Chtěl bych začít něčím, co jsem sám sobě slíbil během Camina. Nikdy nikomu nebudu doporučovat vydat se na pouť. Tohle je tak fyzicky a vlastně i psychicky náročná cesta, že každý z vás potřebuje mít svou vlastní silnou motivaci, proč chce 250 km (a víc) pěšky ujít.
Proč Portugal? Camino neboli Svatojakubská pouť do španělského města Santiago de Compostela má mnoho tras. Já si vybral tu Portugalskou, která má asi 260 kilometrů. Jsou dvě, jedna vede podél oceánu (tu jsem chtěl jít původně) a pak centrální (ta je asi o 10km kratší). Tahle pouť znamná i pro naprosto netrénovaného antisportovce, jakým jsem, cca 10 dnů na cestě. Tu nejtradičnější cestu tzv. French Way, která má asi 750 km jdete měsíc. A na to jsem neměl čas. Čekal mě totiž Metronome Festival.
Letěl jsem z Ostravy, noc přečkal na letišti v Bergamu (spal jsme už na hodně letištích a Bergamo byl fakt děs. lehl jsem si do spacáku, spal a asi ve 4 ráno mě vzbudil policajt, že se hala otvírá a já si musím sednout na lavičku a mít nohy na zemi.) A ráno jsem pokračoval do Porta. Až v tu chvíli jsem si něják uvědomil, hej, fakt to dělám.
Abych byl upřímný, Porto mě zas tak moc nenadchlo. Bylo mi vysvětleno Irskými poutníky, že až od doby, kdy Ryanair začal do Porta lítat, se snaží z něj udělat turistické historické město. Na dost místech Potěmkinovská vesnice, pěkný předek domu a za ním nic. Ale pršelo, takže mohl být můj úsudek ovlivněn negativně deštěm a stresem. Mimochodem. V celém Portugalsku mají fakt žalostné kanalizace, takže po toaletě vše vyhazujete do koše. Netradiční, divný, od první vesničky ve Španělsku zase normální.
Ještě než začnu popisovat celou cestu, chtěl bych zmínit věci, co jsem si vzal s sebou. Kdybych třeba náhodou chtěl za rok znovu. Což jsem mimochodem slíbil sobě asi 1000x, že už nikdy neudělám. Okay, do krosny o objemu tuším 40L se mi tak tak vlezla: Láhev na 1l, pláštěnka na batoh (koupená v Portu v Decatlonu, nejlepší kup ever), 3 funkční trika (2 jsem na sobě točil, v jednom spal), 2 legíny (v jednich jsem chodil, v jednich spal), kraťasy, turistické dlouho kalhoty, 4 ponožky, 4 spodní prádlo, 2 mikiny (jedna spaní, jedna chůze), Goretexová bunda, Goretexové boty, žabky, ručník. Bible (nepřečtená – není kdy, není jak), deník (2. den se rozmočil, tak jsem se na zápisky vysral), eurosložka na pas, peníze, mapy atd. Kredenciál. Powerbanka a foťák. Říká se, že by měl mít batoh kolem 10% vaší váhy, můj měl skoro 20%. Ale dalo se to zvládnout.
Na Camino jsem vyrážel s rozpočtem 20€ na den. Skoro každý den jsem ušetřil, pravdou ale také je, že jsem moc nejedl. Přes den jsem přežíval na Pepsi (cca 1,5€) , kterou jsem si kupoval v hospůdkách/kavárnách po cestě (jsou v každé vesničce, cca co 5km) a banánech (0,5€). Pokud pojedete s více penězi, můžete si dopřát různé bagety, džus z mačkaných pomerančů, pokud jste milovníci kávy tak kafe. Stojí všude euro. A zákusek k tomu dalších 0,8 – 1€. Já cukry bral primárně z Coly, kafe jsem si dal 2x spíš na zahřátí. Do cíle jsem došel vždy kolem 4. hodiny odpolední. Ubytoval jsem se a zašel si pro něco k pití a pro snídani. Ve Španělsku funguje strašně hloupý systém siest – restaurace jsou otevřené třeba od 12-2, a pak až od 7 večer. Na večeři jsem si tedy musel počkat. Většinou jsem bral tzv. Poutnické menu – je větší, po celodenním hladovění ideál. Portugalsko 7€, Španělsko spíš 10€ za teplé menu. Skládalo se často z piva či vína, steaku s hranolkami i rýží (další jejich zvyk, míchat dvě přílohy dohromady), salátu či polévky a zákusku. Ten jsem několikrát ukecal s sebou (a další den ho snídal. Proč nezačít den čokoládovým dortem?)
Albergue, tedy poutnické ubytovny. Jsou oficiální i privátní. Privátní jsou lepší, ale drahé – 10+ € na noc. Portugalské oficiální stojí 5€, Špěnělské 6€. Cena je dána zákonem a ve Španělsku navíc spoustu ubytoven opravila EU, takže jsou krásné a nové. V Portugalsku se může stát, že narazíte na dotační ubytovny, kde platíte formou daru. Nejmenší dar je ale obvykle právě 5€, pokud chcete přispět víc, meze se nekladou. Stalo se mi na jedné vesničce, že když místní děda viděl jak unaveně vypadám, dal mi pokoj jen pro mě a vůbec nic za něj nechtěl. V jednom Albergue zase nebyla obsluha, a dar se měl platit do pokladničky. No, bůh musí vědět, že jsem neměl moc peněz. A němci tam beztak cpali víc než 5 eur, takže se to vynuluje. Albergue vám zajistí – teplou sprchu, postel. Ve Španělsku často dostanete i prostěradlo a polštář. Ráno se vychází kolem 7-8. Mimochodem v době, kdy jsem šel se na Camino vydalo hodně důchodců – a ti ráno vycházeli už před 6. Blázni.
Poslední odstavec k penězům. Kredenciál – průkaz poutníka, do kterého sbíráte razítka. Moje romantická představa byla, že místa s razítky budou v každé vesničce v kostele. Že si tam sednu, budu číst bibli, nechám si dát razítko a zase budu putovat. Omyl. Kostely jsou zavřené, razítka dostanete v Alberguech nebo kavárnách. Já samotný Kredenciál koupil v katedrále v Portu za 2€. Pokud budete mít dostatek razítek, abyste prokázali, že jste cestu skutečně ušli, dají vám v Santiágu zdarma certifikát o absolvování pouti. Pokud chcete víc fancy verzi, na kterém jsou data, kdy jste začli, kolik jste ušli a další věci, můžete si ho koupit – 3€. Za mě lepší vzpomínka, než magnet nebo podobná turist kravina.
