Srpen má v sobě kus Září, končí dlouhej letní sen.
Přišel podzim, nevím v čem chodit do školy. Pořád je mi horko, pak zas zima. Chtěl bych víc svetrů, ale nechce se mi je vybírat. Začla škola. První týden byla velká facka. Rozhodl jsem se si všechno narvat do dvou dnů. Je to šílený, člověk si pak dá večer dvě piva a je totálně mimo. Nicméně po dvou týdnech můžu říct, že jsem za ten rozvrh rád. Člověk ví, že ve středu před šestou skončí a má na týden klid. A když už v té škole sem.. Loni jsem zažil den jen s jedním cvikem. Angličtinou na 11:00. Strašný. Ráno si sice pospíte, ale než se ze školy vrátíte domů jsou dvě odpoledne a vy jste zralí na odpolední spánek. A celý den v prdeli. No, to raděj dva dny full time a zbytek volno.
Mám fakt těžký semestr. Pokud dám všechno a podaří se mi najít dobré téma bakalářky (jakože zatím vůbec netuším, o čem bych chtěl psát), vypadá to relativně klidný letňák. Je to sice daleko, ale podřizuju státnicím všechno. Chci končit tenhle červen, chci hned pokračovat na magistrovi. Na IT magistrovi.
Předvčerem jsem vystřízlivěl ze svého pubertálního snu o kariéře v žurnalistice. Ucházel jsem se o stáž v ČT a při osobním pohovoru zažil jeden z těch odpornejch pocitů “chci se propadnout, chci zemřít, hlavně už nechci být ani minutu v téhle místnost”. Má představa práce ve zpravodajství byla hodně naivní a HR pracovníci mi to hodně rychle vysvětlili. Nevadí. Jedeme dál.
Když jsem z pohovoru přijel domů, vlastně jsem si uvědomil jak strašně mimo v otázce vlastní energie a času jsem byl. Až když jsem si reálně připustil, že pokud tenhle pohovor dopadne dobře, budu od příštího týdne 3 dny v práci od 9-4 a dva dny od 9-6 ve škole, tak jsem pochopil “hele, tohle nemůžeš zvládnout”. Účetnictví, bezpečnost informačních zdrojů, i matika budu žrát dost času. A ty nejsi nadčlověk.
V úterý jsem byl na večeři a pivu s Ondrou. Říkal jsem mu “hele tohle počasí, fakt se divím, že ještě nejsem nemocný”, střih – o tři dny později umírám na bolest v krku. Dokážu si nemoc vsugerovat, nebo jen znám moc dobře své tělo? Na obou možnostech je asi trocha pravdy.
Od pondělí začíná škola i Danovi a Báře, takže zase bude alespoň pár dní plný byt. Jsem zvědav jak rychle tenhle semestr uteče. Svou nezaměstnanost plánuju efektivně využít, zdokonalit se v psaní stránek, dělat školní semestrálky včas snad i začít lépe žít. Na pohovru v ČT jsem si totiž uvědomil, že ačkoli jsou tady lidé, kteří ve dvaceti pracují na part time, dělaj dvě vejšky, stíhaj vztah a navíc zakládají vlastní start-upy, je tady taky pořád docela dost lidí, kteří svůj pracovní/dospělý život začínají až po dokončení magistra. A tak není kam spěchat. Prioritou je škola. Hladem nezemřu a v Seznamu si na pivo vydělám. A kromě dalšího koncertu the 1975 příští únor v Londýně nikam jet neplánuju.
A teď dojíždím do Ostravy, je zamračeno, zima, skoro prší. Ve vlacích svítí žlutá světla, každý vypadá unaveně a smutně. Vrací mě to do zvláštní nostalgie po časích, které možná ani nikdy nebyly. Je to zvláštní.
