Kam chci na Vejšku?

Nevim.

Já fakt nevím. A čím je to blíž, tím hůř se kvůli tomu citím. Před lety bych to veděl zcela přesně. Vždycky jsem chtěl přece být Inženýr, jako taťka. A nejlíp informatik – protože to letí, práce je dost a počítače mě přece vždycky bavily.

No, tahle představa ve mně žila do září 2015. V dubnu toho roku jsme zpečetil svou budoucnost a na všeobecném gymnáziu si vybral semináře matika, fyzika a ikt (prostě informatika). Po první hodině matematického semináře jsem pochopil, že to není nic pro mne. Ne, že by se to snad nedalo překonat, jen se znám, a veděl jsem, že jednodušší cesta je to pravé.

Hned další ráno jsem šel plakat (obrazně) na kobereček vedení školy, a vyjednal si změnu. Seminář z Ikt mi kvůli malému počtu lidí zůstal, dějepis nahradil matiku a zsv fyziku. No, nějak jsem cítil, že alespoň ten gympl bych tedy dodělat mohl. (Joho, teďka si tak jistý nejsem, sorry jako)

Co pak? Podle rodičů jsem s gymplem nikdo, moc nevěřím, že s výškou to bude jiné, ale tak ok. Asi to něco chce. Rád bych do Prahy. Nejen kvůli Polky. Kvůli novému začátku, počtu možností a změně všedního prostředí. Kdo ví, třeba se za rok vrátím zpět. Prý má Praha tendence omrzet.

Proč nechci zůstat v Ostravě? Mí rodiče to nechápu. Nějak cítím, že mě změna prostředí může posunout dál. Krom toho hlavní argument “chudé dítě v Praze, bohaté v Ostravě” už neplatí. Nerad bych, aby to vypadalo, že si jakkoli stěžuji. Jde jen o to, že bohatý má v dnešní době úplně jiný význam, než kdysi. Mám spolužáky, co denně do školy jezdí SUVčkem rodičů.

Bez urážky, můj život by se s největší pravděpodobností nezměnil ani o píď, od toho současného. Dál bych jezdil všude MHDčkem, zatímco mí (vesničtí) kamarádi jezdí všude auty, já si ho vybrečel jednou do měsíce na cestu maximálně pro Jolu na nádraží, dál bych jedl KFCčka a polivky z pytliku, protože vařit neumim a chodil do stejných hospod, pít stejná piva, utrácet peníze rodičů.

Tahle představa mě neláká. Je čas poznat, jak se vydělávají peníze prací, co nechce dělat nikdo, krom studentíků, co potřebujou na nájem. Ještě to není konečné, ještě nejsem přijat, ani nemám maturitu. Možná toho budu i litovat. Každopadně zatím je můj pohled takový.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *