tak jo, je 10.1. Klasicky začalo zkouškové a já nestíhal psát. Budu si muset na tohle vzpomínání zajít pro iPhone. Okay, tak jdem na to.
Ten rok začal v Ostravě, na Masarykově náměstí. Díky Štěpimu, Emě a Aničce za možnost tam být. To zkouškové bylo asi nejhorší, ze všech. Měl jsem zkoušku z matiky, kde jsem chytl staršího profesora, který se – když viděl tu hromádku zoufalství, slitoval a dal mi vymodlenou trojiku. K bakaláři byla cesta volná. V té době jsem mimochodem ujížděl na seriálu You. Za zkoušky jsem si koupil AirPody a doteď je miluju. Ačkoli jsou neuvěřitelně předražené, kurví uši a pravděpodobně je brzy utopím (protože je nosím i v dešti/sněhu/když si myju zuby).
Na konci února se nám podařilo vyjet do Londýna, ale o tom jsem se zmínil už v článku o hudbě. Pak začal nový semestr, viděl jsem DIIV a bylo po prdeli. Konec světa. Vtipné bylo, že jsme si na bytě zavedli tradici “úterý – večer stolních her”. Stihli jsme si jednou zahrát monopoly a pak navždy odjeli do Ostravy.
O týden později jsem ležel na operačním sále se slepákem. Zajímavá zkušenost. Nicméně v listopadu se zdály být nemocnice tak přeplněné, že můžu být rád za březen. Další měsíc jsme pak zůstal na dietce doma. Stejně nemělo smysl někam jezdit. Na konci dubna jsme oslavili narozeniny mě a sestřenky tradičně u Kurník Šopy – letos bohužel jen na paloučku před ní a pivem ve džbánku. Opít se po dvou měsících izolace už během odpoledne byla zážitek, který jsem mimo jiné sdílel s ostatními pomocí Instagramového vysílání.
A pak začla anabáze ukončení školy. Nejdřív dopsat bakalářku, pak dodělat předměty a naučit se na státnice. Byl to zvláštní měsíc, kdy jsem byl na bytě 90% času sám, občas si zajel na pivo do Stromovky a každý večer koukal na filmy. Viděl jsem x Belmondů, všechny Fantomase, Vraždu v Orient Expresu a pak nějaké české věci. A tak jsem se 18.6. stal bakalářem.
Nudí mě popisovat celý ten rok. Vás určitě taky. Párkrát jsem se opil, pracoval, byl v Chorvatsku a na horách. Zapomněl/Nestihl zajet za Bettinou. Koupil si Xbox a projel novou Mafii. Začal znovu číst. Přečetl 10 knih. Dokonce jsem si kvůli nim koupil knihovnu. Začal chodit na nový obor, opět se lehce zklamal. Viděl se s kamarády na chatě, jako kdysi na střední. Založil se spolubydlícími nový projekt Pivní toulky. Pomohl uvařit domácí pivo. Zamiloval si seriál Lovesick. Koupil televizi a naučil se s ní žít. Vybral pivní dividendu v životě. Viděl se po letech s Vendy.
Bylo toho hodně, tedy alespoň na život v karanténě. Snad se letos vrátí všechno do normálu. Chybí mi piva v hospůdce, chybí mi kina a koncerty. Ale zas tak strašný 2020 nebyl.
