Boha jeho, byly časy, kdy bych se dušoval, že tenhle okamžik nikdy nepřijde. A určitě by se našly i přímo na tomhle blogu. Každej ví, časy se mění. Pořád teda doufám, že je to jen chvilková kapitola. Dnes, 1. září 2023, jsem se oficiálně stal IT Administrátorem v bance. Trochu stydlivě nejvíc zamlčuju fakt, že jen na 60% úvazek, protože současně hledám projekt, na kterém by šlo pohádkově zbohatnout. A řekl jsem si, že dva dny hledání týdně si ještě rok můžu finančně dovolit. Alespoň dokud bydlím s Danem.
Díky tomu nikam nespěchám. Rozhodl jsem se nastavit si pevný řád, jsem zvědavý, jestli bude fungovat. Trochu tomu pomáhá, že nejspíš všichni mí kamarádi letos opouštějí Prahu. Někteří na erasmus, někteří navždy. Věřím, že by to mohl být dost produktivní rok. Minimálně dnešek byl velmi pozitivním začátkem. Odbyl jsem si školení, sehnal lepší tarif a zřídil penzijní spoření (korporátní benefity). Teď piju kafe za pětatřicet v knihovně, kde jsem si přísahal, že se už nikdy nepodívám. A přitom je to tak fajn prostředí.
Musím sepsat článek a tomhle létě. Bylo hrozně rychlé, ale pár věcí jsem stihl zažít. 30. jsem se vrátil z Bulharska, jsem lehce nachlazený, a bolí mě v krku. Za 3 týdny běžím svůj první půlmaraton. Jak? Netuším. Kohák někde říkal “netrénuju.. chcípnu tam, ale dám to”. Tak touhle strategií to asi plánuju zvládnout. Hodně jiný přístup, než na jaký jsem v životě zvyklý.
A teď zpátky k dalším produktivním věcem. Jdu třídit maily, dělat seznam, stříhat architekturu a toulky a pak honem na večeři. Zítra přijede máma, a jako poslední záchvěv léta si dáme Shakespearovky. A pak v pondělí do práce. 9to5. tyvole.
