První týden za mnou

Tak pro tenhle týden hotovo. Jsou tři odpoledne a já sedím ve vlaku do Ostravy. A za hodinku tam budu. V pátek máme dvě cvičení a vypadá to na nejlepší hodiny celého týdne. Praxe mi příjde velmi zajímavá, rozhodně poutavější než výčty teoretiky na přednáškách.
Nechci předbíhat, nebudu hodnotit obor jako takový. Po týdnu nemůžu vědět, jestli jsem si vybral ten správný. První pocit je dobrý, spokojenost. Vysokoškolský systém výuky je geniální. Nobody gives a shit about me, můžu si dělat, co chci, nemusím se snikým bavit, vést zbytečné dialogy o věcech, co mě ani trochu nezajímaj, prostě je tam každý sám za sebe. Nemusíte chodit prakticky na nic. Absence se píše pouze v Angličtině a Základech Marketingu.
Praha je krásná. Je obrovská a přitom malá. Je to jiný život, o všem si rozhodujete sami. V součtu máte prostor zajít si na oběd /večeři do 3 různých menz, vybrat si z 10-12 různých jídel. A nebo fast-food. A nebo si něco uděláte na koleji. Mimochodem cena jednoho hlavního jídla je v menze 50-60 korun. Platí se ISICem, respektive penězi, které si na něj musíte nahrát. Jedině takhle se dostanete k dotované – tedy nejlepší – ceně.
Taky jsem si musel vyřídit Lítačku. Tak si připadám jak ofiko Pražák. A už jsem se taky ubytoval na kolejích. Bydlím v Holešovicích, jednu zastávku tramvají od červeného metra a asi 10 minut tramvají od Palládia. Mám 2 spolubydlící. Jeden se jmenuje Stanislav, je z Ruska, už pracuje a zdá se být v pohodě, druhý přijede až v pondělí. Tak jsem zvědav.
Jen se bojím, že mě Ostravská doprava bude značně nervovat. V Praze čekáte 2 minuty, a už vás napadají sebevražedné myšlenky, co jsem komu udělal, že musím čekat tak debilně dlouho. Ostravské tramvaje jezdí i ve špičce co 10 minut. Bez komentáře.