného. To vypadá nadějně.
  • Databáze. No, budu muset vytvořit projekt. Zatím netuším jak, ani netuším o čem. Ale věřím si, že to něják půjde. Co nejjednodušší cestou, daj bože lahko.
  • Informační sračky. Já nevím, jestli jsem to sem už psal. Ale mám 3 předměty – Informační Architektura, Informace a společnost a Organizace znalostí. Učí to borky z FFUK. A je to totální sračka. Dělají hodinové “vědecké” přednášky o totálně jasných věcech. Ty předměty nenávidím. Ekonomie je těžká, ale dává smysl. Něco se člověk naučí. Tyhle předměty za celkem 12 kreditů jsou totální uspávače. Ale snad je všechny něják udělám..Na 60 bodů.
  • No a pak už mám jen přípravu na FCE. Kde mám tentokrát aktivní borku, která se neustále ptá. A tři mí spolužáci by mohli dělat z fleku CAE. Proč jsou ve stejné skupině jako já nechápu. Nebo chápu, nechce se jim nic dělat. Ale dost tím kazí mé nadšení pro angličtinu. Jediné pozitivum čtvrtku je, že po ajině jdu na vlak, v 5 jsem doma, a večer stíhám pivo.

Naše parta kamarádů oslavila rok společné existence. Pronajali jsme si chatu v Trojanovicích v Beskydech. Bylo to krásné. Konečně je teplo, konečně svítí slunce, konečně jsou dlouhé dny. Byl jsem už několikrát běhat. Oproti běhání v lesích kolem Hrabyně je Stromovka takový Václavák pro běžce.

A umřel mi děda.

První semestr pryč!

Je sobota, přesně týden po prezidentských volbách. Minulý víkend jsem se touhle dobou ztrapňoval zpěvem karaoke. A pak pil na bytě se svými nejlepšími kamarády. A smutněl, protože Jezevec vyhrál. Byl jsem z toho smutný, lidé jsou nepoučitelní. Nicméně, bylo to o prsa. Asi o 150k hlasů. Tak třeba za 5 let. Vlastně dřív, protože věřím v zásah vyšší moci.

Dneska jsem doma. Něják už jsme asi všichni přepití, nebo na horách, nebo se nám nechce.


Už je únor. Sotva rok 2018 začal, už máme 1/12 za sebou. V Lednu jsem byl v Praze jen na pár dnů. Z 7 předmětů jsem ukončil šest. Matiku jsem prosral. A srabsky ani nešel na zkoušku. Jako odměnu za první semestr jsem si dopřál výlet do Athén. Ten vyšel skvěle. A Athény mě dost překvapily, jsou skvělé a relativně levné.

Ale abych se ještě vrátil ke škole. Rozhodl jsem se, že VŠEčko dodělám. Tedy, alespoň na bakaláře. Povedlo se mi vytvořit si rozvrh út-čt. Dokonce už končím ve 12:30! Tedy pondělí i pátek můžu proležet doma. Nebo v práci. Každopádně to dává větší smysl, než škola každý den a volný prostředek týdne aka Zimní semestr 2017.

Rozvrh LS 2018

Rozvrh LS 2018

Tenhle týden jsem utratil všechny své peníze. Nejprve jsem si koupil jednodenní lístek na Sziget festival, kde 14.8 vystoupí Arctic Monkeys s 2 hodinovou show. Can`t wait. No a včera, v 10:02 jsem ulovil stání na U2 do Berlína. Tyvole já je uvidim znovu!

Zatím to vypadá na slušný rok plný zážitků!

Dva a půl měsíce!

Čas na výšce strašně letí. Sotva přijedete do Prahy, už jdete spát, je čtvrtek, tedy den kdy se nic nedělá a v pátek domů. Dva večery v monstrózní opici prakticky s kýmkoli, kdo se vyskytne ve vaší blízkosti. Babička, u které přespáváte a která už přijela z chaty kvůli zimě, vůbec nechápe, co se to tu děje. Že ráno nejím, protože by mi ta buchta nechutnala, ale protože mám kocovinu a tři hlavy.

A přesně tahle to bylo celý říjen a listopad. A vlastně i celé letní prázdniny a vlastně už od března, co se dala dohromady parta kamarádů, pracovně nazývána Alkotým. A pak příjde prosinec. A vy si řeknete dost. Právě začal 12. týden školy. 12. ze 13. Musím něco začít dělat. Je čas přespat pít. Je čas na produktivní víkend.

Vánoční atmosféra. Když slyším koledy, zabíjel bych. Místo učení se hloubám v představách, co se životem. Nebaví mě ten obor. Chci dělat hudbu. A taky chci začít jezdit do odlehlých míst naší republiky mluvit s lidmi. Něco se musí stát. Každý večer pláču z politiky. Právě se na zodpovědné funkce dostává SPďák Koten – člověk, co věří, že mikrovlnky zabíjejí a komunista Ondráček. Kdo je sakra volil?

V neděli hrajem s klukama poprvé mimo rodnou Ostravu. V Liberci. Jsem na to moc zvědavý. I když nejspíš dostanem jen na dopravu a budem rádi, bude to skvělá zkušenost. Mimochodem, když už mluvím o Ostravě, musím vzpomenout jak mě štve.

Nevím, co dělat. Chci tu zůstat. A zároveň bych klíďo dělal strojvůdce u nás na chatě, v Jeseníkách. Prý je teď po mašinfírech poptávka. Tady s tou Informatikou budu Bakalář ničeho. Všechno, co jsem se zatím naučil byly kontingenční tabululky v Excelu. Pro sekretářku dobrý.

A tak tím prvákem třeba prolezu. Bez matiky a práva. Ale prolezu. A do 28.2 se snad přihlásím někam, kde to smysl mít bude. Možná tady, možná v Opavě, možná v Ostravě.

První měsíc za mnou!

Rozhodl jsem se po měsíci znovu sepsat, jaké to na té výšce vlastně je. Bude to možná krapet delší, ale upřímné.
Právě končí 5. týden školy. Prvního semestru. 7 jich ještě zbývá. Dnes je to přesně měsíc a den, co jsem oficiálně obyvatelem Prahy. Zatím jsem domů jel každý víkend. Popravdě netuším, co bych tu o víkendu dělal. Nakupoval? A co? A za co?
Začněme školou. Chcete pravdu? Každý den se budím s myšlenkou “proč bych tam měl kurva jít”. Mimochodem tímhle stylem už jsem vzdal matiku. Nechodím na cvika, jen na přednášky. A i v těch šlušně plavu. Jinak chodím všude. I když pondělní spěch na přednášku z IKT asi taky brzy ukončím. Vůbec nerozumím o čem nám ten chlap vykládá. Nicméně test z teorie bude až o zkouškovém. Takže bye bye love, ať se z toho poseru pak. Ajina mi jde, tam se o ty 3 kredity nebojím (tbh mluvím asi líp než ta učitelka, je hodně milá, ale kdyby učila na střední, tak nenaučí nikoho nic. chápu, že na výšce se všechno musí naučit každý doma a sám). Marketing je super, i když tam děláme taky hovno. Upřímně vymyslet ve skupince produkt a pak k němu psát marketingovou strategii fakt není těžýho. (máme VitaVodku – vodku s obsahem vitamínu, navrhla Valerie – relativně česky mluvící Ruska.) Jsem línej vypisovat další předměty. Blíží se první průběžné testy. Bojím se. Půl roku jsem se nic neučil. NIC!
Na kolej jsem si zvykl. Naše kuchyň smrdí. Nevím čím. Náš sprchový kout je odporný, snažil jsem se si alespoň vytřít a poutírat prach na své části pokoje. Rusáci jsou v pohodě. Občas si pouští jakési rusky mluvící streamy nahlas, ale dá se to přežít (stejně mám furt sluchátka). Myšlenka půjdeš do Prahy, naučíš se vařit byla opět lichá. Když si jdu koupit věci na večeři, zaplatím cca 120 korun. Cola, lahváč, rajčata, šunka, sýr, houska. 120 korun. Nechápu. Objevil jsem, že v Menze jsou teplé večeře za 50. Tak chodím tam. V posilovně jsem nebyl ani jednou. Ráno spím, odpoledne umírám únavou. A netuším, kdy bych se měl učit.
Celý týden nepiju. Občas si dám jednoho nebo dva lahváče. Průměrně jednou do týdne. Občas se cítím fajn, občas ne. Popravdě na sobě pozoruju prudké výkyvy nálad. Jednou jsem rád, že tu skoro nikoho neznám. Podruhé bych jel domů za svým Alkotýmem a kapelou. Taky bych si asi měl najít holku. Občas, když se necítím dobře, mám tendence otevřít Tinder. To fakt není dobrý.
Taky denodenně uvažuju nad hudbou. A nad životem v horách. A nad potřebou koupit si psa. A věnovat mu čas, žít daleko od lidí, nestarat se o to, jak zrovna dneska vypadám, co mám na sobě. Tak jako to dělají všichni tady. V té skvělé Praze.
Každý den bych si nejradši zabalil a jel do Ostravy skládat se Štěpánem hudbu. Myslím, že je na tom, na své škole podobně jako já. Dana taky škola jenom sere.
A pak hop, zase je tady změna nálady, pocit hej třeba to něják půjde, zkus alespoň toho Bc. dodělat. Odpoutáš se hudbou na noťasu, rozhovory. Vlastně nechápeš proč si nešel na tu žurnu, když tě politika tak zajímá. A pak jdeš spát.

Alkotým

Alkotým


A v pátek jedeš domů, za svými milovanými kamarády, abyste se společně pořádně opili, řekli si, jak moc se máte rádi, jak strašně se těšíte na léto, a že už to nebude tak dlouho trvat. A sedíte ve vlaku zpátky do Prahy. A celé to začíná nanovo, týden x. z y.

První týden za mnou

Tak pro tenhle týden hotovo. Jsou tři odpoledne a já sedím ve vlaku do Ostravy. A za hodinku tam budu. V pátek máme dvě cvičení a vypadá to na nejlepší hodiny celého týdne. Praxe mi příjde velmi zajímavá, rozhodně poutavější než výčty teoretiky na přednáškách.
Nechci předbíhat, nebudu hodnotit obor jako takový. Po týdnu nemůžu vědět, jestli jsem si vybral ten správný. První pocit je dobrý, spokojenost. Vysokoškolský systém výuky je geniální. Nobody gives a shit about me, můžu si dělat, co chci, nemusím se snikým bavit, vést zbytečné dialogy o věcech, co mě ani trochu nezajímaj, prostě je tam každý sám za sebe. Nemusíte chodit prakticky na nic. Absence se píše pouze v Angličtině a Základech Marketingu.
Praha je krásná. Je obrovská a přitom malá. Je to jiný život, o všem si rozhodujete sami. V součtu máte prostor zajít si na oběd /večeři do 3 různých menz, vybrat si z 10-12 různých jídel. A nebo fast-food. A nebo si něco uděláte na koleji. Mimochodem cena jednoho hlavního jídla je v menze 50-60 korun. Platí se ISICem, respektive penězi, které si na něj musíte nahrát. Jedině takhle se dostanete k dotované – tedy nejlepší – ceně.
Taky jsem si musel vyřídit Lítačku. Tak si připadám jak ofiko Pražák. A už jsem se taky ubytoval na kolejích. Bydlím v Holešovicích, jednu zastávku tramvají od červeného metra a asi 10 minut tramvají od Palládia. Mám 2 spolubydlící. Jeden se jmenuje Stanislav, je z Ruska, už pracuje a zdá se být v pohodě, druhý přijede až v pondělí. Tak jsem zvědav.
Jen se bojím, že mě Ostravská doprava bude značně nervovat. V Praze čekáte 2 minuty, a už vás napadají sebevražedné myšlenky, co jsem komu udělal, že musím čekat tak debilně dlouho. Ostravské tramvaje jezdí i ve špičce co 10 minut. Bez komentáře.

První den na výšce

Ještě předtím, než budu pokračovat ve vzpomínkách na svou poslední dovolenou za hranice Česka, dovolím si odskočit k novému tématu. Je velice důležité. Právě dnes jsem začal nový život. Vysokoškolská etapa mě v Praze právě startuje.
Je večer jsem u sestřenky na bytě. Na koleje do Holešovic se stěhuju až zítra. Jsem tady sám, starší sestřenka je u přítele, mladší na párty se spolužáky. Já ještě nikoho z ročníku neznám. Tak trochu svou vinou. Vlastně hlavně svou vinou. Odmítl jsem jet na jakékoli seznamováky, ačkoliv mi všichni říkali, jak strašně se tam chlastá, a že se mi tam určitě bude líbit. Řekl jsem si, jseš dospělej, vždycky ses cítěl v kolektivu neznámých lidí špatně, už to nebudeš zažívat znova. Můžeš si přece s životem dělat, cokoli chceš. A tak jsem tam nejel.
Ještě jsem vám nenapsal, jaký obor jsem vlastně nakonec zvolil. Studuji na Vysoké Škole Ekonomické v Praze na fakultě Informatiky a Statistiky obor Informační média a služby. Můj rozvrh není úplně ideální. Inu, co se dá dělat. Třeba v letním semestru. Mám volný celý čtvrtek. Vůbec netuším, co celý den budu dělat. Na jeden den v týdnu mi nikdo práci nedá.

Můj Rozvrh pro ZS 2017

Můj Rozvrh pro ZS 2017

A jaký byl můj první den? Ráno jsem vyjel asi v 9 z Butovic. Nejprve jsem si musel vyzvednout ISIC na Jižním Městě. Pak jsem si koupil nový školní batoh ve Sportisimu na Chodově. Je to černej North Face, úplně jsem se do té značky zamiloval, a je skvělý!
Pak jsem se jel vyfotit do nejlevnějšího průkazního fotošopu, do Holešovic. 90 za 8 fotek, pecka. Pak jsemsi dal oběd s Adél (mladší sestřenka).
A pak začla škola. První přednáška ever. Informační a komunikační technologie. Rozuměl jsem totálně hovno. Nic, vůbec jsem nepochopil o čem tam ten chlap mluvil. jebat, třeba to něják udělám a pochopím na cviku. Druhá hodina – teď už cvičení – Angličtina, příprava na FCE. Jo, jsem trapnej, ale kvůli Use of English bych ho asi nedal. A tak jsem se rozhodl si je dodělat teď. Kurz je zadarmo, dostanu za něj kredity a navíc, pokud zkoušku udělám, škola mi dá jako odměnu 2,5 tisíce. Což je asi půlka nákladu na celou FCE zkoušku. Tomu nejde říct ne.
A pak jsem jel nakoupit a domů. Respektive sem. V klidu den. Jen 3 hoďky ve škole. Myslím, že plán jezdit do Prahy až v pondělí ráno je reálný. Krom toho, pokud nestihnu přijet včas nic se neděje. Ty technologie stejně nedávaj smysl. A na přednáškách absenci nikdo neřeší. Na cviku je povinných 70% (pokud nebudou žádné svátky, máme 13 týdnů, tedy 13 dvojhodin. můžu chybět na 3 a bude to alright) a všude se nejspíš budou psát testy.
Jo a to, že vypadám jak kdyby mi bylo 15 tady asi nikdo neřeší. Všichni se staraj jen o sebe. I na chodbách, i v učebnách. Ideální místo pro introverty.

Hamburk

Konečně uzrál čas pro sepsání článku o našem pobytu v německém městu Hamburk. Momentálně sedím před O2 arénou v Praze, a vypadá to, že budu v první řadě na Foo Fighters. Abych si zkrátil čekání, sepíšu pár tipů, za které bych byl před návštěvou města sám vděčný.

Za prvé – spánek. My s Danem přežívali 2 noci na Hamburském letišti. První noc – přiletěli jsme cca 22:15. Chvilku jsme přemýšleli nad spaním v příletové hale (tam kde jsou pásy s jezdícími kufry) nakonec jsme se rozhodli halu opustit. Jednosměrnou cestou se dostane do příletové haly, která je určena pro veřejnost. V té době v ní bylo ještě relativně hodně lidí. Hamburské letiště je rozděleno na dva terminály. My byli v prvním. Krom toho má celé letiště dvě patra. V přízemí je příletová hala, v prvním patře check-in pultíky. V druhém patře se nachází ještě kavárna a McDonald. Pokud se rozhodnete nocovat na letišti, určitě využíjte Sleeping Pods. Vypadá to jako vajíčko, nicméně se jedná o nejpohodlnější místo pro spánek zdarma, na který jsme během cesty narazili. Batohy jednoduše hoďte pod hlavu – v noci jsou všechny ostatní haly uzavřeny, takže security jsou všichni ve stejné hale jako vy. Nikde nás nikdo neokradl. A to jsme nocovali na 5 různých letištích.

Jídlo na letišti – na Hamburském letišti je jedno malé café. Terminál jedna – přízemí. Kolem půlnoci vyprodávají zásoby – peče se do rána všechno nové. Ideální čas koupit si něco, o čem víte, že se nejedná o poslední kus. Já si koupil čokoládový croisant za euro a prodavač se mě s úsměvem zeptal “do you want another one for free?” – snídaně (skoro) zadarmo.

Pozor na úschovnu. Víte, nechtělo se ná tahat všechny kármy po celý den, tak jsme se rozhodli si věci nechat v úschovně zavazadel na nádraží. Boxy vypadají úplně stejně jako ty na Pražském hlaváku. Nimcéně! Ačkoli všude vidíte cenu a čas 24 hodin, malými písmeny je napsáno, že uvedená cena je pouze na 6 hodin! Nejsem si jist, jestli nás skříňka vyšla na 4 nebo 6 eur, nicméně kvůli překročení 6 hodinové lhůty jsme museli odpoledne platit znovu. Uznávám, naše chyba, je třeba holt pečlivěji číst.

Cestování – určitě super je lístek od 6 hodin ráno do 6:00 dalšího dne – stál 6,2 eur. O víkendu by měl dokonce platit až do 9 hodin dopoledne následujícího dne. Nevíme. Někdo z přátel, kdo už Hamburk navštívil, nám to tak řekl. Nicméně na revizory jsme nearazili, takže jak pravdivá tato informace je, nevíme.

Na letišti je skvělá možnost využít za 5 eur sprchu. Musíte zajít na hlavní Airport Office, kde vám předají klíče. Sprcha je po dni s batohem na zádech moc fajn. Voda na záchodech je pitná (osobně odzkoušeno) a celý prostor toalet je skvěle udržován. Mnohem lepší než v Belgii, mnohem lepší než v Itálii.

Víc mě už k Hamburku nenapadá.