Rozhodl jsem se po měsíci znovu sepsat, jaké to na té výšce vlastně je. Bude to možná krapet delší, ale upřímné.
Právě končí 5. týden školy. Prvního semestru. 7 jich ještě zbývá. Dnes je to přesně měsíc a den, co jsem oficiálně obyvatelem Prahy. Zatím jsem domů jel každý víkend. Popravdě netuším, co bych tu o víkendu dělal. Nakupoval? A co? A za co?
Začněme školou. Chcete pravdu? Každý den se budím s myšlenkou “proč bych tam měl kurva jít”. Mimochodem tímhle stylem už jsem vzdal matiku. Nechodím na cvika, jen na přednášky. A i v těch šlušně plavu. Jinak chodím všude. I když pondělní spěch na přednášku z IKT asi taky brzy ukončím. Vůbec nerozumím o čem nám ten chlap vykládá. Nicméně test z teorie bude až o zkouškovém. Takže bye bye love, ať se z toho poseru pak. Ajina mi jde, tam se o ty 3 kredity nebojím (tbh mluvím asi líp než ta učitelka, je hodně milá, ale kdyby učila na střední, tak nenaučí nikoho nic. chápu, že na výšce se všechno musí naučit každý doma a sám). Marketing je super, i když tam děláme taky hovno. Upřímně vymyslet ve skupince produkt a pak k němu psát marketingovou strategii fakt není těžýho. (máme VitaVodku – vodku s obsahem vitamínu, navrhla Valerie – relativně česky mluvící Ruska.) Jsem línej vypisovat další předměty. Blíží se první průběžné testy. Bojím se. Půl roku jsem se nic neučil. NIC!
Na kolej jsem si zvykl. Naše kuchyň smrdí. Nevím čím. Náš sprchový kout je odporný, snažil jsem se si alespoň vytřít a poutírat prach na své části pokoje. Rusáci jsou v pohodě. Občas si pouští jakési rusky mluvící streamy nahlas, ale dá se to přežít (stejně mám furt sluchátka). Myšlenka půjdeš do Prahy, naučíš se vařit byla opět lichá. Když si jdu koupit věci na večeři, zaplatím cca 120 korun. Cola, lahváč, rajčata, šunka, sýr, houska. 120 korun. Nechápu. Objevil jsem, že v Menze jsou teplé večeře za 50. Tak chodím tam. V posilovně jsem nebyl ani jednou. Ráno spím, odpoledne umírám únavou. A netuším, kdy bych se měl učit.
Celý týden nepiju. Občas si dám jednoho nebo dva lahváče. Průměrně jednou do týdne. Občas se cítím fajn, občas ne. Popravdě na sobě pozoruju prudké výkyvy nálad. Jednou jsem rád, že tu skoro nikoho neznám. Podruhé bych jel domů za svým Alkotýmem a kapelou. Taky bych si asi měl najít holku. Občas, když se necítím dobře, mám tendence otevřít Tinder. To fakt není dobrý.
Taky denodenně uvažuju nad hudbou. A nad životem v horách. A nad potřebou koupit si psa. A věnovat mu čas, žít daleko od lidí, nestarat se o to, jak zrovna dneska vypadám, co mám na sobě. Tak jako to dělají všichni tady. V té skvělé Praze.
Každý den bych si nejradši zabalil a jel do Ostravy skládat se Štěpánem hudbu. Myslím, že je na tom, na své škole podobně jako já. Dana taky škola jenom sere.
A pak hop, zase je tady změna nálady, pocit hej třeba to něják půjde, zkus alespoň toho Bc. dodělat. Odpoutáš se hudbou na noťasu, rozhovory. Vlastně nechápeš proč si nešel na tu žurnu, když tě politika tak zajímá. A pak jdeš spát.
A v pátek jedeš domů, za svými milovanými kamarády, abyste se společně pořádně opili, řekli si, jak moc se máte rádi, jak strašně se těšíte na léto, a že už to nebude tak dlouho trvat. A sedíte ve vlaku zpátky do Prahy. A celé to začíná nanovo, týden x. z y.
