O měsíc později

Okay, právě je půl druhé v noci. Asi dvě hodiny už edituju fotky z Porta. A rozhodl jsme se, že je ten pravý čas napsat nový post. Je toho dost, o čem chci mluvit. Dvě nejdůležitější věci jsou Camino a Metronome festival. Příjde mi šílené, jak čas letí. Vím, že to říkam pořád, ale tyvole už to jsou skoro 3 týdny, co jsem se vrátil ze Španělska/Portugalska. Byl to strašně silný zážitek. A jak čas běží, dost uvažuju o další pouti. Nic neřešíš, jseš celý den venku a jen jdeš. Skvělý.
No, ostatní plány se rozpadají. Vlastně mám teď dva měsíce volna. Krom Colours a Szigetu nemám nic rezerované. Chceme hodně tvořit, co se hudby týče. Stárnem a furt nejsme slavní. Asi to není tak jednoduché.
Můj nejlepší kamarád se dostal na Zemedělku. Takže teď řešíme kromě tisíce dalších věcí byt v Praze. Vzhledem k problematickému odchodu z koleje opravdu doufám, že něco najdem. I když to bude stát dvakrát víc než kolej, a nebude to v Holešovicích. Jinak představa dvou měsíců doma mě děsí. Praha je super, hlavně si dělám všechno jak chci. Ale něják to přežiju. Přece jen, máme v plánu se s milovaným bandmatem Štěpánem pokusit o zrod nové kapely, zpívající česky, která už kurva dobije všechny seriózní hitparády v ČR. Doma mi vzniká studio. Objednal jsem mikrofony, zvukovku, až udělám nějaké demáče, asi je sem nahodím.

Nevím, co víc říct. Plán je teď odpočívat, přestat se utápět v pivu, nahrávat si nápady a užít si léto. Přišlo letos něják hrozně rychle. Až jsem z toho klasicky nervózní, že marním čas.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *