Je to tady a je to šílený. Přísahám, že mám už rozepsaný článek o jaru 2022, ale tohle je přednější. Dneska mi je 24. Myslím, že za celý minulý rok jsem nikomu neřekl svůj reálný věk, všude jsem tvrdil, že mi je 22. A teď jsem trojka pryč. Všechno letí a mění se, i já. Začínám přibírat, začínám se zadýchávat, jsem línější.
Minulý rok byl hodně nabitý. Ačkoli vztah s vegankou vzal po necelém roce za své, jsem za něj moc rád. Určitě mě změnil, trochu posunul. Myslím, že jsem se konečně naučil kontrolovat sám sebe, co se jídla týče. Vždycky když jsem někde jedl, měl jsem v hlavě myšlenku “hele platíš to, tak ať to stojí za to”. A to se změnilo, víc dbám na stránku “ať to není prasárna”. Občas to poruším, ale návštěvy McD nebo KFC jsou dávno pryč. V hospodě občas ujedu na utopenci. Můj současný jdeme hřešit oběd je kachna na medu. Ale abych nezapomněl na veganství, už dobrý půlrok jsem si v bombayi nedal něco jiného, než Chanu Masalu. Alespoň dva dny v týdnu večeřím hummus se zeleninou a bagetkou. Stále mi hrozně chutná veganský jogurt z Lidlu.
Jinak žiju vlastně dost klasický život. Takový, kterému jsem se chtěl vyhnout, ale vlastně nikdy nenašel odvahu to udělat. 3-4 dny trávím v Bance, po večerech se snažím dodělat remote seznam brigádu. A do toho všeho mám ještě projektovou praxi, taky v Bance. Je toho hodně, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že si neodpočinu.
Jen díky té práci, pivkům, cestám do Ostravy a zase zpět všechno hrozně letí. Člověku sletí každý den tak rychle, že si to ani neuvědomí. Do oběda 3 hodiny, pak hodinka než se všichni vrátí a potom další 3 než se budu moct začít balit. A najednou je večer, máš chuť, píšeš Ondrovi, sedíš, kecáš, jíš, sprchuješ se a spíš.
A spíš s nezataženými závěsy, protože ses naučil, že vzbudit se každý den v 6 sluníčkem ti nevadí, a tu hodinu do budíku pak prospíš ve spokojeném a tvrdém spánku. A rychle snídaně, vybrat košili pro dnešek a hurá do kanclu.
Dodělat školu. Strašně nechci na jedné straně, na druhé už to potřebuju. Už to nezvládám, někteří lidé mi přijdou jak ze základky. Ten se ptá, jen aby se zeptal, ten říká vtipy i když má mlčet a stydět se, že nebyl schopný udělat na cviko vše, co bylo třeba. Poslední dva týdny přemýšlím, že myslet si, že člověk výšku “dodělá” třeba ve třiceti je holá naivita. Zbývají mi 3 předměty a je toho ažaž. Doktorát nikdy. To raděj dál pracovat na part-time a zkoušet nějaký malý podnikání.
Co jsem se ve 23 naučil? No to je složitý. To snad ani nejde jen tak popsat. Naučil jsem se spoustu věcí o sobě. Některé věci mám rád, a nechci je potlačovat. Klišé aka být sám sebou je základ. A já asi občas nebyl. Hrál jsem si na někoho, kým bych rád byl. Ale nejsem. A o tu přirozenost jde. A tu se taky každým rokem učím víc a víc přijímat a především se za ni nestydět.
Co víc říct. Díky všem, co jste součástí, mám vás rád (i vás pár internetových kamarádů ze soc. sítí). Moc rád bych s každým zašel na kafe/pivo, a povídal si o životě. Kdybych se teď měl pokoušet o nový vztah, zase to skončí fiaskem. Potřebuju se zaměstnat prací a doklepat školu. Jsem na sebe zvědavej.
