řekl jsem si, že je čas začít číst k maturitě.
Po knize Žert jsem se rozhodl sepsat rozbor knihy George Orwella – 1984.
Nejprve k obsahu.
Hlavními hrdiny knihy jsou
- Winston Smith – vypravěč, člen vnější strany, prostý obyvatel Londýna
- Julie – oddaná straně, členka vnější strany, láska Winstona
- O’Brien – autorita, člen vnitřní strany, domnělý přítel
Příběh je rozdělen do tří částí.
V první se seznamujeme s prostředím Oceánie – jednoho ze tří státu na světě. Svět je složen ze spojené Ameriky, Austrálie a Británie (tzv. Oceánie) – EastAsie a EuroAsie. V každé je zaveden totalitní režim. V Oceánii vládne strana, a předsedou je Velký Bratr. Je portrét je všude. Obyvatelé jsou rozděleni do třech skupin. Členové Vnitřní strany – vedou celou stranu, mají extra práva, jsou bohatí, mají všeho dost. Členové Vnější strany – pracují na jednom ze čtyř ministerstev. Jsou neustále sledování. Všude (včetně jejich domovů!) totiž jsou obrazovky – televize, které se nedají vypnout, neustále uvádí propagandistické zprávy a člověk jimy zároveň může být sledován. Poslední skupinou jsou Proleti. Je to 80% obyvatel – jsou to prakticky otroci režimu. Tvrdě pracují, ale žijí klasickým režimem. Mají rodiny, plodí děti, můžou pít alkohol. Nemají skoro žádné vzdělání. Rodií se pro práci. Oceánie je v neustálém boji s další mocností. Třetí mocnost je jejím spojencem. Vnější strana samozřejmě také plodí děti – manželství jsou ale vytvářena uměle a samotný akt je nucený. I Winstona nutila k sexu manželka – Je to naše povinnost vůči straně. Čas od času také někdo zmizí. Je normální dělat, že osoba nikdy neexistovala. Winston si někdy připadá jako blázen, že si na bývalého spolupracovníka vzpomíná jen on sám.
Teď už skutečně k první kapitole. Winston pracuje na Ministerstvu pravdy. V Oceánii extitují ještě 3 další – Ministerstvo lásky (stará se vždy o opak – jsou zde mučeni lidé, sídlí v něm Ideopolicie (něco jako Gestapo)), Ministerstvo míru (stará se o válku), Ministerstvo hojnosti (hospodářské plány – stát funguje na plánovaném hospodářství). Na Ministerstvu pravdy je soustavně falšováná historie. Winston pracuje jako jeden z přepisovačů. Je třeba například změnit nepřítele ve válce nebo odstranit z článku lidi, kteří “neexistují”. Důležité také je, že celá země nemá dostatek věcí denní potřeby. Neustále scházejí některé produkty – proto se například Winstona neustále někdo ptá, jestli nemá žiletky. Lidé jsou odkázáni na Gin Vítězství a Cigarety Vítězství. Je skvělé vidět, jak funguje propaganda. Také jsou zavedeny Dvě minuty nenávisti – kdy se všichni zaměstnanci sejdou v jedné místnosti, dívají se na portrét zrádců strany a vybíjejí si vztek nadávkami. Winston si o straně myslí své. Myšlenky si začne zapisovat do notýsku, který si koupil ve starožitnictví. Při posledních dvou m. n. si Wisnton všiml dvou zajímavých lidí – O’Briena – o kterém ví, že je z Vnitřní strany, nicméně se domnívá, že je taky proti straně. A mladé dívky, která na něj působí jako člověk, který je straně oddán jak nejvíc to jen jde. Sedí o řadu před ním a vrhá na něj nenávistné pohledy.
V druhé části. (je strašný jak už je tohle dlouhý) No, budu muset pokračovat rychleji. Winstonovi dá, na chodbě tajně do ruky Julie lísteček, že jej miluje. Při obědě se jim podaří domluvit si schůzku. Sejdou se nejprve na rušném náměstí, kde se v davu ztratí kamerám a poté na paloučku za Londýnem. Později se Winstonovi podaří pronajmout pokoj nad starožitnictvím, kde koupil svůj notýsek. Tam se často scházejí, spí spolu a užívaj si jeden druhého. O’Brien si Winstona pozve k sobě domů. Příjme ho do tzv. tajného Bratrstva. To bojuje proti straně. Jejich vůdce se jmenuje Emanuel Goldstein (jeho fotka je promítána při dvou minutách nenávisti) a vše je sepsáno v Knize. Ta je Winstonovi zapůjčena. Když si ji jednou s Julii čtou v pokoji nad starožitnictvím, jsou zatčeni. Rád bych zmmínil, že pokud se někdo bude dívat na film 1984 je zde několik nepřesností. V knižní předloze jde Winston za O’Brienem spolu s Julii a knihu dostane až později – je mu předána na náměstí, v davu lidí, se slovy “Promiňte, nezratil jste aktovku?”. Pokud si vzpomenu na další, připíšu je. Jinak je kniha dosti věrnou kopií knihy. Druhá část končí zatčením.
/fajn doufám, že to bylo smysluplný, za překlepy se omlouvám/
koncept Maturitní četby nejspíš budu vylepšovat, respektive doplňovat dalšími údaji, co jsou u Maturity vyžadovány
zaťal, K.
