Čas na výšce strašně letí. Sotva přijedete do Prahy, už jdete spát, je čtvrtek, tedy den kdy se nic nedělá a v pátek domů. Dva večery v monstrózní opici prakticky s kýmkoli, kdo se vyskytne ve vaší blízkosti. Babička, u které přespáváte a která už přijela z chaty kvůli zimě, vůbec nechápe, co se to tu děje. Že ráno nejím, protože by mi ta buchta nechutnala, ale protože mám kocovinu a tři hlavy.
A přesně tahle to bylo celý říjen a listopad. A vlastně i celé letní prázdniny a vlastně už od března, co se dala dohromady parta kamarádů, pracovně nazývána Alkotým. A pak příjde prosinec. A vy si řeknete dost. Právě začal 12. týden školy. 12. ze 13. Musím něco začít dělat. Je čas přespat pít. Je čas na produktivní víkend.
Vánoční atmosféra. Když slyším koledy, zabíjel bych. Místo učení se hloubám v představách, co se životem. Nebaví mě ten obor. Chci dělat hudbu. A taky chci začít jezdit do odlehlých míst naší republiky mluvit s lidmi. Něco se musí stát. Každý večer pláču z politiky. Právě se na zodpovědné funkce dostává SPďák Koten – člověk, co věří, že mikrovlnky zabíjejí a komunista Ondráček. Kdo je sakra volil?
V neděli hrajem s klukama poprvé mimo rodnou Ostravu. V Liberci. Jsem na to moc zvědavý. I když nejspíš dostanem jen na dopravu a budem rádi, bude to skvělá zkušenost. Mimochodem, když už mluvím o Ostravě, musím vzpomenout jak mě štve.
Nevím, co dělat. Chci tu zůstat. A zároveň bych klíďo dělal strojvůdce u nás na chatě, v Jeseníkách. Prý je teď po mašinfírech poptávka. Tady s tou Informatikou budu Bakalář ničeho. Všechno, co jsem se zatím naučil byly kontingenční tabululky v Excelu. Pro sekretářku dobrý.
A tak tím prvákem třeba prolezu. Bez matiky a práva. Ale prolezu. A do 28.2 se snad přihlásím někam, kde to smysl mít bude. Možná tady, možná v Opavě, možná v Ostravě.
