Právě skončil 8. týden 4. semestru VŠ. Za rok o této době budu skoro dokončovat bakalářku. Snad. Pokud vše půjde podle plánu. Zatím netuším o čem by měla být. Náš obor je tak obecný, že může být “o čemkoli”. Parádní. Pokud se tedy umíte rozhodovat nebo máte o něco enormní zájem.
Pro nás nerozhodné je tenhle obor jen dalším gymplem, který sice studujem pro titul, ale přitom nevíme, co z nás bude. Jestli vůbec něco.
Poslední dobou přemýšlím nad létem. Touhle dobou už jsem měl vždycky plány. Letos nic. Colours a Pohoda. Dva týdny z x. Chtěl bych práci v oboru, klidně být v Praze. Snažím se přijít na to, co se ve mně změnilo.
Už mě moc nebaví hrát na bicí. Pochybuju o sobě, o schopnosti něco složit. Necvičím, už moc dobře nehraju. Koupil jsem si sice pad, ale pravidelný trénink je spíš sen.
Čím víc se blíží zkouškové, tím víc se cítím unavený. Topím se v prokrastinaci, snažím se uspokoji přání všech, co nejvíc spát, dělat školu. A nedělám nic. Spíš jen tak hledím do noťasu, polehávám, pospávám, pak jdu na 3 piva, spím tvrdě a zase znovu. Občas cvičím a běhám. Světlé momenty tmy.
Opravdovou radost mi dělají knížky. Knížky, které mě nejvíc baví objednávat a nést domů. Poprvé prolistovat, pak uložit, aby se nezaprášily. A pak si říkat “zítra si dám večer sprchu a budu si číst”. Dnes ne, tak snad zítra.
Začínaj se mi líbit sneakers, začínaj se mi líbit divné songy, věci o kterých jsem byl schopen skálopevně tvrdit “tohle Kryštof nikdy nebude mít rád”. A koukej. Tepláky, pruhované mikiny.
Je pátek a já sedím v Modřanech u řeky a piju pivo. Slunce zapadá za mraky, je zataženo. Co 10 minut kousek odmne projede přívoz. Nahoře na stezce lidé běhaj, jezdí na bruslích, na kole. Poslouchám Good at falling od Amber Bain.
No, to by tak asi stačilo. Můj dnešní půlhodinový tok myšlenek je u konce.
