bylo to krásné, dlouhé, ale náročné. Měl bych o tom něco napsat. Právě sedím na hostelové posteli ve Vídni. The 1975 tady za pár hodin hrají jeden z mála letních halových koncertů. Holka z protější postele se už nachystala (dokonce si připravila i sign “If you play She’s american, I’ll get a tattoo”), a právě přijela další turistka, co večer plánuje vyrazit.
Koncert jsem si koupil náhodou, v sobotu z gauče. Chtěl jsem si dopřát odměnu za týdny stresu. Na poslední chvíli se uvolnilo několik míst k sezení. Evidentně fakt stárnu, ale hrozně se mi nechtělo se mačkat před halou. Navíc mělo pršet, předpověď se ale zatím nenaplnila. Vtipné bylo také, že jsem lístky nakoupil přímo na stránkách haly – bez jakéhokoli poplatku a s možností vyzvednout v box office. Takže po delší době mám v peněžence reálný lístek. (mimochodem jsem v přízemí a za oknem prošla další holka v 1975 tričku).
K těm státnicím. FIS před rokem změnil styl závěrečných zkoušek, takže se nyní nedělí na obhajobu a státnice. Vše je spojeno do jedné odborné diskuze nad diplomovou prací. Jde o hodinu trvající zkoušku, při které jsou nejprve přečtena hodnocení oponenta a vedoucího, zodpovězeny otázky z posudků a následně položeny mnohé otázky týkající se jak samotné práce, tak oboru, který člověk odstudoval. Já vysvětloval Neuronové sítě a Analýzu sentimentu. Něco jsem věděl, něco ne, posudky jsem měl na 1 a 2, celkově za dva. Byl to stres, a popravdě jsem sentiment neměl ani ve výtahu, ze kterého jsem se učil. Ale jsem inženýr. To je hlavní.
Prázdno se dostavilo hned další den ráno. Co teď bude? God knows. Teď bude hlavně léto, a další cesty. Co bude na podzim? To je zajímavější otázka. Jdu do sprchy, na pokoji je jen jedna. Mějte se!
