Poslední měsíce úplně nemám nálady psát. Léto bylo fantastické, na podzim jsme dlouho čekali, bylo hezky, teplo. Všechno letí. Sotva jde člověk do práce, už přemýšlí kdy stihne udělat zase kousek diplomky a jestli je lepší jít spát hned nebo si číst. Za měsíc jsou Vánoce, za dva volíme prezidenta.
Všechno zdražuje, a mi dochází čas. Střílí to všude kolem a mám pocit, jako by mi něco naznačovalo, abych konečně přestal s tou pózou laciné zodpovědnosti. Kdy jindy než teď. Myslel jsem, že být busy všechno vyřeší, ale realita je taková, že čím víc člověk vydělá, tím víc ztratí sebe a všechno co má rád. Je z něj jen slabá kostra, co se trousí z místa na místo, a když si dovolí se z práce projít pěšky, získá aspoň na moment pocit, že žije.
Stále je mi jen 24, nevím proč mám potřebu hrát safe a do ničeho se nepouštět. Každopádně klasický podzimní pocit, že mi praskne hlava je zpět. Zkusím se ještě před novým rokem ozvat a trochu zbalancovat, co se mi všechno podařilo a co jsem viděl. Kdybych mohl tak si zítra zabalím batoh a zase odjedu. Tohle je stejně jen takové plácání.
