Rok 2018

Je to tady, jsou přesně 4 odpoledne 31. 12. 2018.
Já nevím, co dřív do školy. A tak jsem se rozhodl, že raděj zkusím udělat lehkou bilanci.

V porovnání s 2017 byl rok 2018 horší. Ani nevím proč. Když si teď projíždím v hlavě vzpomínky, taky toho bylo dost.. Ale už to nebyla ta nekonečná a bezmyšlenkovitá párty, jako tehdy v maturitním roce.

Nejdřív něco k hudbě: Navštívil jsem pár festivalů. Nejvíc mi utkvěl v paměti asi Sziget. I když jen na jeden den, byl to vážně jiný zážitek, ve srovnání s tak známou atmosférou Colours of Ostrava. Ty byly mimochodem letos celkem slabé. Na koho si vzpomenu? Ezra, Mig 21, Cigs after sex.. Byl tam ještě někdo? Februaři a Places. Yellow Days a ano, Aurora. I z pohledu nějaké velké párty, nic moc. Asi stárnu. K dalším, teď již samostatným koncertům. Po 3 letech, co je znám jsem konečně viděl SWMRS (v březnu se vrací, Chapeau Rogue, can`t wait), spolu s tátou jsme jeli (dokonce 2x) na U2, viděl jsem Arctic Monkeys v Londýnské O2 (ta hala je fascinující, AM také). Za největší zklamání považuju odřeknutí koncertu London Grammar na Colours. Za největší objev roku považuju album britské “bývalé modelky” Mariky Hackman – I’m not your man. Písně jako My Lover Cindy nebo Eastbound Train sjíždím pořád. A né jen kvůli melodii. Zároveň se mi konečně podařilo proniknout do česky zpívajících kapel – Dukla, Role, Good times only, a vlastně i z jiného soudku Kapitán Demo či Mutanti Hledaj Východisko (mimochodem, tenhle rok jsme byli na 4 Pražských shows a rozhodně nepřestaneme chodit ani v roce 2019).

Něco k cestování: Gosh, poslední tři měsíce tvrdím lidem, že už jsem z cestování unavený. Že už mě nebaví jíst housky a chodit všude pěšky, spát v hostelích s 20 lidma a pít vodu z veřejných pítek (protože na víc nejsou peníze). Že chci jezdit jako turista, né jako backpacker. A přitom jsem včera sám sebe přistihl při hledání levných letenek, jakožto odměnu za hotové zkoušky na konci ledna. Letošní rok byl ve znamení Camina. Pouť do Santiaga naplnila má očekávání a já vážně uvažuju, že příští rok půjdu znova. Bez plánování. Stejně potřebujete jen letenku do Porta a 150 eur na jídlo a noclceh. Navštívil jsem také Budapešť a Varšavu. Obě města mě překvapila, jsou krásná. Athény v lednu byly perfektní – ale byla zima (duben bude lepší). Brighton a Londýn, mé nejoblíběnější města pro výlet na začátku září. I s Danem se daly přežít. Kréta, byli jsme na konci září, kratší dny, ale moře pořád příjemné. No a Berlín. Ten mi ani letos k srdci nepřirostl. Nevím, čím to je.. Israel, I mean come on, jak někdo nemůže mít rád Israel. 25°C na konci listopadu, láska.

Chci něco v novém roce změnit? Chci potkávat víc nových lidí, být otevřenější. Chci víc pracovat a míň času jen uvažovat, jaké by to bylo, kdyby se to.. Chápem. Chci si dál dělat, co mě zrovna napadne. Jezdit na koncerty, vracet se opilý večerní tramvají s pocitem “miluju svůj život”. Chci míň přemýšlet nad tím, jak mě vidí ostatní. Chci se vysrat na sociální sítě. Chci zažít alespoň stejné množství šťastných momentů, jako tenle rok.

A především chci být šťastný. Sám se sebou a s životem jaký žiju.
Užíjte si Silvestra, a přeji každému ten nejlepší rok 2019.