Eurotrip June – Den 1 – Zpoždení

Dnešek nebyl zatím úplně na naší straně. Ačkoliv jsme si všechno naplánovali zodpovědně, svět byl proti nám. 13:53 jsme měli opustit Ostravu vlakem EC z Budapešti do Varšavy. Přijel přesně. Ani minuta zpoždení. Záhadně mu však vypověděla lokomotiva službu a nám tuhl úsměv. Na přestup v Katowicích do busu na letiště jsme měli přesně hodinu. Krom toho je nové nádraží skvěle upraveno tak, že pro přestup na autobus stačí sjet 2 eskalátory. Nám díky 2 hodinovému zpoždení ujel. Nicméně díky řidiči, který uměl alespoň základy angličtiny se nám podařilo na letiště dojet i s prošlýma jíudenkama. Kolem 18:50 jsme skutečně dorazili na místo, bez problému prošli security kontrolou a následně se usadili v prvním patře Katowického terminálu. Letadlo z Hamburku přiletělo 20:15 a výjimečně odletělo na čas. Kvůli úsporám (v duchu úspor se mimochodem ponese celý výlet) jsem si nekoupil sedadlo. Takže mi bylo automaticky přiděleno jedno v uličce. Vedle mě seděla jedna managerka, už od pohledu jí bylo úplně fuk, kde sedí. Místo u okna zůstalo volné. Naštěstí jsem v čas zaznamenal letušku, která pomáhala usadit mladý pár společně, a byl jsem ujištěn, že už nikdo nepříjde. Takže mám nových x fotek západu slunce z paluby letadla! Let byl rychlý, trval něco málo nad hodinu čistého času. Další půlhoďku jsme proseděli v příletové hale (v té kde jezdí zavazadla) a uvažovali, co teď budeme dělat. Nakonec jsme ji opustili a vydali se prohledávat letiště. V hlavní hale terminálu 1 jsme objevili zajímavé postele pro přespání. Řekli jsme si, že je hloupost, že by takhle podporovali lidi v přespávání na letištích. A on to byl fakt! Nicméně to jsme zjistili až později. Nejprve jsme v druhém patře letiště narazili na zásuvkový plácek, u kterého campovalo několik lidí. Chlápek, co s námi nepromluvil, dvě američanky v žabkách, které missly flight – totálně šílely, neustále chodily kouřit a nonstop volaly domů, ať už někdo koupí ty letenky. A pak Koreiec. Opět bylo jeho chování přesně takové, jak si představuju u lidí z téhle země. Seděl sám, se sluchátky, s velkým Samsungem v ruce a vypadal, že je v naprostém nezájmu o okolí. Kolem půlnoci k nám byl vyslán securiťák, který anglicky uměl jen základní fráze. Pouze nás však upozornil, že tahle část letiště se uzavírá a musíme se přesunout dolů, k výstupu z příletů. Američanky okamžitě spustily stížnosti, že jsou tu všichni nepříjemní a že neví co maj dělat. My s Danem jsme si roztáhli svoje karimatky a spacáky pod schody. Vypadalo to na relativně tiché místo. Realita byla jiná – kolem 4 hodin ráno kolem nás asi 20x projížděl pracovník údržby na vozidle, co čistí podlahu. O spánku se moc mluvit nedá. Krom toho tou halou pulzuje x lidí celou noc. Osobně jsem měl pocit, že kdykoli jsem byl probuzen, viděl jsem na sedačkách v hale úplně jiné lidi. A ti původní tam nebyl, ačkoliv mezi 23:00 – 6:00 na Hamburské letiště nic nepřilétá ani nikdo neodlétá.
Zvláštní, první den byl plný stresu. Snad ty další budou klidnější.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *