Úspěšné drama Václava Havla, jediné které je v našem seznamu k literatuře. Upřímně, četl jsem i audienci a líbila se mi mnohem víc. Nu, co už. Zapůjčil jsem si ji v knihovně, formát A6 – 58 stránek, jeden večer a hotovo.
Pokud si chcete zvolit Zahradní Slavnost k maturitě, doporučuji přidat i Čekání na Godota a Plešatou zpěvačku. Všechny tyhle díla řadíme pod žánr Absurdního dramatu. Má 4 dějství.
Postavy
- Hugo Pludek – hlavní hrdina
- Oldřich a Božena Pludkovi – jeho rodiče
- Petr Pludek – jeho bratr
- Amálka – něco jako služka
- Ferda Plzák – zahajovač
- Likvidační tajemník, Likvidační tajemnice
- Ředitel Zahajovačské služby
Tak tedy. První dějství se odehrává v bytě rodiny Pludkovi. Rodiče Huga očekávají dávného kamaráda otce z mládí. Jmenuje se Kalabis. To však není důležité – stejně nedorazí. Nicméně Pludkovi ho očekávají. Chtějí totiž zajistit Hugovi dobrou budoucnost – Kalabis pracuje vysoko, a za komunismu se vše dělalo přes známosti. Petra matka neustále schovává – ve sklepě, na půdě, všude. Je totiž černou ovcí rodiny, a nechtějí aby ho Kalabis viděl. Hugo hraje sám se sebou šachy. Vždy táhne, přesedne si, a táhne druhou bravou. Když se ho rodiče ptají, říká “trochu prohrávám, trochu vyhrávám”. Jeho otec neustále říká jakási nesmyslná pořekadla – “Ani klekánice nenosí semenec na půdu sama! Kdo se hádá o komáří řešeto, nemůže tančit s kozou u Podmokel!” Po chvíli příjde služebná Amálka s telegramem – Kalabis nepříjde, musí dnes na Zahradní slavnost Likvidačního úřadu. Matka tedy Huga oblékne do obleku, a donutí ho vydat se také na Slavnost.
